[ 27.11.2006, Kultura > Jazyk a literatura ]

Center for equality advancement, Men do it! : stories of fathers on parental leave. Vilnius : Eugrimas, 2005.

Tato kniha byla vytvořena na základě projektu „Moderní muži v rozšířené Evropě“, jako součást strategie, která se snaží o vyrovnávání pozic mužů a žen v Evropě. Jednotliví představitelé ze čtyř zemí prezentují, jak u nich funguje otcovská dovolená. Z každé země tu najdeme několik rozhovorů s muži, kteří popisují svoji spokojenost v této pozici a chtějí tak inspirovat další muže.

1. Dánsko

V roce 2002 přišel v platnost nový zákon, který prodlužuje mateřskou či otocovskou dovolenou na jeden rok. Většina mužů pouze využívá své právo zůstat s nově narozeným potomkem 2 týdny, otcovská dovolená není zdaleka tak oblíbená. Karen Sjorup by ráda zájem ze strany mužů zvýšila třeba tím, že by daný rok mohl být kombinovaně využíván jedním nebo druhým rodičem, jako je to například na Islandu.

2. Island

Od roku 2001, kdy islandská vláda uvedla v platnost zákon o otcovské dovolené, se zákonnodárcům podařilo dosáhnou relativních úspěchů a zvýšili zájem mužů vytvářet bližší vztah k dětem už po jejich narození. Otcovská dovolená tak mimo jiné vyvažuje šance žen, které se chtějí uplatnit na pracovním trhu krátce po porodu. V neposlední řadě přispívá k balancu uvnitř rodiny a ke zvyšování porodnosti.

3. Litva

V Litvě je situace podobná. Muži mají nárok na otcovskou dovolenou v prvním roce po narození dítěte, nicméně z finančních důvodů tuto možnost využívá pouze 1,2% mužů. V Litvě pořád platí, že muži jsou živiteli rodiny a jejich platy jsou nepoměrně vyšší. Kromě toho, informace o takové možnosti se zatím do veřejného podvědomí moc nedostala. Muži, ale i ženy jsou zde stále příznivci stereotypů, které velí, že péče o rodinu je ženská záležitost. Autorka však potvrzuje, že ekonomický a technologický vývoj země tyto stereotypy pomalu odbourává, ženy dostávají prostor pro svoji kariéru a muži začínají chápat, že být dobrým otcem je přirozené.

4. Malta

Tato země je typická tím, že muži jako finanční podporovatelé rodinného rozpočtu mají vedle hlavního zaměstnání i vedlejší činnost. Myšlenka, že by věnovali tento čas svým dětem a rodině, je téměř hříchem. Autor příspěvku, pan Azzopardi věří, že příjde den, kdy si muži uvědomí, že chtějí trávit více času se svými dětmi a začnou tak více využívat otcovské dovolené. Zákony by měly být koncipovány tak, aby ani jedno pohlaví nepociťovalo újmu v případě, že se rozhodne kombinovat práci s domácí péčí.

Na závěr jsou uvedená fakta popisující práva a kompenzace v rámci rodičovské dovolené v těchto čtyřech zemích.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem