[ 21.11.2006, Kultura > Jazyk a literatura ]

Organisation for economic cooperation and development, Babies and Boses: Reconciling Work and Family Life : Canada, Finland, Sweden and the United Kingdom. Paris : Organisation for economic cooperation and development, 2005.

Mnozí lidé (a ženy obzvlášť) se v dnešní době snaží skloubit péči o děti se zaměstnáním jak nejlépe to jde. Mnohé pracují na částečný úvazek, což není vždy jednoduché, protože možnosti zajistit si cenově přijatelnou profesionální péči o děti v pracovní době jsou poměrně limitované. Někteří si raději zaplatí celodenní péči pro své děti a pracují na celý úvazek. Pak je tu skupina těch, kteří se věnují dětem až do jejich nástupu do školy. V neposlední řadě jsou tu svobodní, kteří volí spíš kariéru a život bez závazků. V každém případě, úspěšné sladění rodinného a pracovního života zlepšuje vztahy mezi rodiči a dětmi a mezi rodiči navzájem, přináší potřebný příjem a celkově naplňovat typický moderní život.

Pro získání ucelenějšího pohledu na celou situaci již byly vydány tři díly této knihy, které porovnávaly situaci vždy ve třech zemích světa. Čtvrtý díl ukazuje, jak funguje rodinná politika v Kanadě, Finsku, Švédsku a Velké Británii. Jedním z nejdůležitějších aspektů jsou ekonomické a demografické poměry země. Dobrá ekonomická situace země nabízí sice více možností přizpůsobit pracovní dobu rodinnému životu, nicméně i tato nabídka na trhu práce značně omezena, protože zaměstnavatelé se ještě nenaučili využívat pracovních sil na částečný úvazek. Nicméně i demografické rozložení obyvatel, které je v těchto zemích značně nerovnoměrné, vyžáduje nejrůznější alternativy v rámci nabídky práce.

Každá z těchto zemí zastává jisté modely rozdělení rodičovských povinností, které se samozřejmě týkají především žen. Zatímco v Kanadě a Fisnku pracují ženy často na plný úvazek, ve Švédsku využívají ženy své právo redukovat pracovní hodiny na dobu, kdy jsou děti ve škole. V Británii je práce žen na částečný úvazek poměrně častým úkazem, což samozřejmě vede k zvětšující se mzdové propasti.

Jedna z kapitol se zabývá státní podporou a příspěvky na děti. Oproti Kanadě a Velké Británii, kde investice nečiní ani 1% HDP (Kanada 0,8 % a VB dokonce 0,4%), Severské země jsou na tom mnohem lépe. Finská vláda poskytuje 1,1% a ve Švédsku činí tento příspěvek dokonce 2% HDP. Tímto gestem vláda podporuje rodiče, aby neomezovali počet dětí z ekonomických důvodů. Ostatní země stále rozsáhleji redukují sociální příspěvky, nicméně zaměřují pozornost na zkvalitňování ostatních služeb, které pomáhají pečovat o děti ve snaze zvýšit participaci žen na trhu práce a přitom podporovat rozvoj a vzdělání budoucí generace.

Dnešní trendy vyžadují stále flexibilnější pracovní přístupy, což často nejde dohormady právě s péči o rodinu. Poslední kapitola nabízí bližší pohled na programy státní politiky, která by měla pomoci tyto pracovní nátlaky regulovat a ukázat zaměstnavatelům proč by měli podporovat zvýhodněné podmínky pro rodiny. Také vysvětlují z jakého důvodu tyto podmínky zejména muži nechtějí využívat. Na závěr ilustruje, jak důležité je pro budoucnost využívat právě ženský pracovní potenciál i na částečný úvazek.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem