[ 31.1.2007, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Trh práce ]

Odbory jsou nejen v Evropě, ale i v České republice, významným hráčem v oblasti implementace legislativy v oblasti zaměstnávání. To je neoddiskutovatelný fakt. Jak se jim však daří zohledňovat v této práci genderové principy a kolik úsilí je to stojí? To byly otázky, které jsme si v Gender Studies kladli, když jsme přizvali Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS) k účasti v projektu Půl na půl a k podílu na prosazování principu rovnosti žen a mužů na trhu práce a relevantní legislativě. Otázky, které z účasti ČMKOS v projektu dále vyplývají, zodpověděl jeden z nejpovolanějších, Dušan Martinek, vedoucí oddělení pro rozvoj lidských zdrojů a projektovou činnost ČMKOS.

Proč představuje princip nediskriminace, resp. oblast rovných příležitostí žen a mužů, pro ČMKOS klíčové téma?

Celá ČMKOS prosazuje ve své práci obecně princip gender mainstreamingu, zejména v procesu připomínkování zákonů, do něhož ČMKOS jako sociální partner vstupuje. Odborné útvary a týmy ČMKOS sledují plné dodržování zásad rovného zacházení v ekonomické a sociální oblasti. Z významnějších aktivit v tomto směru bych připomněl naše angažování při přípravách a prosazování nového zákoníku práce. Zároveň stále podporujeme, aby byl konečně přijat tzv. antidiskriminační zákon.
ČMKOS se věnuje problematice rovných příležitostí dlouhodobě a systematicky. Poměr členů mužů a žen z celkového počtu členů je padesát pět procent mužů ku čtyřiceti pěti procent žen. Hlavním "hybatelem" pro řešení otázek spojených s rovným postavením žen a mužů na trhu práce, ve společnosti a také v samotných odborech, je Výbor ČMKOS pro rovné příležitosti žen a mužů, který se skládá ze zástupce a zástupkyň odborových svazů sdružených v ČMKOS.

Vloni v dubnu se konal IV. sjezd ČMKOS, který přijal nový program, jehož zásadní součástí je i obhajoba principu nediskriminace. Boj proti všem formám diskriminace je hlavní zásadou odborové práce - vždyť i mezi úmluvy Mezinárodní organizace práce, které světové společenství považuje za zásadní mezinárodní normy, patří rovné zacházení. Hlásíme se také k principům EU, kde je rovnost příležitostí zcela klíčová. Domnívám se, že právě vstup ČR do EU napomohl šíření povědomí o rovnosti příležitostí. Prosazování rovných příležitostí pramení jednak z uvedené "teoretické" podstaty, ale zejména z praktických poznatků: je třeba udělat ještě mnoho, aby nedocházelo k diskriminaci v odměňování, přístupu k zaměstnání i kariérním postupu.

Jakou konkrétní podobu mají aktivity ČMKOS v oblasti prosazování tématu rovných příležitostí do společenské a odborné diskuze?

S nevládními organizacemi v ČR jsme se zapojili do řady projektů zaměřených na rovné příležitosti. Vloni jsme také vstoupili do twinningového projektu "Prosazování rovnosti žen a mužů zaměřené na sociální partnery - zavádění rovného zacházení na pracovišti". Projekt zaštiťuje MPSV a spolupracují na něm expertky a experti z České republiky a Německa.

Výbor ČMKOS pro rovné příležitosti žen a mužů pracuje systematicky s pomocí "sítě" svých členek a dalších aktivistů a aktivistek v rámci odborových svazů sdružených v ČMKOS; řada z nich je velmi aktivních na regionální úrovni. Působíme ovšem i v mezinárodních strukturách, jichž je ČMKOS členem: v Evropské odborové konfederaci a Mezinárodní odborové konfederaci. Obě realizují v oblasti rovných příležitostí širokou škálu aktivit.
V ženské síti, která v Mezinárodní odborové konfederaci existuje pro země střední a východní Evropy, byl realizován projekt s cílem umožnit slaďování profesních a rodinných povinností prostřednictvím kolektivního vyjednávání. Výstupem byla příručka, jejíž jeden díl byl přeložen za podpory Friedrich-Ebert-Stiftung, ve spolupráci s FES se pak v září 2006 konala i závěrečná konference. Nový projekt, který se v rámci sítě rozběhl, se zabývá diskriminací žen v zaměstnání a má za cíl pomoci vytvářet odborové strategie k jejímu odstraňování.

Sociální dialog a kolektivní vyjednávání jsou hlavními nástroji odborů, kterým se z pohledu rovných příležitostí pilně věnujeme, je zde však stále značný prostor ke zlepšení. Proto věříme, že i nedávno podepsaný "Akční rámec v oblasti rovnosti mužů a žen" pomůže situaci v kontextu dialogu na evropské úrovni zlepšit, neboť zavazuje obě strany - zaměstnavatele i odbory - k vyššímu úsilí v tomto směru.

Jak velké povědomí o principech rovných příležitostí pro ženy a muže na trhu práce panuje podle vašeho názoru mezi členy a členkami odborových organizací?

Povědomí se zlepšuje, ale nemůžeme být spokojeni. Stereotypy v postojích k rolím mužů a žen stále přetrvávají. Naši členové a členky svá práva většinou znají, ale mnohdy se obávají ztráty zaměstnání, zastrašování ze strany zaměstnavatele, ale někdy i nepochopení od spolupracovníků. Je to otázka i generační. Mladší členové a členky vnímají tuto tématiku citlivěji. Přejeme si proto, aby do odborů vstupovalo více mladých lidí.

Považuji za velký úspěch, že ve vedení ČMKOS je od dubnového sjezdu žena, což je také výsledkem lepšího vnímání rovných příležitostí mezi odboráři a odborářkami.

Realizují odborové svazy, jež jsou členy ČMKOS, nějaké tréninky nebo školení v této oblasti? S jakým výsledkem a zájmem?

Ano, činí tak již tradičně. V poslední době slouží již zmíněná příručka jako názorná pomůcka pro kolektivní vyjednavače. V souvislosti s novým zákoníkem práce jsme provedli masové proškolení odborových zástupců, kde se také projednávaly otázky rovných příležitostí. Osvětovou a informační činnost provádíme také prostřednictvím týdeníku Sondy. Je třeba zmínit, že polovinu účastníků našich aktivit tvoří ženy.

Vítáme každou příležitost, kde můžeme uplatnit nebo nabýt expertních zkušeností, analýz apod., které lze použít v naší práci v oblasti lidských zdrojů. Podklady a argumenty jsou potřebné např. v kolektivním vyjednávání i pro funkcionáře odborových svazů a jejich základní organizace.
Každý nový projekt k rovným příležitostem, jehož se účastníme, zapojuje nové tváře, což vede k vytváření užitečné sítě osob, které se v problematice vyznají.
Hlavní bariéru spatřuji v určité rezignaci žen, ale i mužů, na angažování se ve prospěch věcí veřejných. Mnohé ženy se snaží vyrovnat se s problémy samy, aniž by se obrátily o pomoc na odbory na svém pracovišti nebo aby je případně založily! Vše souvisí se vším: je třeba více vyjednávat ve prospěch slaďování profesního a soukromého života, dosáhnout rovnosti v odměňování a posilovat sebevědomí žen, aby se i ženám vyplatilo usilovat o vedoucí pozice. Kolektivní vyjednávání je ale záležitostí odborů a zaměstnavatelů a je třeba oboustranná vůle dohodnout se. V projektu máme dále možnost rozpracovat a konkretizovat několikrát zmíněnou příručku s ohledem na podmínky České republiky.

Co vás osobně na tématice rovných příležitostí nejvíce zajímá?

Se zájmem pozoruji postoje žen a mužů k této problematice. Vývoj je sice pomalý, ale zřejmý. Nejzajímavější budou do budoucna měnící se postoje mladých lidí, zejména mužů, a jejich připravenost akceptovat nové role ve veřejné i soukromé sféře. Sám osobně se nikdy nesmířím s diskriminací v oblasti mezd. Proto udělám vše, co je v mých silách, aby za stejnou práci byla stejná odměna jak pro muže, tak ženu.