[ 3.1.2007, Kultura > Jazyk a literatura ]

Adskin, L., Skeggs, B. Feminism after Bourdieu, Oxford: Blackwell Publishing, 2004.

Pierre Bourdieu byl profesor sociologie, který se mimo jiné zabýval současnou feministickou problematikou. Vystihoval pohyb žen v sociální, kulturní, politické oblasti. Feministické výzkumy ukazují, že hystoricky vytvořené společenské normy nefungují za všech podmínek. Bourdieu se opírá o teorii, že společnost nedá ženám více prostoru, než jim bylo přiděleno jejich biologickou a sexuální odlišností. Příliš nezohledňoval možnost, že to byl především sňatek, který vrhnul ženy do postavení podřizujících se bytostí.

V první kapitole se podíváme zda existuje vůbec rozdíl v biologickém a sociokulturním pojetí pohlaví? Francouzké feministky tvrdí, že ženu nelze rozdělovat na biologickou a sociální část.

Socioložky se hromadně bouřily, když se v osmdesátých letech muži nazývali hlavami rodin. Ženy a hlavně muži si v té době uvědomovali, že hromadnou transformací žen na trh práce ekonomická závislost na mužích klesá a tím se takovéto označení začíná stávat bezpředmětným.

V jedné části se pozastavíme na tím, jak vlastně ženy zvládají a řídí emocionální složky osobnosti členů své rodiny. Zejména pak jejich vliv na děti a jejich vzdělávání.Mezi ekonomikou a morálními hodnotami existují jisté hranice. Je třeba se zamyslet, do jaké míry vzdělávání dnešních dětí v oblasti kultury bude mít dostatečnou upotřebytelnost v ekonomické oblasti a jak velkou roli bude hrát v zaměstnatelnosti.
Střední třídu vidí Bourdieur jako působivou skupinu, která dokáže nasadit maximální pracovní úsilí, nicméně pracuje se v násilném světě, který tuto sílu nedokáže správně využít.

Televizní programy prezentují, jak má žena vypadat, aby zapadla do kategorizace společenského, rodinného či pracovního života. Uvádějí ženu jako oběť nakupování, vaření nebo flirování. A žena je v tom nevědomky podporuje. Společně s McNay se shodují, že tělo je moderní strategie sociální kontroly.

Bourdieu kniha Váha Světa se opírá o rozhovory a příběhy té sociální třídy, která se nachází na okraji společnosti. Poukazuje zde na americká města, kde je společnost stále systematicky a prostorově rozdělená. Rasa a etnicida je tu pořád ve velkém rozhodujícím měřítkem společenského postavení.

Smrt vidí Bourdieur jako jistou fromu odcizení se od skupiny, ve které člověk fungoval. Na druhé straně je to jisté zvěčnění se jedince v oné skupině. Hodnocení významných osob po jejich smrti se s postupující hystorií nemění. Aristokratickou a vojenskou významnost akorát vystřídaly moderní tituly profesora nebo inženýra, nicméně ženy jako by v síni posmrtné slávy pořád neměly místo.

V současné době se mnohé feministické teoretičky snaží přesvědčit společnost, že feministická hnutí nejsou rozdělena na materiální a kulturní. Feminismus je jeden. Podporuje ekonomicky rovné postavení a má v sobě  sociální prvky zabývající se uznáním či neuznáním ženy jako takové.

Pokud mapujeme situaci žen a mužů v moderní době, získáváme dojem, že ženy se hromadně přesouvají ze soukromých oblastí na veřejnost se vším, co k nim patří. Podle některých je to způsob, jak se zbavovat tradičního způsobu života. McNay to nazývá spíše formováním identity, která nabrala na síle v době, kdy ženy začaly fungovat coby pracovní síla podobně jako muži. V každém případě je třeba věnovat tomuto procesu dostatečnou pozornost, protože utváří nová pravidla, normy a zvyky pro celou společnost.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem