[ 2.10.2006, Pavla Frýdlová Kultura > Kultura a umění ]

Překrásný architektonický komplex „Buon Pastore“ v centru Říma slouží již několik let potřebám obyvatelek Říma. Ženám jsou zde poskytovány poradenské a asistenční služby, funguje centrum informací pro ženy migrantky i centrum informací o zdraví žen. Konají se zde kurzy dalšího vzdělávání i rekvalifikační kurzy, je možné se zúčastnit kurzů uměleckých řemesel, je poskytováno právní i psychologické poradenství. Denně tady probíhají nespočetné kulturní aktivity: filmy, prezentace knih, koncerty, divadelní představení, výstavy, diskuse a semináře. Je zde obsáhlá knihovna zaměřená na gender a feministickou literaturu, unikátní archiv italského ženského hnutí. Dům vydává svůj vlastní newsletter.

 
Součástí komplexu je též kongresové centrum, řada menších a větších sálů, ženský pension (ideální, čisté a klidné ubytování za ceny srovnatelné s římskými hostely), restaurace a biobar.
Historie celého komplexu „Buon Pastore“ je velmi zajímavá. V roce 1615 zde byl založen útulek pro ženy, který vedly sestry karmelitánky. Byl pojmenován jako Hospic Svatého kříže pro kajícnice. Ženy, které nebyly jeptiškami a které se provinily nebo byly podezřívány ze zločinů proti morálce a víře, sem byly zavírány většinou na příkaz tribunálu inkvizice. Některé ženy přicházely i „dobrovolně“, v tom smyslu, jaký toto slovo mělo ve společnosti, ve které osud ženy byl vepsán v tichu, v poslušnosti, v přechodu od rodinné ochrany k ochraně poskytované manželstvím nebo vstupem do církve. Kajícnice byly výrazem sexismu, sociální emarginace, perzekučního klimatu, násilí uvnitř i vně rodiny, ve kterých žily téměř všechny ženy té doby. V hospici kajícnice žily chudě: vařily, pěstovaly zeleninu a ovoce, žebraly.

Ve druhé polovině 17. století se z hospice stal Klášter Sv. Kříže, který řídil řád reformovaných a na víru obrácených sester Augustýnek (Agostiniane riformate e convertite) a řád Oblate delle Penitenza. Kajícnice byly vychovávány v tichu a v modlitbě, učily se katechismus a byly vychovávány k pečovatelským pracím. V roce 1802 řád Oblate della Penitenza téměř vymizel a klášter převzalo Collegio dei Parroci, které do kláštera umísťovalo dospělé i mladistvé ženy a dívky, které se provinily proti společenským normám nebo zde byly internovány preventivně.

V roce 1838 byl klášter svěřen řádu „Nostra Signora della Caritá del Buon Pastore“, který vedla řádová sestra Maria di S. Eufrasia Pelletier (byla prohlášena za svatou v roce 1941). Postupně se z kláštera stalo státní vězení, kam byly zavírány i ženy odsouzené na doživotí a na nucené práce. Tím, že bylo vězení vedeno církevním řádem, byly vězenkyně nuceny přijmout pravidla inspirovaná životem jeptišek (mezi povinné práce patřilo šití a vyšívání). Spolu s odsouzenými ženami a jejich dcerami zde žily jeptišky řádu Nostra Signora del Buon Pastore. V celách kláštera byly zavřeny pronásledované vlastenky a filozofky, neposlušné jeptišky a přesto, že toto vězení deklarovalo jako svou primární funkci to, aby se z žen staly počestné ženy, bylo ve skutečnosti trestem a hanbou.

Vězení fungovalo i poté, co vzniklo Království Itálie, a ani obě světové války nezměnily nic na životě uvnitř. V roce 1941 prodaly milosrdné sestry celý komplex římské radnici a od ní si ho pronajímaly.
V roce 1983 opustily řády jeptišek i sester milosrdných celý komplex a některé skupiny italských feministek začaly okamžitě jednat s římskou radnicí o přidělení tohoto nádherného objektu. 10 feministických skupin a asociací utvořilo právnickou osobu Separatistické feministické centrum a na ni byla rozpadající se nemovitost 8. března.1983 převedena. Ale to byl teprve začátek 16 let trvajících bojů o celý komplex.

V roce 1987 se městské zastupitelstvo pokusilo převést část komplexu zpět na církev s tím, že je nutné, aby byl opět vyhrazen církevním obřadům. Proti tomuto rozhodnutí zahájily římské feministky řadu protestních akcí a okupovaly ty prostory, které město převedlo církvi. V jejich akcích je podporovaly levicové poslankyně v městském zastupitelstvu i v italském parlamentu, spolu s feministkami také fyzicky ubránily prostory komplexu 21.7.1989, kdy zabránily vstupu do komplexu policistům, kteří mají za úkol okupaci přerušit a uvolnit prostory pro církev. Skupiny a asociace, které se okupace zúčastnily, založily Federativní feministickou mezinárodní asociaci s cílem vybudovat v komplexu Buon Pastore Mezinárodní dům žen. 

8. března 1990 navštívil Buon Pastore primátor Říma a prohlásil, že městská rada je ochotna začít s rekonstrukcí celého komplexu. 1. března 1992 je Ministerstvem pro místní rozvoj Italské republiky odsouhlasen projekt Mezinárodního domu žen. Rekonstrukce je hrazena převážně římskou radnicí, která za tím účelem zřizuje pracovní komisi. V roce 1996 navštívil Buon Pastore tehdejší primátor Říma Rutelli a potvrdil vůli městské rady, aby celý komplex byl využíván ženskými organizacemi. Usnesením Rady města Říma byl komplex Buon Pastore definitivně přidělen konsorciu, vzniklému ze 40 ženských organizací.
8. března 2002 proběhlo slavnostní otevření částečně restaurovaného komplexu a Casa Internazionale delle Donne zahájila svou činnost. O správu objektu a jeho financování se stará konsorcium. Všechny činnosti Mezinárodního domu žen jsou interaktivní a založené na spolupráci s mezinárodní komunitou žen.

V domě sídlí 49 organizací, asociací a ženských spolků nejrůznějšího zaměření, orientace a jistě odlišných názorů. Ale všechny chápou, že tuto světově ojedinělou instituci mohou udržet jen společnými silami a v úzké spolupráci s političkami napříč politickým spektrem, které zde mají i své kanceláře a klub.

Až pojedete do Říma, nenechte si ujít návštěvu Casa Internazionale delle Donne, via della Lungara, 19 - 00165 Roma.
http://www.casainternazionaledelledonne.org

Eva Ferrarová a Pavla Frýdlová
Foto Anna Nedvědová