|
|
|
Jaké pohlaví mají peníze?
[ 30.8.2004, Michal Komárek
Rovné příležitosti > Rovné příležitosti
]
V České Lípě před několika týdny přijali vyhlášku, podle níž mohou rodiče dostat až tisícikorunovou pokutu, nechají-li před obchodem své dítě v kočárku bez dozoru. Zastupitelé se zjevně nezabývali tím, že s kočárky se nedá vjet téměř nikam, protože město neinvestovalo do bezbariérových vchodů. Ideální historka pro pochopení, co je to gender budgeting neboli tvorba veřejných rozpočtů z hlediska rovnosti mužů a žen.
Českolipská radnice hájí svou vyhlášku tím, že je výchovná, upozorňuje matky - neboť o ně v drtivé většině jde - na nebezpečí únosů malých dětí. V této souvislosti nás ani nezajímá, nakolik je vyhláška tupá a protiprávní. Podstatný je jiný protiargument: Zastupitelé by měli především přemýšlet, nikoliv tisknout pokutové bločky. Ať se nestarají o výchovu žen svých spoluobčanů, nýbrž o to, aby do obchodů, úřadů, lékáren, prostě kamkoliv, kde je to zapotřebí, vedly bezbariérové vchody. Nebo na tuhle prioritu rozpočtu musí nejprve vybrat na pokutách?
Jestli vám rozhořčené reakce na vyhlášku připadají normální, pak je vaše uvažování blízké koncepci gender budgeting. Potvrzuje to spoluautorka vládní studie o nových přístupech k rozpočtům Lenka Simerská: "Naše společnost je velmi nevstřícná k rodinám s malými dětmi. A protože se o malé děti z více než 90 procent starají ženy, je v tomto ohledu nevstřícná k ženám. Ano, příklad z České Lípy je dobrou ilustrací toho, oč může v genderovém rozpočtování jít." (Pojem "gender" - pohlaví - odkazuje na to, že vlastnosti a chování spojované s obrazem muže a ženy nejsou vrozené, nýbrž jsou formovány společností, kulturou.)
Je ale pravda, že příklad z České Lípy se týká ve stejné míře rodičů (žen) s kočárky i vozíčkářů. Jen s tím rozdílem, že handicapovaní mají alespoň v České Lípě výhodu v tom, že jim nehrozí pokuta, budou-li dlouho zevlovat před nějakým schodištěm.
JEPTIŠKY, FOTBAL, AEROBIC
Studii o gender budgetingu zadalo ministerstvo financí, spolupracovalo na ní ministerstvo práce a sociálních věcí a neziskové organizace. Za ně například socioložka Lenka Simerská nebo proslulá zakladatelka a propagátorka sítě mateřských center Rut Kolínská. Studie upozorňuje na to, že příprava rozpočtů na jakékoliv úrovni, od státního po obecní, by měla brát na zřetel, že jsou určité oblasti investic zaměřené více na ženy a jiné zaměřené více na muže. Nebude-li rozpočet tuto skutečnost zohledňovat, může dojít k diskriminaci. Ideu rovného rozpočtování deklaruje Evropská unie a v praxi je už více než deset let zaváděna v některých evropských i mimoevropských zemích.
Zní to jasně a srozumitelně. Jenže když se to pokusíte převést do života obyčejného českého města, ukáže se, že realita je složitější. "Četl jsem o tom v novinách a upřímně jsem se zasmál. Princip je hezký, ale v praxi nepoužitelný. Nechápu, jak dělit investice na mužské a ženské. Kam patří sportoviště, nemocnice, školy, byty, oprava chodníků, ulic? Snad kdybychom tu měli nějaké jeptišky, byla by to jasná cílová skupina. Ale nemáme. Je to jenom politická deklarace," tvrdí turnovský starosta Milan Hejduk. A jeho reakce je typická. V obdobném duchu se vyjadřovali starostové i starostky jiných větších i menších měst: obecní rozpočty jsou napjaté, peněz na investice není mnoho a jsou utráceny v naprosté většině případů za věci ve stejné míře zaměřené na muže i ženy.
V médiích dominoval jeden příklad nerovnosti: města a obce považují za samozřejmé investovat do fotbalových hřišť a zázemí fotbalových klubů, zatímco ženy cvičí aerobic ve stísněných školních tělocvičnách a o sprchách si mohou nechat jen zdát. Na to, jak rozdělují peníze na sport v Turnově, jsem se zeptal Jiřího Veleho, který vede městem vlastněnou organizaci Městská sportovní.
"O rozdělování peněz z hlediska rovnosti mužů a žen jsem opravdu ještě nepřemýšlel. Fotbal u nás mnoho peněz z rozpočtu neodčerpává, protože je už řadu let v krizi, sestupuje stále do nižších soutěží. Jinak platí, že mužské oddíly dostávají víc peněz. Ale je to proto, že mají vyšší výkonnost. Je logické, že jestliže například atleti startují v extralize, mají větší výdaje než atletky, které se účastní nižší soutěže. Ale platí to bez ohledu na pohlaví - v době, kdy jsme tu měli vynikající oddíl ženského juda, bylo samozřejmostí, že dostával více peněz než slabší mužský oddíl."
Je možné, že tato situace je typická a naznačuje, že ženy doplácejí na to, že sport byl dříve považován za doménu mužů, a mužské oddíly měly tedy dlouhodobě lepší podmínky pro rozvoj. I ministerský dokument obsahuje příklad z oblasti sportu, analýzu dotací na sport v Brně za rok 2003. Město vydalo na dotacích přibližně 34 miliónů korun. Muži získali z této částky 40 procent, ženy 21 procent, zbytek byl klasifikován jako dotace neutrální nebo na mládež. Jenže: ženy byly relativně úspěšnější než muži. Zamítnuto jim bylo jen sedm procent žádostí, mužům devět procent a ženy získaly v průměru na jednu žádost o přibližně padesát tisíc korun víc. Ženy prostě podaly výrazně méně žádostí než muži. Je-li opravdu ženský sport tradicí znevýhodněn, pak příklad z Brna naznačuje, že chtějí-li to ženy změnit, mají dobrou šanci.
CO POTŘEBUJÍ ŽENY
Rut Kolínská kupodivu na první poslech mluvila podobně jako starosta Hejduk: "Nejsou zcela jasně oddělené ženské a mužské investice. Nejde o to, aby se rozpočet rozdělil na dvě poloviny a jedna se dala mužům a druhá ženám. Vždyť i ten tolik citovaný fotbalový stadión není tak jednoduchá věc: dobře vyběhaný a vyčutaný manžel a puberťák jsou samozřejmě přínosem pro celou rodinu, a tedy i pro ženu."
"A o co tedy jde?"
"Spíš o trochu složitější způsob myšlení, než na jaký jsme zvyklí. Setkávám se s tím u mateřských center. Situace se sice v posledních letech lepší, ale leckde ještě stále narážím na to, že v zastupitelstvu sedí skoro samí chlapíci a mají za to, že ženy mají být s dětmi doma a prostě se o ně starat, a něco jako mateřské centrum tedy nepotřebují. O některých potřebách pro ženy tady stále nejsme zvyklí uvažovat. Některé oblasti vůbec na první pohled nevypadají jako důležitější pro ženy než pro muže, ale mohou takové být. Já bych proti fotbalovému stadiónu nepostavila jako protiváhu aerobic, ale širokou oblast sociálních služeb."
Lenka Simerská mi to vysvětlila na dalších příkladech: "Někde pracují v továrně převážně ženy, chodí na noční směny po neosvětlené ulici, a kdyby město investovalo do osvětlení, cítily by se bezpečněji. I pouliční osvětlení může být genderově orientovanou investicí. Podobně jsou na tom investice do veřejné dopravy - muži jezdí více autem a ženy více používají hromadnou dopravu. Jde o to, aby příprava rozpočtů nevycházela ze zaběhnutých stereotypů, nýbrž aby co nejkonkrétněji analyzovala potřeby jednotlivých skupin. Je to vlastně nové paradigma rozpočtování, nový způsob uvažování, který v důsledku prospěje všem skupinám obyvatel. Prostě proto, že je konkrétnější."
Simerská ale zároveň připustila, že dokument je hodně obecný, že nevycházel ze žádných konkrétních analýz obecních, městských či krajských rozpočtů. Takové analýzy prostě nejsou k dispozici. Ta o brněnském sportu je opravdu jedna z mála výjimek. A navíc nedokládá prakticky nic.
VYKÁZANÝ GENDER
Je tedy otázka, zda toto nové myšlení není jen obecně přijatelným principem, který ovšem v praxi nepotřebuje pro svoje naplnění náročnou metodickou brožuru. Problém je možná spíš v lidech než v metodice. Představa, že sedm tradicionalisticky a patriarchálně založených mužů, kteří tvoří zastupitelstvo nějaké malé obce, bude vážně přemýšlet o tom, zda je oprava koupaliště dosti genderově orientovaná, je nepravděpodobná. Pravděpodobnější je, že zastupitelé pod tlakem ministerských přípisů každoročně vyhledají nějakou investici, která může vypadat dosti genderově, řádně ji popíší a vykážou. Gender prostě odškrtnou a nebudou si komplikovat život a rozpočtování.
V zastupitelstvech českých obcí mají ženy po volbách v roce 2002 zastoupení necelých 23 procent.
Sama čísla mají ovšem jen omezenou vypovídací hodnotu. Kolik z těch žen považuje své muže za nezpochybnitelné autority, které se nevzepřou, to nevíme. A kolik z mužů-zastupitelů myslí moderně, kolik z nich naopak nedá dopustit na tradiční rozdělení rolí? Rut Kolínská říká: "Volební kvóty nejsou nezbytné. Stačilo by, kdyby muži byli džentlmeni." Rozuměj: Kdyby přemýšleli méně stereotypně.
Osobně si myslím, že idea rovného rozpočtování v blízké budoucnosti jednání zastupitelstev nijak dramaticky neovlivní. A možná je opravdu spíše politickou a sociologickou deklarací než návodem na to, jak rozdělovat veřejné peníze. Na druhou stranu považuji takovou deklaraci za užitečnou a oprávněnou: Snaží se pojmenovat myšlenkové stereotypy a to je mnohem důležitější než stvoření jakékoliv metodiky.
Mají být peníze rozdělovány s ohledem na pohlaví? Diskutovat můžete na adrese www.reflex.cz/obsah/diskuse
Datum: 19.8.2004 Autor: TEXT MICHAL KOMÁREK Zdroj: Reflex Rubrika: Analýza Strana: 22
|
|
|
|