[ 12.5.2004, Kultura > Kultura a umění ]

V divadle Alfréd ve dvoře se 28.4 konal divadelní happening plný síly, ironie, vtipu a citu. Výtvarné a pohybové představení Mezzo vytvořily umělkyně, které chtěly reagovat na současnou podobu ženy okolo třicátého věku života. Mnohá jistě tuší, jaké pocity a myšlenky to přináší.

Na představení je sympatické již to, že se ženy různých národností ( Stefania Thors je z Islandu a Helene Kvint je z Dánska, Daniela Voráčková, Petra Moře Lustigová, Halka Třešňáková a režisérka Viktorie Čermáková jsou Češky) spojily a vytvořily projekt, který svým nápadem a kvalitním provedením, předčí známou mainstreamovou produkci z oblasti „ženských témat“ (např. knihy Ireny Obermannové).

Svoboda ženy v industriálním a mužském světě, role ženy coby nositelky života, ideál ženské krásy, sexuální prožívání a uvědomění si sebe sama. Takové náměty se v Mezzu objevují. Ztvárnění jaké použily performerky je vtipné, v mnoha momentech ironizující, ale v konečném důsledku může působit smutně. Použitá ironie ve skutečnosti často vystihuje pravou tvář situace. Avšak představitelky Vám nedovolí sklouznout k sebedestruktivnímu naříkání nad obecným povědomím, které ve společnosti vůči ženám panuje. Nepřicházejí s konkrétním východiskem, situace popisují, vysílají signál, že právě v alternativních formách umění si těchto důležitých témat někdo všímá a reflektuje je.

Scéna pro představení je řešena minimalisticky, což se dnes objevuje běžně. Tím lépe pro diváka, nemusí se nechat rozptylovat dekoracemi či jinými prostředky navozujícími místo, čas, náladu, situaci či emoce. Je však poměrně časté, že scénograf vybírá jednu stěžejní kulisu, která je svým umístěním a funkcí univerzální. Tak je tomu i u Mezza. Tvůrkyně zvolily dlouhou plochu, která je umístěna na pozadí jeviště. V okamžiku, kdy se za ni představitelky postaví, jsou jim vidět pouze nohy, čímž lze symbolizovat anonymitu, odosobnění, masovost…

Performerky velmi přesně a citlivě vystihly různorodé polohy ženy, a to i díky živelnému pohybovému ztvárnění. Nelze jejich výkony jednotlivě vyzdvihovat, jelikož všechny byly ve svých rolích precizní. V díle je velmi cítit tvůrčí vklad umělkyň, což bylo vidět již na premiéře hry v listopadu loňského roku.

Je tristní, že kulturní redaktoři a redaktorky se tomuto zajímavému představení příliš nevěnují. Mezzo bylo při vstupu Česka do EU v rámci projektu Brooklyn EUphoria (zahrnuje nově přistupující členy EU) vybráno, aby naši republiku zastoupilo v USA v rámci prezentace pohybového divadla. Snahou je upozornit americké odborné i laické publikum na opomíjený východoevropský sektor.