[ 15.3.2007, Lenka Neubauerová Kultura > Jazyk a literatura ]

McKenna, Elizabeth Perle. When work doesn't work anymore : women, work and identity. 1st ed. London : Simon and Schuster, 1997. 286 s. ISBN 0-684-81803-5.

Seznamte se s Elizabeth. Ženou, která přišla jednoho dne do kanceláře svého šéfa a podala okamžitou výpověď. Bylo to náhlé rozhodnutí, zrálo však už několik let. Práce, kterou kdysi milovala, se pro stala depresivní. Kariéra pro ni byla od začátku tím nejdůležitějším v životě. Zbožňovala tu práci, i když klima ve společnosti se stávalo stále méně loajálním. Milovala lidi, které potkávala při různých pracovních příležitostech. Práce jí poskytovala finanční, emoční, intelektuální potřebu, dodávala pocit vlastní důležitosti.

Krátkce po tom, co podala výpověď, dostaly se jí do ruky výsledky výzkumu, jenž potvrdil, že není zdaleka sama. Data čítala až 87% žen v exkluzivních pozicích, které touží po radikální životní změně. Kolem 60% z nich pravidelně navštěvuje terapie, 46% užívá antidepresiva.

Když se práce stává identitou

Uvědomila si, že vzhled je jedním z nejdůležitějších prostředků, na němž se dá kariéra snáze postavit. Stejně jako tisíce dalších žen, naplnění života vnímala ve dvojí rovině – šťastně se vdát jako její matka a být úspěšná jako její otec. Peníze považovala za prostředek ke spokojenému životu a nezávislosti. Uspěch se odrážel na velikosti a luxusním zařízení kanceláře s výhledem na Šestou Avenue.

Viděla svého otce, který trávil v kanceláři noci proto, aby ona mohla spokojeně žít. Aby dostala vše, co si přála. Považovala proto za naprosto samozřejmé, že ona bude pokračovat v jeho šlépějích. Myslela si, že právě práce ji uvedla do skutečného světa dospělých.

Když práce přestává pracovat

Za nějakou dobu si Elizabeth uvědomila, že její pracovní nasazení a nadšení má své hranice. Několik let se pokoušela dělat všechno možné, aby své tempo a dychtivost udržela. Kariéra ji pohltila, Elizabeth se stala otrokem svého úspěchu. Když opustila báječného muže (roky opakovaně přesvědčovala sama sebe, že ho miluje), zabředla do své posedlosti ještě víc. Čas plynul ještě rychleji, když začala toužit po dětech. Každý pohyb, který udělala, byl pouze přesun z místa na místo a pak se zase vrátila zpět. Kariéra najednou přinášela víc problémů než řešení.

Nakonec se odhodlala. Vdala se, založila rodinu, pověsila kariéru na hřebík. Rozhodně to však není příběh s pohádkovým koncem. Začali jí trápit jiné záležitosti. Peníze. Nad nimi se kdysi úspěšná žena nikdy nepozastavovala. Nezáleželo na tom, kolik utratila za rtěnku nebo hračky. Najednou se sem vkrádal pocit, že je manželovým dlužníkem. On si přece vzal ekonomicky rovného partnera a ne přítěžek. A ta myšlenka jí začala vadit. Stejně jako pro 80% ostatních žen, i pro Elizabeth značili vlastní peníze nezávislost a dávali záruku blahobytu, kterého dosáhla vlastní silou. Dostatečné finanční zabezpečení bylo jedno z významných životních pravidel. Práce se opět dostala ke slovu. No, život je změna a těžko říct, zda vždy vede k lepšímu.

Práce, která funguje

Není tu žádné obecné pravidlo, které dokáže zhodnotit, zda ta či ona práce je ta pravá. Konkrétně pro nás ženy. Každá jsme jiná. Každá procházíme jednotlivými životními etapami. Některé z nás ještě nemají děti. Pak je nás mnoho takových, které máme děti malé. Ale jsme tu i my,  co máme děti samostatné. Mnohé z nás mají rodinu a s ní omezený i dostatečně široký prostor pro vlastní realizaci. Takže se nesnažme hledat odpověď na otázku, která práce je vlastně ta správná. Žádná taková odpověď neexistuje.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem.