[ 18.4.2007, Lenka Neubauerová Kultura > Jazyk a literatura ]

Conaghan, Joanne. Labour law, work, and family : critical and comparative perspectives. 1st ed. Oxford : Oxford University Press, 2005. 361 s. ISBN 0-19-928703-1.

V posledních letech se rovné příležitosti stávají předmětem zájmu politické scény, médií i široké veřejnosti a s tím jde ruku v ruce jejich zakotvení v oblasti pracovního práva. Pracovní právo potřebuje neustále posouvat společně s vizemi naší společnosti. V rámci globalizace se také stále více projevuje postupné přizpůsobování pracovních podmínek jakýmsi nadnárodním zákonům.
Rodina a práce je již tradičně vnímána jako dvě protichůdné osy a pracující ženy nemohou tak uspokojivě fungovat na obou liniích. A mnohé to také tak vnímají. Na jedné straně stojí touha pečovat o rodinu, na straně druhé si ženy přejí být zaměstnané. V dnešní době „dlouhých pracovních hodin“, které nejsou ani zdraví prospěšné ani příliš efektivní, může být řešením flexibilita umožňující slaďování pracovních záležitostí s těmi rodinnými. Ve Velké Británii tato vize dostává již reformní tvář. Obě instituce jsou příliš provázané a jedna musí tak respektovat druhou.
Není těžké pochopit důvody, které naši společnost v rámci neustále rozvíjející se ekonomiky vedou k tomu, aby zaujala na přátelštější postoj k rovném postavení žen a mužů na trhu práce. Na druhé straně by bylo naivní myslet si, že tento rys najde své místo v tržně orientovaném světe ihned a bez problémů.
Někteří dokonce označují tento způsob za únik, kterým sociální politika státu řeší svoji  krizi. Jenže stát, tržní ekonomika a rodina hrají v sociální politice nerozdělitelnou a přitom xxx roli Každá tato složka prochází významnou změnou, která se nutně musí na původním pojetí sociální politiky podepsat. Nelze tedy očekávat, že stát to všechno zvládne s přehledem kočírovat.

Nová dohoda mezi muži a ženami
Poválečná léta rozdělovala svět na dva tábory. Na ty, co pečují o zdravý růst nové generace a ty kteří zajišťují produkci a služby nezbytné pro fungování společnosti. Na muže živitele a ženy pečovatelky. Bez reprodukce nemůže být produční síla a proto je třeba výchově věnovat pozornost. A reproduční přírustky musí být doma maximálně opečovávané, aby byly dobře připraveny pro pozdější zapojení se na trhu práce! Snížení významu řemeslných pracovních pozic a nárůst v oblasti poskytování služeb vyžadoval změnu, nové nápady a vůbec pořádně zamýchal pevně stanovenou pracovní dobou stejně jako rodinými rozpočty. Muži nebyli tak silní, aby dokázali sami ustát sociální a ekonomické změny. Ženy se začaly bránit. Viděli příležitost. Podařilo se získat v patriarchální společnosti, alespoň zdánlivě, stejné šance. Nicméně i přes všechny markatní změny za posledních 50 let, zůstaly dvě třetiny žen v domácnosti, kde týdně tráví kolem třiceti hodin péčí o dům, děti a vaření.

Kanada a její podpora flexibilního přístupu
V Kanadě je od roku 2000 rošířena rodičovská dovolená z 18 na 35 týdnů a také nabízí 10 dní volna pro případ rodinné krize. Kromě toho inklinuje k dalším benefitům, které mají za úkol zapojit do rodičovské dovolené i muže a vyrovnat tak pozice obou pohlaví. To se také daří. Oproti předchozím 3%, se v roce 2001 podařilo zapojit celých 10% mužů. Prvních deset týdnů totiž nedávalo mužům příliš prostoru, protože v této době je pro dítě - novorozence třeba hlavně mateřské péče.
V roce 2004 schválilo kanadské ministerstvo práce kromě balíčku dosavadních standardních 120, 240 a 360 pracovních hodin ročně, také možnost dohody na individuálním počtu tak, aby se našel dostatečný prostor pro firemní potřeby i výhody zaměstnanců.

Japonsko v oblasti rovných příležitostí
V roce 1960 bylo v Japonsku zaměstnáno více než 50% žen, z toho 15 % samostatně výdělečně činných a přes 40% pracovalo v rodinných firmách. Nicméně od tohoto okamžiku se situace začala rapidně měnit a počet žen zaměstaných v rodinných podnicích v roce 2003 tvořil pouhých 9% a stejně tak se celkově snižilo množství samostatně výdělečných žen až na 6%. Zbylé procento z celkového počtu pracujících žen, který činil něco přes 40%, fungovalo na trhu práce jako klasické zaměstankyně, podobně jako v Evropě nebo USA.
Po útlumu ekonomické expanze začalo narůstat množství lidí pracujících na dobu určitou nebo částečný úvazek - samozřejmě se všemi nevýhodami v podobě nižší mzdy, nedostačujících profesních školeních a příležitostech k posupu. Z toho ženy tvořily téměř polovinu takto znevýhodněných, muži 15%. Hodinová mzda této skupiny někde dosahuje pouhých 50 – 60% ve srovnání s částkou celodenních zaměstnanců.
Zároveň i v Japonsku lze najít tzv. dvoustupňové ohodnocení. Spočívá v rozdílném platovém výměru a možnostech povýšení. Manažerské a rozhodovací pozice stojící na té šťastné straně a ostatní, kteří nemají příliš šancí. Ve více než polovině japonských společnostech se ženy do těchto exkluzivních postů nemají vůbec šanci dostat. V roce 2003 provedlo ministerstvo práce a sociálních věcí průzkum a zjistilo, že ženy zastávají pouhá 3% manažerských funkcí. Jediný zásah, který se však objevil, byla doporučení firmám zvažovat možnosti rových příležitostí.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem.