[ 30.3.2007, Alexandra Jachanová Doleželová, Gender Studies, o.p.s Rovné příležitosti > Trh práce ]

Lotyšský antidiskriminační zákon, který navazuje na evropskou Směrnici 2002/73/EC, uděluje ombudsmanovi, resp. veřejnému ochránci práv, kontrolu nad případy diskriminace. Pod institucí ombudsmana byla zřízena samostatná kancelář, která se těmto případům věnuje. V roce 2006 obdržel ombudsman 347 stížností na diskriminaci, z nich se 151 týkalo diskriminace na základě pohlaví.

Povinnosti ombudsmanovi kanceláře v případech diskriminace - iniciovat kontrolní řízení ve firmách - podat žádost týkající se zahájení soudního sporu u ústavního soudu se společností, která nedodržuje antidiskriminační politiku a to ve chvíli, kdy nedodrží termín nápravy udělený kanceláří ombudsmana - hájit dotčená práva soukromých osob před soudem - zprostředkovávat konzultace u jiných odpovědných institucí

Kancelář ombudsmana, neboli kancelář pro lidská práva, provozuje telefonní linku poskytující právní konzultace lidem, kteří se cítí diskriminováni na trhu práce na základě pohlaví. Dále provádí analýzu diskriminačních případů.

Případy diskriminace se u soudů téměř nevyskytují

Stejně jako v České republice, i v Lotyšsku se velmi málo případů diskriminace na základě pohlaví dostává k soudu. V roce 2006 to byl jeden soudní spor (pro porovnání, v ČR byl v roce 2005 také pouze jeden soudní spor týkající se diskriminace na základě pohlaví - data z roku 2006 nejsou ještě k dispozici). Důvody jsou stejné jako v České republice. Většina lidí neví, co je diskriminace a nezná zákon, který jí potírá, a proto některé diskriminační chování považují za normální. V Lotyšsku (stejně jako v ČR) není příliš běžné soudit se, resp. bránit svá práva. Lidé se obávají, že případ nevyhrají a získají špatnou pověst, která negativně ovlivní jejich pozici v zaměstnání i na trhu práce obecně. K celkově nepříznivé situaci přispívá také neznalost některých soudců a soudkyň v oblasti evropského práva týkajícího se diskriminace.

Právničky ombudsmanovy kanceláře doufají, že svou prací zvýší počet žen, které najdou odvahu bránit si svá práva. Zároveň také školí soudce a soudkyně v oblasti diskriminace. V České republice si musíme počkat, než vláda schválí antidiskriminační zákon, pak teprve bude podobný úřad založen.