[ 8.12.2006, Kultura > Jazyk a literatura ]

Cleveland, J.N. Women and Men in Organisations. New Jersey: Lawrence Erlbaum Associates, 2000.

V součačné době ženy expandují do stále vyšších pracovních pozic a Human Resource Management stále zřetelněji vnímá rozdělení gender rolí na pracovišti.

Pohledem do historie zjistíme, že muži často vyráběli nebo pěstovali a ženy zajišťovali prodej. V období industrializace se status ženy odrážel od statusu jejícho otce nebo manžela. Od toho se pak odvíjela potřeba zapojit ženu do práce či nikoli. V období krize před II. světovou válkou byly ženy nuceny nastoupit do zaměstnání často proto, že jeden příjem rodině prostě nestačil. Druhá světová válka se stala zlomovým okamžikem. Ženy v mnohých oborech musely zastat  muže, kteří bojovali nebo se z fronty již nevrátili.

V USA ženy černé pleti tvořili ještě dlouho po válce mnohem vyšší procento zaměstnaných ve srovnání s ženami bílé pleti. V sedmdesátých letech se pak podíl vdaných žen na pracovním trhu vyronal podílu svobodných žen. Také rasový nepoměr se pomalu vytrácel.

Jak porozumět pohlavnímu rozdělení v segregaci profesí? Nabízí se hned několik vysvětlujících modelů. Primární jsou biologické vlastnoti obou pohlaví. Socializační model je pak výsledkem dlouhodobého procesu, kdy se postupně formovala mužská a ženská sociální identita. S tím už souvisí socio-kulturní pojetí vycházející z tradičního uspořádání společnosti, která se dělí na všemocné muže a méně vlivné ženy. Přičemž ženy jsou ze všech hledisek tlačeny do role pečovatelek. Nesmíme však zapomínat na sexualitu, která jedním z jasně viditelných znaků ve vztahu obou pohlaví a je samozřejmě patrná i ve vztazích na pracovišti.

Stereotypy se dají popsat různě. Muži a ženy jsou si objektivně dost pobodní v mnoha oblastech (zájmech, chování, hodnotách), přičemž jsou často subjektivně separovány jako naprosto odlišné skupiny. A právě mužská role vyznačující se agresivitou a dominancí se v dnešní době promítá spíše do interpersonální vztahů a intelektuálních dovedností i když existují skupiny, které ve svém chování stále projevují prvky fyzické síly. 

Atraktivita je často zárukou pozitivního hodnocení a to platí pro obě pohlaví. Nedá se však obecně definovat jak atraktivita vypadá. Má však mnoho tváří. Vlastní sebepojetí se přenáší do vnímání lidí kolem nás. Nicméně fyzicky atraktivnější osoby jsou v těchto precepcích více úspěšnější.

Muži a ženy se neliší pouze ve fyzických projevech. Jedním z bodů, které stojí za pozornost je jejich způsob komunikace. Obecně platí, že ženy toho namluví více. Používají spisovnější formu řeči, svůj projev však začínají zeširoka a je doprovázen častými změnami intonace nebo hlasitosti. Zatímco muži častěji prokládají svojí mluvu vtipy a nezřídka dvojsmyslnými narážkami.

Muži i ženy mají osobité nástoje moci. V návaznosti na jednotlivé záznamy muži například uvádějí, že více odsuzují, poskytují zavádějící informace, kradou nebo používají nátlaku ale i také asertivity. Ženy zase uvádějí, že rády kážou, více prosí nebo používají různé zákeřné a vyjednávací taktiky. Obecně je pasivita či aktivita ovládání dána sociálním rozdělením rolí a také umístěním na žebříčku sociálního statusu.

Postupně se dostáváme k otázce tolik diskutované diskriminace. Ta se totiž dotýká velkého množství lidí. Diskriminace žen v zaměstnání je víceméně spojena s výší mzdy, s charakerem práce. Nicméně objevuje se i rozdílná percepce v rámci jedné profese. Jako příklad může posloužit pořádání meetingu, kterého se účastní jedna žena a několik mužů, přičemž se jaksi automaticky předpokládá, že to bude právě žena, která bude podávat kávu. Práce žen je opředena předsudky, které ji považují jaksi za méně hodnotnou. Ale kdo dokáže hodnotu práce objektivně posoudit?

Diskriminaci pohlaví se snaží eliminovat mnohé zákony, ale i lokální organizace. Ve Spojených státech je to například Komise pro rovné pracovní příležitosti, která vyhodnocuje a posuzuje až 80 tisíc případů ročně. S tím také souvisí fakt, že každý může být propuštěn prakticky z jakéhokoli důvodu a pak už je na posouzení autorit, zda toto propuštění má či nemá diskriminační podtext.

Sexuální obtěžování je relativně spekulativní záležitost, neexistují parametry, které dokáží posoudit, jaké projevy do této oblasti spadají. Muži často uvádějí, že se necítí být obtěžováni pozorností svých kolegyň. Oproti tomu, mnohé ženy říkají, že pozornost ze strany mužů je často obtěžující, přičemž takovou pozornost muži považují za neškodný kompiment. Méně agresivní může být v podobě vtipů, doteků, obrázků nebo podobných stimulů. Nicméně mnohdy se objevuje v jasnější formě, kdy je nabízena nebo žádána sexuální  přízeň. Jistá studie v USA, která zkoumala vzorek sestávající se z 24 tisíc federálních pracovníků zjistila, že 42% žen a 15% mužů se za poslední dva roky setkalo s nějakou formou sexuálního obtěžování. Jedna z kapitol se například zabývá otázkou, jestli by bylo méně sexuálního obtěžování, kdyby u moci stály ženy.

Budování kariéry je vnímáno jako celoživotní proces, kdy se člověk neustále učí a zdokonaluje v personální oblasti, životních zkušenostech i odborných dovednostech. Už od dětství je však motivace především dívek závislá na širší podpoře ostatních. Před třiceti lety byly ženy stavěny před rozhodnutí „buď kariéra nebo rodina“. Dnešní společnost je mnohem více zaměřena na způsoby jak kariéru a rodinu skloubit. Ženám však „neškodí“ pouze péče o děti, ale už samotné těhotenství. V jistém experimentu byla těhotná manažerka vnímána negativněji ve srovnání s netěhotnou ženou stejného postavení. V dnešní době je poměrně běžné, že se ženy vracejí do zaměstnání krátce po narození dítěte a jeho péči přenechají na placené službě, nicméně tento krok se často nesetkává s nepřátelkým pochopením. Ještě sifnifikantnější je pomoc třetí osoby v dvoukariérovém manželství.

Do debatních kroužků se také dostávají otázky, jakým způsobem se liší vedení ze strany žen a mužů. Odborníci se shodují, že ženy dokáží lépe pracovat s interakcí, snaží se vyhovět všem skupinám, kombinovat lidský přístup s technickými dovednostmi a poskytovat zpětnou vazbu na mnoha úrovních. Jiní naopak tvrdí, že rozdílů mezi muži a ženami existuje velmi málo. Opírají se o výzkumy, které zjistili, že obě pohlaví se shodně vyznačují interpersonální a komunikační dovedností, pochopením a energičností.

Jedna z posledních kapitol je zaměřena na stresové faktory. V základu je jeho výše charakterizována výběrem pracovní profesí. Kromě profese jsou zde mnohé další stresory jako je pracovní prostředí, strukuta organizace, mezilidské vztahy. Vnímání stresu u žen a mužů je ovlivněno už jejich biologickou determinací. Muži jsou od přírody více agresivnější a soutěživější a tím se více vystavují stresovým situacím. Dalším původcem je odpovědnost a závazky spojené s významnými funkcemi, které muži zpravidla zastávají. Ženy ve vysokých funkcích jsou často stresovány organizovaností práce nebo tím, jakým způsobem splnit pracovní požadavky.

Poslední část se zabývá globálním pojetím trhu, novými trendy, přístupností profesí pro znevýhodněné skupiny a celkově hodnotí nakolik jsou pracovní možnosti pro jednotlivé skupiny rovnocenné.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem