[ 15.12.2006, ]

McAuley, A. Women's work and wages in the Soviet union. London : George Allen & Unwin, 1981. 

Tato kniha je západním pohledem a hodnocením situace žen v Sovětském Svazu z doby, kdy byl ještě u moci komunismus.

Kolem roku 1930 kritici poukazující na nerovnost žen v západním světě často považovali za příklad rovnosti právě SSSR, přičemž nikdo z nich neviděl do jádra skutečné sovětské politiky. První vlaštovka přišla do západního světa kolem roku 1960. Dodge zde poukazoval na ženy zaměstnané v zemědělství a jiných náročných odvětvích. Na možnosti, které se jim nabízely v rámci vzdělání, na velký rozpor mezi zaměstnáním a mateřstvím – ani proti jednomu nebylo v té době úniku. Vyrovnávání pozic žen ve společnosti nemá v tomoto případě sociokulturní pozadí, ale bylo výsledkem širokého třídního konsenzu v rámci socialistické ideologie.

Výdělky v SSSR jsou v obecné rovině řízeny vládou. Ta vychází z filozofie, že všichni, kteří se podílí na společném dílé jsou bez rozdílu ohodnocováni stejně. V čem je tedy příčina toho, proč i tak jsou zde ženy méně placeny. Vysvětlení můžeme hledat v pouhém faktu že jsou ženy. Kromě toho, jsou silně koncentrovány do takových oblastí průmyslu a/nebo hromadně participují na takových pozicích, které jsou všeobecně placeny méně. Třetím možným důvodem je, že pracují méně hodin nebo vykonávají oproti mužům fyzicky méně náročnou práci.

Expanze žen do zaměstnání vzrostla z necelých 3 miliónů v roce 1928 až na 50 miliónů v roce 1975. Za pozornost stojí také věkové rozložení žen a mužů, kdy v roce 1959 bylo zaměstnáno přes 85% mužů a 60% žen ve věku 15-19, zatímco v roce 1975 to bylo „pouhých“ 42% mužů a 38% žen.

Žena v Sovětském Svazu vytváří dojem, že pohlaví není bariérou, která by bránila získat jakékoliv zaměstnání. Nicméně obrázky ukazující usmívající se ženy řídící traktor či obsluhující nejrůznější stoje a technická zařízení poukazují na fakt, že sovětské ženy jsou stále hromadně vylučovány z řídících pozic, a soustřeďovány na místa vyžadující jen nepatrné dovednosti či výcvik. Neopomenutelný je také zdravotní dopad vycházející z náročné fyzické práce. Je to svět plný žen uklizeček, číšnic či prodavaček. Z čeho se vlastně formovány její pracovní příležitosti?

Marxistická teorie pokládá práci za primární životní nutnost z čehož jaksi vyplývá, že práce sovětů nemůže být považována za nekvalitní. Primárně je tu výběr daného povolání řízen výší mzdy, která dopřává spíše těm manuálně zručným a fyzicky pracujícím.

Samostatnou kapitolou je zemědělství - jedna z oblastí, kam jsou ženy široce soustřeďovány. Data z roku 1970 mluví až o 20% ženské populace. Sovětský Svaz se se svojí velikostí nachází v několika klimiatických pásmech, což dělá ze zemědělství svět sám pro sebe. Produkce se liší oblast od oblasti, nicméně pro většinu oblastí je charakteristická spíše sezóní práce. Ženský podíl je však většinou omezen na práci na poli, a tím jim zajišťuje jen malé finanční prostředky. A i když pracují jako zootechničky nebo agronomky, kontrolní a vedoucí pozice stejně zastávají muži.

Může se zdát, že rozdíly ve výdělcích a charakteru práce nutně znamenají rozdíly ve vzdělání. Nicméně růst vzdělání od roku 1939 je signifikantní pro obě pohlaví. Rozdíly se zmenšují nejen počtem vzdělaných, ale i ve vzdělávání lidí z venkova a města. I když v roce 1970 dosahuje sekundárního vzdělání jen polovina venkovanů a univerzitního vzdělání pouhá 2-3%. Za zmínku stojí velký počet lidí, kteří nemají ukončené sekundární vzdělání, přičemž v roce 1973 je to necelých 40% mužů a více jak 45% žen.

Statisktiky poukazují až 60% zdravotních obtíží u žen vychází z fyzicky namahavé práce. Dalším faktem, proč ženy mají vyšší absenci v zaměstnání je jejich péče o nemocné děti, vzhledem k tomu, že jejich výdělky jsou pořád nižší než výdělky mužů. Relativně podrobně jsou tu popsány ukazatelé porodnosti a důvody, které vedou ke snižování počtu dětí. Na prvním místě jsou to materiální důvody, zdraví, ale také težkosti, které působí zaměstnání na plný úvazek v kombinaci s plněním mateřských a rodinných povinností.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem