[ 27.11.2006, Kultura > Jazyk a literatura ]

Kozera, N. Czech women in the labor market work and family in transition economy. Praha : Sociologický ústav AV ČR, 1997.

Tyto texty jsou zajímavým materiálem, který popisuje působení žen na české sociální a pracovní scéně v době komunismu a postupně se přesouvá přes sametovou revoluci až do roku 1997.

F. Engels hlásal, že rovnost pohlaví může být dosažena tím, že se ženy plně zapojí do pracovního procesu a jejich rodinné záležitosti převezme na svá bedra stát. To znělo slibně. Na počátku 50. let se tedy ženy zapojily. Pracovaly ve výrobním, potravinářském, oděvním ale i důlním průmyslu, ve školství, zdravotnictví, zemědělství... V 70. letech tvořily přes 40% z celkového podílu pracujících. Byl to boj – plný úvazek v zaměstnání a plný úvazek v rodině. Mnoho žen nastoupilo do zaměstnání rok, dva poté, co se jim narodilo dítě. Díky tomu se také rapidně snížila porodnost.

Obecně platilo, že čím náročnější fyzická práce, tím vyšší plat. Ženy však byly pořád odměňovány o 45 % méně než muži na stejné pozici. Jejich příjem tvořil spíš doplňkový zdroj rodinného rozpočtu. Oproti tomu, stát poskytoval bohatou sociální podporu v podobě placených dovolených, veškerá zdravotní a školní péče byla plně dotována, neexistovala nezaměstnanost.

Diskriminačním aspektem byl trend, který předpokládal, že se ženy stejně vdají a budou mít děti a proto není třeba dosazovat je do významějších postů.

Vzdělání bylo v této době také značně rozmanité. Ženy studovali hlavně na specializovaných středních školách jako byly zdravotnické, ekonomické a pedagogické. Mnohé z nich absolvovaly gymnázia, postup na univerzitu byl spíše mužskou doménou. Typickým „hitem“ oné doby byla všechna odborná učiliště, která zajišťovala vysoce placenou práci.

V politice ženy téměř neexistovaly, pokud do toho nepočítáme manželky politiků. Ani kariéra se pod kontrolou socialistického režimu příliš dělat nedala. A už vůbec tu nebyla šance v případě, že žena či muž nebyli členy komunistické strany.

Po pádu komunismu si některé politické strany pohrávaly s možností návratit ženy zpět do domácnosti. Nicméně díky vzrůstající ekonomické nejistotě ženy víceméně zůstaly věrné modelu zaměstnání na plný úvazek. Ekonomická aktivita se přesouvala z výroby do služeb. Ženy začaly hromadně opouštět své pozice v průmyslu. Mnohé zůstali zaměstnané ve veřejné sféře i přesto, že privátní sféra nabízela vyšší mzdy a rychlejší osobní růst. V roce 1994 se konečně působení žen v soukromých firmách přehouplo přes polovinu. Ty ženy, které byly politicky nežádoucí se často po revoluci dostaly zpět ke svým profesím, začaly budovat kariéru nebo podnikat.

Velký propad zaznamenaly ženy pocházející ze zemědělských oblastí. Zemědělstí začala být nákladná a nevýnosná záležitost, půda byla v restitucích vrácena původním majitelům. Podnikání bylo novinkou. Oproti jiným zemím na západ od našich hranic se do podnikání ženy zapojily pouze 5,5 %. Podnikání vyžadovalo značnou časovou investici, která moc nekolerovala s rodinnými povinnostmi. A ženy nejsou tolik ochotny riskovat, proto raději volí jistotu.

Platy žen se zvýšily. Mzdový rozdíl tvořil „už jen“ kolem 25%. Jedním z nepoměrů byly právě rozdílné výše platů v soukromé a veřejné sféře. Redukce sociální politiky a podpory nebyla po revoluci příliš dramatická. Rodiny prakticky dostávali to, co předtím, akorát výše poskytovaných prostředků v poměru k cenám byla nižší. Školství a zdravotnictví zůstává téměř bezplatné a to až do dneška.

Mladé, bezdětné ženy začaly mít podobné problémy jako matky s malými dětmi. Firmy se bály zaměstnat je. Téměř ve všech sektorech zastávali vyšší a rozhodovací pozice muži. K tomu jim nemalou měrou pomáhalo vyšší vzdělání, které získali ještě v době komunismu a samozřejmě jejich menší svázanost s rodinnými povinnostmi a větší smysl pro sebeuplatnění. Některé zdroje z této doby uvádějí, že produktivita žen a mužů je v jistých oborech srovnatelná. Otázka diskriminace a potřeba ji řešit se začala pomalu vkrádat do debat politických stran.

Za zmínku stojí i to, že demokracie osvobodila ženy a muže od dlouhých front na potraviny, nabídka zboží se maximálně rozšířila a moderní technologie usnadňují práci v domácnosti. Od pádu železné opony se o trochu zvýšilo procento žen pracujících na částečný úvazek a žen v domácnosti. Oproti tomu nezaměstnanost, hlavně starších žen a mužů začala stoupat. Celkově hodnotí ženy situaci pozitivně. 33% považje svoje zaměstnání za zajímavé a téměř polovina je spokojena s výší mzdy. Je evidentní a pochopitelné, že pozitivněji se situace jeví ženám mladším, těm s vysokoškolským titulem a ženám, které žijí Praze či ve větších městech.

Posledních pár stránek je věnováno rozhovorům se ženami různého věku a povolání. Dotazy a odpovědi směřují právě k těm oblastem, které byly v předchozích kapitolách probírány.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem