[ 21.4.2004, Lucie Kolářová Rovné příležitosti > Politika ]

„V Belgii se počet žen - poslankyň zvýšil také teprve po zavedení kvótního systému. Jeho prosazení nás stálo hodně úsilí, řada politiků dlouho namítala, že když pro ženy, tak to můžeme rovnou schválit kvóty pro handicapované, pro mladé, staré apod. Ale copak jsou ženy menšinová skupina?“ vzpomínala dlouholetá belgická ministryně pro rovné příležitosti Miet Smet. Tato současná poslankyně Evropského parlamentu za frakci Evropské lidové strany a Evropské demokraty a členka Výboru pro ženská práva a rovné příležitosti se o své zkušenosti přijela podělit na konferenci „Parlament žen – ženy ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004“, pořádané organizací Gender Studies o.p.s. 14. dubna v Nostickém paláci.

České „koláče“ eurostatistikám neprospějí

Mezinárodní konference byla součástí česko-polsko-slovenského projektu, jehož cílem je napomoci v nadcházejících evropských volbách co nejvyššímu politickému zastoupení žen ze tří kandidátských států. Z Bruselu se šíří obava, že červnové volby zásadním způsobem sníží současné jednatřicetiprocentní zastoupení žen v Evropském parlamentu. V pozorovatelských delegacích přistupujících zemí byly ženy zastoupeny pouhými čtrnácti procenty. Paritní demokracie a politika rovnosti nemá ve střední a východní Evropě valnou tradici a v tomto duchu politické strany přistoupily i k sestavování kandidátních listin – v České republice jsou na volitelných místech pro čtyřiadvacet křesel pouze čtyři ženy.

„A i těch několik málo žen je veřejnosti prezentováno stereotypním a zkreslujícím způsobem – jako např. hospodyňka v zástěře s koláčem v podání KDU-ČSL,“ komentovala situaci „dvojka“ z kandidátky Strany Zelených a místopředsedkyně strany Jana Ulbrychová. Strana Zelených jako jediná sestavila kandidátní listinu podle zipového principu – důsledně se střídá muž a žena. Přístup ostatních stran dokresluje i fakt, že polovina z celkově kandidujících žen je nominována prostřednictvím nezávislých hnutí.

Ani u našich východních sousedů se respekt k politickým názorům žen moc nenosí. Veronika Hubková z Nadace Friedricha Eberta přiblížila situaci na Slovenku, kde je sice na kandidátkách čtvrtina žen, tři jsou na prvních místech, ale celková bilance je srovnatelná s českou. V Polsku je to zase tlak veřejného mínění, co znesnadňuje ženám politickou kariéru. „Většina Poláků vnímá ženu tradičně pouze jako součást rodiny, nikoliv coby samostatnou jednotku či dokonce jedince schopného podílet se na formulaci politických rozhodnutí,“ připojila se Agnieszka Grzybek z polského národního ženského informačního centra OŠKa. Ačkoliv rovné příležitosti budou v Evropské unii i většině členských států patřit vždy ke „slabším“ tématům (především vzhledem k objemu finančních prostředků určených této politice), přítomnost žen v procesu rozhodování je od poloviny devadesátých let nezpochybnitelným trendem evropské politiky a opačné směřování by mohlo být chápáno jako demokratický deficit.

Co by na to řekla Plamínková?

„Nejsme žádné novodobé sufražetky, jak se někteří domnívají,“ pronesla na úvod svého příspěvku Michaela Marková-Tominová, ředitelka Gender Studies, a vzpomněla historicky první českou poslankyni Sněmu království českého Boženu Vikovou - Kunětickou, která byla zvolena v roce 1912 po dlouhé a usilovné kampani jiné političky a pozdější prvorepublikové senátorky Františky Plamínkové. „Dobře si uvědomujeme, že nic nelze zlomit naráz. V prostředí, které je tolik spojeno s mužskou výlučností, jsou jediným nástrojem ke změně kvóty. Systém, kde je čtyřicet procent míst „rezervováno“ pro každé pohlaví a zbylých dvacet je věcí politické diskuse považuji za dostatečně spravedlivý,“ uvedla Tominová s tím, že taková úprava volebního systému leží momentálně jako návrh v Radě vlády pro lidská práva. Pozitivně hodnotí úroveň diskuse, která se v posledních čtyřech letech výrazně proměnila a posunula z řad odborné veřejnosti k běžnému občanovi – výzkum veřejného mínění z roku 2001 např. ukázal, že 82% populace se domnívá, že ženy do politiky patří a jsou podreprezentovány.

Ministryně už nedorazila

Konference zahajující zároveň předvolební kampaň pod názvem „Hlas ženám!“ byla určena především českým poslancům, poslankyním, senátorům a senátorkám jako prostor pro diskusi a přímou konfrontaci s propagátorkami politiky rovných příležitostí. Náhlé odvolání pozvané ministryně zdravotnictví Marie Součkové v předvečer konference způsobilo v pořadatelských kuloárech zklamání - ale spíše než z hlediska změny programu konference, v obecnější rovině – opět máme pouze jednu ženu ve vládním kabinetu a to je krok zpět.

O zkušenostech z aktivní politiky promluvila poslankyně KSČM a předsedkyně Stálé parlamentní komise pro rodinu a rovné příležitosti Květoslava Čelišová. Na obhajobu současného stavu uvedla, že političky jsou příliš svázané disciplínou vlastní strany, bez které by svého postu pravděpodobně nikdy nedosáhly: „Prorazit je skutečně velmi těžké a nejsem příliš optimistická ani co se týče budoucího vývoje, neboť ve Sněmovně sílí podpora většinového volebního systému. “ Tento způsob volby do Poslanecké sněmovny upřednostní kandidáty se silnějším politickým zázemím, což jsou dle ní z drtivé většiny muži. Pesimismus komunistické kolegyně v závěru zmírnila Helena Rögnerová, senátorka a „jednička“ kandidující za Unii svobody. Ženské kandidátky podle ní poslední dobou ve volbách různých úrovní bodují více a více, což je fakt, který si vedení stran dobře uvědomuje a bude na ně sázet. Vyzdvihla také potřebu společného postupu poslankyň napříč politickým spektrem.

Organizace Gender Studies monitoruje názory na přítomnost žen v procesu rozhodování přímo v jádru dění: v polovině března rozeslalo všem českým kandidátům do Evropského parlamentu speciální dotazníky, zkoumající, s jakými očekáváními by se zhostili své nové funkce v souvislosti s politikou rovných příležitostí. Jiný průzkum je veden na úrovni parlamentních stran a zapojili se do něj prozatím pouze dva straničtí předsedové. Veřejnost bude s výsledky obou dotazování seznámena těsně před volbami. Pak už stačí pouze dostavit se k volební urně, na rozdíl od Belgie však český občan nemá volební povinnost. Není tajemstvím, že právě nízká volební účasti může být kámen úrazu pro kandidující ženy.

Evropská unie
Mezi lety 1991 a 1999 vrostl počet žen ve všech významných evropských institucích: V Evropském parlamentu z 19% na 31%, V Evropské komisi z 10% na 25%, ve vládách členských států z 11% na 23%.

České statistiky
V poslanecké sněmovně je 34 žen, t.j. 16,5%. Do senátu kandidovalo na uvolněných 27 míst (1/3 mandátů) 26 žen (z 167 celkem), tj. 15,6%. V krajích je 12 žen (z celkového počtu 129 radních), t.j. zhruba 10%. V ústavním soudu pracují dvě soudkyně.