[ 29.12.2006, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Rodičovství > Rodičovství, Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Litevské Centrum pro rozvoj rovnosti sídlí ve Vilniusu, kde bylo v roce 2003 založeno třemi institucemi - Ministerstvem sociálních věcí a práce, Úřadem ombudsmana pro rovné příležitosti a Informačním centrem pro ženy, neziskovou organizací se sídlem v Kaunasu. Velmi významným a dlouhodobým tématem, jež Centrum řeší - je role mužů ve strategiích slaďování osobního/rodinného a pracovního života. Právě o mužích a krocích, které mohou učinit ve prospěch dosažení rovnosti žen a mužů, byl mezinárodní seminář, který se uskutečnil 15. listopadu ve Vilniusu za účasti přednášejících z Norska, Malty a České republiky.

Pod názvem Strategie budování citlivosti mužů k genderové rovnosti proběhla řada diskusí - od těch, které byly velmi základním úvodem do konceptu rovnosti příležitostí až po ty o výhodách a nevýhodách konkrétních opatření vztahujících se nejen k zavádění rovnosti na trhu práce a v zaměstnání, ale také k pozici tohoto klíčového principu v agendách jednotlivých států.

Ulf Rikter-Svendsen z norské organizace REFORM - Ressurssenter for Menn mj. podtrhl důležitost toho, aby se diskuze o genderové rovnosti týkaly žen i mužů zároveň, a zdůraznil, že "hovoříme-li o rovném postavení, hovoříme o péči, humanismu a demokracii."

Anna Borg z maltské Employment & Training Corporation, která je veřejnou institucí založenou na základě zákona z roku 1990, zase svou prezentaci zaměřila na genderové stereotypy v rodině a zaměstnání, jejich konstrukci a překonávání. Poslední část semináře patřila Aleně Králíkové a snaze co nejkomplexněji specifikovat role mužů uvnitř politik genderové rovnosti - jak z pohledu slaďování osobního a pracovního života, tak z jejich pozic na úrovni zaměstnavatelů a osob v rozhodovacích pozicích, tedy i politiků.

Na seminář přímo navázala dvoudenní konference Mezi placenou a neplacenou prací: opatření příznivá rodině a genderová rovnost. Indre Mackevičiute, poradkyně z Úřadu ombudsmana pro rovné příležitosti osvětlila účastníkům a účastnicím - které, jak už je tomu na genderově zaměřených konferencích zvykem, převažovaly - koncept projektu a jeho motto "Je skvělé být tátou!", které v současnosti podrobněji rozvíjejí otázku "Je opravdu skvělé být tátou?". Dotazují se na strukturální překážky, možnosti a ochotu zaměstnavatelů nebo změny kulturních souvislostí slaďování osobního/rodinného a pracovního života.

Nezpochybnitelný fakt, že téma rovných příležitostí spadá do kontextu celé řady politik a opatření, potvrdili i další vystupující: norská socioložka Arnlaug Leira hovořila o genderových aspektech sociálního státu, ředitelka italského Institutu sociálního a ekonomického výzkumu Giovanna Altieri o stereotypech a slaďování v Itálii, výzkumníci z Univerzity Vytautase Magnuse zasadili otázky větších příležitostech pro slaďování do situace, v níž se nachází Litva jako post-sovětská země. Dánka Charlotte Kirkegaard představila výzkum o neúspěchu dosáhnout genderové rovnosti prostřednictvím dánského modelu sociálního státu, a Gisli Hrafn Atlason z islandského Centra pro genderovou rovnost uzavřel první den konference prezentací na téma role mužů v rodině.

Druhý den konference proběhl formou panelových diskusí a prací ve skupinách, jež se specificky zaměřily na roli zaměstnavatelů, zaměstnanců a odborů v prosazování rovných příležitostí.

O konferenci publikoval článek jeden z českých účastníků, redaktor gitY Martin Jára.