[ 20.11.2006, Kultura > Jazyk a literatura ]

Sainsbury, D. Gender, equality and welfare states. New York: Cambridge university press, 2003. 

Publikace Diane Sainsbury, vydané nakladatelstvím Cambridge university press v roce 2003 se zabývá legislativou jednotlivých států, zohledňuje to, jak je legislativa nakloněna ženám co do oblasti pracovní, rodinné a společenské a v čem naopak zaostává.
Kniha je k zapůjčení v Gorazdově 20 na Praze 2, út-pá 12-18 hod.

Mnohé studie poukazují, jak sociální politika ignoruje rozdílné potřeby obou pohlaví. Různé feministické školy uvádějí, že to může být zapříčiněno patriarchálním založením většiny států.

První část provede čtenáře charakteristickými rysy sociální podpory v USA, Velké Británii, Holandsku a Švédsku, kde poukazuje na hlavní nedostatky a tradiční rozdělení rolí.

Další část upozorňuje na dopad  těchto variant sociální politiky na ženy. Zabývá se otázkou, zda a do jaké míry je posilována autonomita žen a hodnotí práva žen ve společnosti, jejich životní nezávislost vs. rodinné vztahy.

Popisuje různé pohledy na ženu:

Žena jako manželka a srovnávání jejího společenského postavení s postavením manžela.
Žena jako matka a pečovatelka,  principy hodnocení jejího mateřství a odpovědnosti za tuto roli i různé činnosti s touto rolí spojené.
Žena a její zapojení na trhu práce. V posledních třech dekádách se znatelně rozšířily oblasti ve kterých ženy působí a otázkou zůstává, zda se tím zvyšuje i její autonomie v rodinných vztazích.
Další kapitoly se zabývají otázkou, nakolik jsou všechny tyto aspekty benefitem pro sociální politiku a společenské působení a jak dalece se přibližují těm, které jsou připsány mužům.

Z úvodu je evidentní, že existují diskrepance v sociálním způsobu života žen napříč různými státy, nicméně genderová rovnost/nerovnost je všude přibližně na stejné úrovni.

Dále je zde poukázáno na stratifikaci a redistribuci podpory v jednotlivých sociálních systémech. Důležitým bodem je například rozdílný poměr rodičovských benefitů, což vede k zamyšlení nad jejich zrovnoprávněním.

Poslední kapitola se zabývá vývojem sociální politiky v průběhu posledních desetiletí. Od roku 1960 autorka zaznamenává postupné posuny v rámci sociálního a společenského vyrovnávání obou pohlaví a hodnotí, které reformy byly v jednotlivých státech úspěšné a které naopak selhaly.

V neposlední řadě je třeba připomenout jak velkou roli hraje vzdělávání v  sociální politice a v uvědomování si pohlavních diskrepancí.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem