[ 23.3.2004, Dagmar Ndzahabato Rodičovství > Rodičovství ]

Dobrý den,

již delší dobu mne – a mnoho mých známých – zaráží (a uráží) cedule, jež zdobí hlavní vchod do prodejny „Eliška“, která oznamuje těm, kteří mají děti a tudíž se s nimi pohybují po městě, že nemají právo nakoupit v této prodejně. Když jsem se slečny pokladní zeptala, kdo je autorem tohoto nezákonného diskriminačního sdělení, byla jsem informována, že pokud se mi to nelíbí, mám si stěžovat na „podniku“, odkud prý nařízení zmíněnou ceduli vylepit pochází.

Tak si tedy stěžuji, oznamuji, že se mi to nelíbí a ráda bych se informovala, zda se tvrzení zaměstnankyně prodejny zakládá na pravdě a pokud ano, co kompetentní osobu, jež toto nařízení vydala, k tomu vedlo.

Jsem velmi pobouřena tím, že pouze na základě skutečnosti, že mám dítě, jež je ještě malé, takže je vozím v kočárku, nemám právo vstoupit do prodejny s potravinami(!). Nemohu podobné nápisy, jež mě urazí dříve, než vejdu do prodejny, ignorovat a považovat za normální. Nikde v civilizované zemi to normální není. Naopak, obchodníci se snaží vyjít vstříc svým zákazníkům. S vědomím, že nemalé zisky do jejich pokladen plynou od rodičů malých dětí, snaží se přizpůsobovat jejich potřebám, ne je urážet a omezovat.

Lze oponovat, že v prodejně jsou přeci k dispozici vozíky, do kterých je možno dítě posadit. Pokud však dítě spí, nehodlám je násilím budit a obtěžovat složitou manipulací „strkání“ do vozíku. Navíc, prodejna v okamžiku, kdy bych uposlechla umělecky vyvedený nápis na papíru bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění a dítě nechala venku anebo u dveří,(což je mi patrně navrhováno), nepřebírá odpovědnost za to, co se s mým „uklizeným“ dítětem stane. Pokud ano, uvítám doplňující ceduli „O Vaše odložené děti se postará naše zaměstnankyně XY“.

Nepochybuji o tom, že je Vám jistě známo, že ponechávat malé dítě bez dozoru je krajně nezodpovědné a žádná soudná matka si to nevezme na zodpovědnost. Riskovat zdraví a život dítěte kvůli nákupu elementárních potravin se mi vskutku nechce. Rodičovský příspěvek od státu nedosahuje takové výše, aby si žena na mateřské dovolené, která potřebuje nakoupit, najímala chůvy na hlídání dětí. Pokud nemá k dispozici příbuzné, kteří jí na nákupy dojdou, případně děti pohlídají, musí poníženě obcházet „povolené“ obchody anebo ponechávat dítě někde stranou a modlit se, aby je ještě našla na místě, než leckdy pomalá pokladní udělá svoji práci. Také se mi však nechce řešit zmíněnou situaci tak, jak to řeší většina mých známých s dětmi - jednoduše zmíněnou prodejnu nenavštěvovat. Tím bych jenom podporovala prodejce v tom, že si mohou vylepovat, co je napadne. Domnívám se, že rodiče s dětmi – jakožto většina obyvatelstva – si takovéto jednání nezasluhují, tím spíše, že se podobné zákazy nikdo ani neobtěžuje vysvětlit. Pochopila bych to, pokud by se jednalo o malý obchůdek, navíc s křišťálem, kde bych pouhou přítomností s kočárkem zabarikádovala celý obchod a navíc by hrozilo, že zboží rozbiji. V případě Vaší prodejny nehrozí, že by žena (většinou se jedná o ženy) s kočárkem vrážela do regálů, poněvadž kočárek je přibližně stejně široký jako vozíky určené k nákupu. Rozestup mezi regály je dostatečně široký k tomu, aby prošla i s dvěma kočárky vedle sebe. Ostatně, na invalidní vozíky se zákaz vstupu nevztahuje, takže v tomto to pravděpodobně nevězí.

Slyšela jsem hypotézu, že „ženy s kočárky odcizují zboží“. To je však na mne poněkud silná káva.Obvinit každou druhou ženu, že je zlodějka, vyžaduje notný kus arogance. Znamená to, že i prodavačka, která mě s kočárkem vykazuje někam za dveře, jakmile odejde na mateřskou dovolenou, stává se také „škodnou“? Podle této logiky by nositel tmavšího odstínu pleti, jako příslušníci menšiny, o níž se zde traduje, že odcizuje zboží, také neměl mít přístup do obchodu. To ale není možné, protože dnes již každý lehce sečtělý člověk ví, že by narazil na zákony o rasové a národnostní diskriminaci, což je nepříjemné. A tak se to „řeší“ tím, že se jednoduše – jako vždy – diskriminují „jenom“ ženy. Těm lze cokoli rozkázat nebo zakázat. Jsou na takové jednání zvyklé a přejdou to mlčením. Nebudou se přeci hádat. Jenom si postěžují a půjdou hledat jinam. Pokud někdo bude chtít krást – většinu hospodářské kriminality „nejhrubšího zrna“ mají na svědomí vysoce postavení muži, nikoli ženy na mateřské dovolené- nepotřebuje na to kočárek. Již proto je zajímavé, že klidně si s sebou do prodejny mohu vzít neomezený počet různě velkých tašek, které mi žádný nápis nezakazuje. Pokud se prodejci chtějí chránit proti krádežím, investují do bezpečnostních kamer, místo toho, aby polovinu města odháněli od svých obchodů.

Platí zde jakási presumpce viny a každá žena, která má kočárek, je a priori pokládána za zloděje. Já jsem osobně nikomu nic neodcizila a žádná prodejna nemá se mnou tuto negativní zkušenost. Naopak, právě díky tomu, že kromě mladšího „závadného“ dítěte v kočárku mám i dítě starší, na něž právě útočí většina zboží, jež nabízí i Vaše prodejny, mnohdy nakoupím spoustu jiných zbytečných věcí, jež bych bez dětí vůbec nekoupila a tím ve Vašich prodejnách zanechávám nemalé peníze. Zasloužím si proto – jakožto i ostatní ženy s dětmi – slušné zacházení a vstřícný přístup. Většina z „vyháněných“ žen tomuto státu zaplatila a nadále platí nemalé daně a odvedly a odvádějí nemalou práci, ať již na pracovišti, nebo doma. Na jejich práci stojí a padá také většina prodejen v této zemi. Je proto groteskní, že právě tyto prodejny (neříkám, že právě Vaše), které velmi často ženy –zaměstnankyně doslova vykořisťují, další ženy – zákaznice diskriminují. Pro koho vlastně tyto prodejny jsou? Pro mladé bezdětné muže? Je neuvěřitelně arogantní, že jakmile odejde žena na mateřskou dovolenou, aby se starala o novou generaci, neustále naráží na omezování osobní svobody a diskriminace všeho druhu. Vím, že jsou to právě ženy, kdo v těchto prodejnách pracují a v rámci svého platu nesou odpovědnost i za případné krádeže. Chápu, že je pro ně těžké kontrolovat, zda si matka neodkládá zboží do kočárku. Právě z toho důvodu by jim však práci měly usnadnit případné kamery a čárové kódy.

Pokládám přístup prodejen, vylepujících prapodivné průpovídky za urážlivý a domnívám se, že v zemi, která vstupuje do EU, nemají. podobné nápisy místo. Doufám, že brzy budeme žít v civilizované zemi, která nebude dělit občany na ty, kdo mohou laskavě utratit své peníze a na ty, které bude urážlivými nápisy nutit udělat čelem vzad. V zemi, kde nebudou prodejci navrhovat lidem, ať se rozhodnou, zda chtějí mít v pořádku dítě anebo nakoupené potraviny.

Věřím, že se tímto bude někdo seriózně zabývat a dojde k nějakému pokud možno logickému řešení.

S pozdravem Dagmar Ndzahabato