|
Rovné příležitosti? „Jsme teprve na začátku,“ říká Bulharka Iliana Balabanova Stojčeva
[ 30.3.2007, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s.
Multikulturně > Ženy ve světě, Rovné příležitosti > Rovné příležitosti
]
V lednu se Evropská unie rozšířila o další dva členy - Bulharsko a Rumunsko, ne všemi vítané.
Se zástupkyněmi bulharských ženských organizací jsem měla příležitost setkávat se již několik let nad projekty Evropské ženské lobby a stejně jako ostatní členky jsem s nimi mohla mluvit o strastech budování občanské společnosti, prosazování rovných příležitostí či získávání podpory na fungování ženských organizací. Iliana Stojčeva se do těchto diskuzí zapojovala vždy: kriticky sledovala a sleduje nejen přístupová jednání Bulharska a Evropské unie, ale i úspěchy a neúspěchy ostatních evropských zemí v naplňování principu rovnosti příležitostí žen a mužů. I proto byla tou, koho jsem oslovila k zodpovězení několika otázek.
Posuďte sami a samy, jak se Bulharsko na vstup do EU připravilo…
Jak je podle vašeho názoru bulharskou veřejností vnímán koncept rovných příležitostí? Je možné posoudit, zda se nějakým způsobem změnil po vstupu Bulharska do Evropské unie, případně zda se v blízké budoucnosti změní?
1. leden 2007 je pro Bulharsko významným dnem: moje země vstoupila do Evropské unie a zahájila nové období. Jednou z nejdůležitějších součástí procesu, který vstupu předcházel, byl sen Bulharů stát se Evropany. Dnes věříme, že všemu, co jsme v tomto procesu měli splnit, jsme dostáli a můžeme teď těžit z výsledků naší práce. Bulharsko - stejně jako ostatní členské země - musí pokračovat ve svém úsilí naplňovat cíle demokracie, mezi něž rovnost příležitostí zásadně patří.
Obecné povědomí o konceptu rovných příležitostí se v bulharské společnosti proměňuje. Genderová rovnost a kultura stále představují témata, kterým je význam připisován zejména ze strany nevládních organizací. Ano, díky obrovskému úsilí nevládních organizací začala bulharská vláda čas od času zdůrazňovat principy rovných příležitostí pro ženy a muže a jejich význam. Zároveň však neexistují žádné institucionální mechanismy zaštiťující politiku rovných příležitostí, žádná strategie či opatření k reálné podpoře ženských lidských práv a genderové rovnosti. Největšími překážkami změny společenských stereotypů jsou nedostatečné povědomí na straně autorit a politická nevůle vnímat rovné příležitosti jako princip úzce související s vysokou politickou a ekonomickou kulturou země.
Do jaké míry definuje legislativa genderovou rovnost a jak fungují kontrolní mechanismy - jsou nastavena opatření hodnotící zohledňování principu rovných příležitostí? Domníváte se, že jsou nebo budou efektivní?
Bulharsko je signatářem řady významných dokumentů: v roce 1981 ratifikovalo Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), Opční protokol CEDAW podepsalo v roce 2006; již v roce 1955 ratifikovalo Úmluvu OSN o politických právech žen, v roce 1956 pak Úmluvu o rovném odměňování a o šest let později Úmluvu proti diskriminaci ve vzdělávání. Bulharsko se také důrazně přihlásilo k principům a cílům dokumentů přijatých na světových konferencím OSN o ženách - v Mexiku (1975), Kodani (1980), Nairobi (1985) a Pekingu (1995). Rovná práva a princip nediskriminace jsou také zakotveny v bulharské ústavě z roku 1991. Zároveň je však nutné podotknout, že ústava explicitně neřeší genderovou rovnost.
V tuto chvíli probíhá v parlamentu diskuse o čtvrté verzi návrhu zákona o rovných příležitostech pro ženy a muže. První byl řešen v roce 2001 a byl parlamentem zamítnut. V letech 2001-2006 byla podobně zamítnuta druhá a třetí verze návrhů tohoto zákona. Všechny tyto pokusy, včetně současného, byly výsledkem práce ženských nevládních organizací. Podle posledního návrhu zákona musí Bulharsko vytvořit národní mechanismus k prosazování a sledování rovných příležitostí v podobě nezávislé instituce. Dnes v Bulharsku podobná instituce neexistuje.
Situace se však pomalu mění, odspodu. Díky práci Bulharské nadace genderového výzkumu byla ve městě Gorna Oryahovitza poprvé vytvořena pozice genderové/ho konzultanta/konzultantky. Několik dalších měst se tímto modelem inspirovalo s tím však, že jeho úspěch závisí na vůli místních politiků, rozpočtu, znalostech a citlivosti pověřené osoby.
Můžete zmínit konkrétní příklady institucí, které již zavedly specifické programy slaďování osobního a pracovního života? Jak jsou úspěšné? Podporuje je nějakým způsobem stát?
Bohužel žádné takové příklady uvést nemohu. Jsme teprve na začátku…
Co dělá v současnosti ve vztahu k prosazování rovných příležitostí žen a mužů Bulharská ženská lobby a jaké jsou vaše plány?
Připravujeme se na dvě zásadní témata. V první řadě jde o kampaň proti legalizaci prostituce. Snažíme se přitáhnout pozornost veřejnosti k negativnímu dopadu legalizace a vytvořit široké koalice proti procesu příprav zákona o legalizaci prostituce, do nichž vedle ženských organizací patří i organizace působící v oblasti lidských zdrojů a sociální spravedlnosti. Je to však velmi náročná práce, protože jdeme proti zájmům mocných lobbyistů. Chceme tento zákon uvést do souvislosti s faktem, že Bulharsko je zemí s vysokou nezaměstnaností a nízkými příjmy, která není připravena na legalizaci veřejných domů.
Druhou oblastí naší práce je podíl na vytvoření institucionálního mechanismu zajištujícího genderovou rovnost na národní úrovni. Mnoho expertek z Bulharské ženské lobby se angažuje v procesu vytváření návrhu zákona o rovných příležitostech pro ženy a muže; zároveň také lobujeme za přijetí tohoto zákona, využíváme mezinárodních kontaktů a úzce spolupracujeme s bulharskými politiky a političkami.
Vedle těchto významných témat se podílíme i na mnoha dalších projektech na místní i regionální úrovni - například k obchodování se ženami, genderovému rozpočtování nebo gender mainstreamingu.
|
