[ 30.11.2006, Alexandra Jachanová Doleželová, Gender Studies, o.p.s. Historie ]

Seminář Emancipace žen za socialismu a dnes, který se konal v pondělí 6.listopadu, byl věnován k životnímu jubileu Aleně Wagnerové, spoluzakladatelce Gender Studies, o.p.s., iniciátorce vzniku Mateřských center v České republice, významné česko-německé publicistce a spisovatelce. Alena Wagnerová, Jiřina Šiklová, Pavla Frýdlová a další významné zástupkyně ženského hnutí představily, jak se žilo ženám za socialismu a jaké byly rysy socialistického modelu ženské emancipace. Kateřina Jonášová, šéfredaktorka gitY, uzavřela dopolední část příspěvkem na téma Inspirace a odkaz budoucím generacím.

Alena Wagnerová na úvod představila základní rysy a problémy socialistického modelu ženské emancipace, proměny a korektury modelu. Ani za socialistického Československa se ženy neprofilovaly jako političky, prosazovaly se převážně v odborech. Emancipace žen byla součástí politiky socialistického režimu, byla vytvářena z hora, začíná nedobrovolným nasazením žen do pracovního procesu během války. Alena Wagnerová hovořila o třech fázích emancipace žen za socialismu: první začala v 50. letech. Tuto fázi charakterizovala výrokem Antonína Zápotockého: "Ženy dokáží svou emancipaci tím, že budou pracovat stejně jako muži." V tomto období se rozmohlo vzdělávání a také zaměstnanost žen. Velkou podporu měla kolektivní výchova, fungovaly tzv. týdenní školky a jesle, rodiče zde nechali své děti na začátku týdne a na konci si je vyzvedli.
V 60. letech se klade důraz na výchovu v rodině, kolektivní výchova je brána pouze jako doplňková, prodlužuje se mateřská dovolená. V roce 1969 začíná fáze stagnace, ženy raději zůstávaly doma s dětmi než aby se ztotožňovaly s komunistickou ideologií. "Za socialismu nebylo tělo společenským majetkem a žena nebyla sexuálním objektem," zdůraznila Alena Wagnerová rozdílný náhled na ženy za socialismu a dnes.

Jiřina Šiklová, socioložka a zakladatelka Gender Studies, o.p.s., napsala za socialismu pod pseudonymem několik knih a článků do časopisu Vlasta o postavení ženy ve společnosti a rodině. Na semináři podpořila teorii o třech fázích emancipace žen za socialismu. Emancipace žen se projevovala velmi silně ve vzdělávání: "V roce 1950 bylo na jednu vysokoškolačku šest vysokoškoláků, v roce 1970 byl poměr jedna vysokoškolačka na dva vysokoškoláky," poukázala na statistiky Jiřina Šiklová.

"Zaměstnanost žen znamená vztahovou nezávislost, která je předpokladem partnerství" upozornila ve svém příspěvku Gerlinda Šmausová, socioložka, profesorka na Sárské a Masarykově univerzitách. Emancipaci rozděluje na dva proudy: socialistický a feministický. "Socialistický proud je zaměřen na práci a z té vyplívá emancipace, feministický proud je zaměřen na emancipaci a ta je závislá na práci."

Pavla Frýdlová, koordinátorka projektu Pamět žen, představila tento projekt v souvislosti s životem žen za socialismu: "Idea Paměti žen se zrodila v polovině 90. let z potřeby pojmenovat odlišné životní zkušenosti žen z bývalých socialistických zemí. Přišla s ní Jiřina Šiklová, která navrhla, aby se ženy, které žily v zemích bývalého východního bloku, vydaly po stopách života žen za socialismu." Projekt spočívá v zachycení životních zkušeností a názorů žen tří generací, narozených v letech 1920 - 1960, metodou biografického výzkumu a oral history. Pavla Frýdlová četla z rozhovorů ukazujících, jak žily ženy za socialismu, jaké byly jejich role v rodině, v zaměstnání a ve společnosti.
Citace z rozhovoru s paní Slávkou (1935) ukazuje že stejně jako dnes, ani za socializmu si nebyli ženy a muži na pracovním trhu rovni: "Vadilo mi, že ohodnocení ženy nebo její postavení jako rovnocenného partnera v práci nebylo dodržováno tak, jak se o tom psalo nebo mluvilo. Jestliže žena byla schopná a mohla by zastávat vedoucí postavení, tak nemohla, protože živitelem byl muž, ten musel mít vždycky vyšší plat, aby rodinu uživil, a ženě, ať už je sama nebo vdaná, stačí menší plat, i když odvádí větší kus práce. Cítila jsem to jako nespravedlnost…"

"…jsem Husákova holka, ročník 1975, narodila jsem se ve městě s rudou září, rodičům, kteří měli oba za sebou už jedno nevydařené manželství, a tak si to druhé hýčkali, čímž mně a mým dvěma mladším bratrům uchystali idylický vstup do světa," vyprávěla svůj příběh Kateřina Jonášová. Emancipaci mladé generace žen vidí v rozpolcenostech: "Odmítáme trojí zatížení - práci, domácnost, děti. Ale v konfrontaci se svou matkou cítíme provinění, když tyto role nezvládáme. Vždyť ona dokázala vše stihnout a bez technologického pokroku. Jsme v pasti, z níž vede cesta jen přes kontinuální ptaní se sebe sama, jestli je pro mě důležitější vyprat a vyžehlit, učit se cizí jazyk nebo jít s dítětem do mateřského centra. Socialisticky emancipovaná matka je největší bariérou skutečné vnitřní emancipace dcer."

Seminář Emancipace žen za socialismu a dnes pořádala Gender Studies, o.p.s. za finanční podpory nadace Heinrich Böll Stiftung. V odpoledních hodinách probíhala diskuze na témata: co se změnilo v postavení žen po listopadu 1989, tržní hospodářství a emancipace, dědictví předchozích generací atd.