 |
|
 |
I papež je jen bílý muž
[ 10.9.2004, Ondřej Slačálek
Feminismy > Feminismus
]
Proti feminismu a gender studies mají podle nejnovějšího dokumentu papeže Jana Pavla II. horlit biskupové. Po nesčíslných omluvách za různé křivdy, které katolická církev napáchala ve vzdálené minulosti, se nyní svatý otec zjevně rozhodl pro změnu ukázat zoubky a přidat jednu křivdu ze žhavé současnosti. Papež, kterého už pohřbívá i jeho životopisec (ten rozesílá do celého světa nakladatelům předmluvu k novému vydání své knihy, v níž o papežovi mluví už jako o mrtvém), se na prahu smrti rozhodl přidat ještě jeden kamínek do mozaiky svých zpátečnických postojů, slov i činů.
Vulgární materialismus teologů
Dříve katolická církev učila, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni a zatímco tělo je jen dočasná schránka, důležitá je lidská duše. V tom tkvěla v jisté době i určitá omezená pokrokovost církevního učení. Dokument, který na samém konci července schválil papež, tomu ale zdá se protiřečí. Identitu žen neodvozuje z jejich individuální duše, ale především z jejich biologické výbavy. Vnímá ženy především ve dvou stereotypních pozicích – jako matky a jako panny. Co nad to jest, jest zřejmě od samotného ďábla. Zejména pokud jde o gender studies, které podle papeže „zamlžují biologické rozdíly mezi mužem a ženou“.
Nesmíme zapomenout, že Jan Pavel II. je z té samé církve, která vydala plamenům ne sice pekla, ale za to zcela pozemské ohnivé hranice například Giordana Bruna. Církve, která po staletí překážela svými zkostnatělými dogmaty rozvoji vědy. Tehdejší věda totiž byla pro náboženské autority nebezpečná – jestliže je nebe nekonečným vesmírem plným různých těles, kam se pak podělo ono nebe s velkým N neboli křesťanský ráj?
Stejně nebezpečné jsou i výsledky dnešních společenských věd, včetně gender studies. Že by mužské a ženské role nebyly „přirozené“ ale dané především společenskými a kulturními faktory? Že by žena nebyla jen neplnohodnotným doplňkem muže vytvořeným z jeho žebra? Že by žena chtěla bez ohledu na slova svatého Pavla mluvit i ve shromáždění mužů? Že by se ženám zalíbilo i v jiných rolích než jsou ctnostné panny nebo oddané a pečující matky? Takové hnusné kacířství je třeba vykořenit!
Bílý muž
I na papeže a biskupy lze koneckonců vztáhnout pojmy, s nimiž gender studies pracují. Nejsou všichni tito církevní potentáti náhodou muži? Navíc to jsou muži, kteří se kvůli přísným pravidlům své církve museli vzdát své sexuality – a k ženám mají následkem toho prazvláštní vztah. Bojí se, že budou vystaveni konkurenci žen a jejich schopností, pokud se ženám jednou podaří definitivně se vymanit z jejich podřízeného postavení? Nebo mají skutečný strach o svou civilizaci bílých mužů, vystavěnou i na základě křesťanského náboženství – a přímo úměrně vůči tomu i na potlačování ženského prvku, na útlaku žen a jejich soustavném zneužívání k neplaceným a společensky nedostatečně oceňovaným pracím?
Nadšení propagandisté euroatlantské civilizace se chlubí mírou rovnosti mezi mužem a ženou, které v ní bylo dosaženo a která skutečně není až tak malá. Bude-li ovšem západ naslouchat radám lidí jako je Jan Pavel II., nemusí tato míra rovnosti být vůbec definitivní. Koneckonců, zatímco papež vyhlásil svou křížovou výpravu proti feminismu, ztratil nedávno západ jedno prvenství – parlament s největším zastoupením žen už nemá evropské Švédsko, ale africká Rwanda. Ne, že by tento údaj byl kdovíjak důležitý, mnohem podstatnější jsou takové prvky emancipace, které se dotýkají životů většího počtu žen (a potažmo též mužů) než úzké politické elity, jistý symbolický význam ale tato informace přeci jen má.
Vědět a věřit
Gender studies jsou společenskovědní disciplínou, jejich poznatky jsou získávány odbornými metodami a jsou ověřitelné. Papež je voleným mluvčím jakéhosi nedokazatelného Boha, v nějž buď věříme, nebo nevěříme, a jímž nařízené názory jsou již předem dané ve dva tisíce let staré knížce zvané Bible. Je dost smutné, že mluvčí něčeho tak chatrného má takovou morální autoritu a veřejnou publicitu, jakou má papež. A každopádně, i když se to zdá neuvěřitelné, jsme opět svědky souboje mezi vědou a vírou. Že bychom se vraceli o pěkných pár set let zpátky? Feministkám sice (alespoň doufejme) nehrozí upálení na hranici, a tak nebudou potřebovat náš soucit či přímluvné modlitby za své duše. Zcela jistě ale budou potřebovat zastání před útoky církve, které nyní nařídil její svatý otec.
Ondřej Slačálek
|
|
|
|
