[ 7.4.2004, Alexandra Doleželová Partnerské vztahy > Rodina ]

V úterý 9.3.2004 přednášel v knihovně Gender Studies, o.p.s. na téma porozvodová péče a práva otců PhDr. Eduard Bakalář, CSc*. Přednáška a diskuze se konaly v rámci cyklu Úterky s Gender na téma "Role a postavení muže a ženy v rodině". Návštěva E. Bakaláře v našem centru přinášela řadu nepříjemných ohlasů ještě před jejím uskutečněním.

Pozvaly jsme E. Bakaláře, protože si myslíme, že je nutné čas od času slyšet protinázory, aktuálně na ně reagovat a naslouchat jim. Jak řekla Štěpánka Matůšková z Gender Studies, o.p.s.: "přímé setkání s osobami, které zastávají opačné názory tříbí naše argumenty a ostří naší pozornost".

A co nám vlastně E. Bakalář řekl? Začal statistickými údaji: v roce 1970 bylo v České republice sňatků něco málo přes 90 tisíc a rozvodů 21 tisíc. V roce 2002 bylo sňatků 52 tisíc a rozvodů 32 tisíc. Ukazuje, že sňatky klesají a rozvody stoupají. E. Bakalář poukázal také na fakt, že se rodí více nemanželských dětí. Pro některé z nás to ovšem znamená spíš pokrok nežli úpadek.

Po rozvodu rodičů rozhoduje o osudu dítěte soud. Poměr soudních řízení vypadá asi takto: 7-8 procent dětí získají muži (otcové), 90 procent ženy a ve 2 procentech případů je nalezena třetí osoba, která se o dítě bude starat. Tento poměr se v průběhu let mění velmi neznatelně. Pan Bakalář mluvil o nízkém procentu otců, kteří získají dítě do výchovy po rozvodu, ale neřekl nám kolik procent otců vůbec žádá, aby dítě do opatrovnictví dostali. Fakt je totiž takový, že z devadesáti procent otcové své děti do péče nechtějí. Pokud Vás toto téma zajíma můžete si o něm přečíst na webových stránkách Kláry Veselé-Samkové. (http://www.lawyers.cz/czech/Tisk/miffek.htm)

Podle čeho se u soudu posuzuje, kdo je "lepší" otec či matka? "Soud a také znalci, kteří jsou voláni k soudu, posuzují podle takzvaných kritérií výchovních předpokladů. Kritéria se shrnou a "řekne se", který rodič z těchto dvou, kteří žádají o svěření dítěte do výchovy, je celkově lepší otec či celkově lepší matka. Nejdůležitější kritérium je zralost osobnosti. Když je tam nějaký defekt, tak to není pro dítě dobré", uvedl E. Bakalář. Dítě by mohlo tento defekt přebrat. Dále soud posuzuje podle devíti dalších kriterii. Tyto jsme se nedozvěděli, ale víme, že si o nich můžeme přečíst v knize Průvodce otcovstvím, která vyšla na podzim 2002 a je v ní o nich celá kapitola Kritéria výchovních předpokladů. (Tuto knihu věnoval E. Bakalář knihovně Gender Studies, o.p.s a můžete si jí zde zapůjčit.)

Po rozvodu je důležité, aby se dítě stýkalo s oběma rodiči. Podle E. Bakaláře je hlavním důvodem to, aby se o dítě tento rodič postaral, pokud by se stala nějaká nehoda rodiči, který má dítě ve výchově. Styk s oběma rodiči také zabrání "syndromu zavrženého rodiče". Pokud například matka zakáže dítěti styk s otcem, dítě začne "zavrženého rodiče" nesnášet. Pokud bychom spočítali, že každý rok se rozvede 20 tisíc rodin s dětmi, máme tedy ročně přibližně 30 tisíc dětí z rozvedených rodin. Pokud by tyto děti neměli styk s jedním ze svých rodičů, měli bychom ročně 30 tisíc rodičů, kteří nevidí své dítě a případně slyší nějaké nadávky od bývalého partnera/ky. Tyto lidé zatrpknou a tím, že jsou mezi námi pomůžou k vytvoření nespokojenosti celé společnosti. Podle mého názoru je toto velmi nepotvrzená a vydedukovaná hypotéza, která může vychází z nepřátelského postoje k ženám.

Je osm kritérií, jak poznat "syndrom zavrženého rodiče". Tento syndrom musí být diagnostikován psychiatrem. "Programující rodič" si tím, že dítě naprogramuje proti druhému rodiči, uspokojuje nějaké potřeby, a samo dítě tím poškodí. Vše, co pak souvisí s druhým rodičem je špatné a nežádoucí.

"Programující rodič" může mít několik důvodů ke svému činění. Jedním z motivů je "motiv pomsty". Jeden rodič se chce druhému pomstít, tak mu nedovolí stýkat se s dítětem. Další je "motiv moci" - rodič chce rozhodovat sám o osudu svého dítěte. Jako třetí E. Bakalář uvádí "praktický motiv" - "dítě může prozradit něco, co já nechci, třeba, že jsem se pohádal se svoji partnerkou". Jiným důvodem může být, že rodič si přeje, aby dítě následovala pouze tradice jeho/její rodiny. "Lidi si kradou všechno možné, auta, šperky … bylo by s podivem, kdyby si nekradli děti".

Otec má menší šanci získat do výchovy dítě, když je to malá holčička. E. Bakalář uvedl pro tento svůj závěr velice zvláštní důvod: "Protože v mediích máte, jak tam třeba "úchylnej" tatínek osahává malou holčičku". Otec má větší šanci, když se jedná o výchovu chlapce kolem věku 12 až 14 let. Syn se může s otcem identifikovat, "dělá s ním automodely, obsluhuje počítače,…" U soudu platí jakási šablona, že dítě dostane maminka, otec bude na dítě platit, a proto mu bude s dítětem umožněn "styk".

Podle německého výzkumu, 50% dětí nevidí svého druhého rodiče již rok po rozvodu. Proto zde byl navrhnut zákon o společné výchově. Dítě žije s jedním rodičem, ale druhý má právo spolurozhodovat. "Musí se dohodnout". Tento zákon pomohl k tomu, že se snížil počet žalob souvisejících s výchovou dítěte a častěji bylo placeno výživné.

V České republice existují tři organizace, které se zabývají právy otců. E. Bakalář považuje za nejlepší Spravedlnost dětem. Tito občanští aktivisté nedostávají žádnou státní podporu. Jako důvod Eduard Bakalář uvedl: "Struktura mocenská je pořád jenom mužská, tito muži vnímají jiné otce jako rivaly a nepomůžou jim. To pomůžou spíš maminkám, tam je to pravidelné."

Na konci své přednášky se E. Bakalář omluvil, že vše bylo jen "telegrafické".

V svém článku jsem se Vám snažila shrnout, co jsem se dozvěděla na přednášce E. Bakaláře. Je na Vás, ať jeho názory zvážíte a posoudíte. Já osobně jsem ráda, že jsem přednášku slyšela, ale s názory pana Bakaláře se neztotožňuji.

___________________________________________________________________________________ * PhDr. Eduard Bakalář CSc. - Vystudoval psychologii na FFUK, pracoval jako klinický, nyní jako poradenský psycholog. V současné době je vedoucím Poradny pro rozvodové problémy s dětmi, Praha 7. Současně i znalcem Městského soudu (od r. 1967). Publikuje o rozvodové, otcovské problematice, překládá odbornou literaturu většinou z této oblasti. Přednáší rozvodovou tématiku na katedře psychologie FFUK.

Alexandra Doleželová