[ 31.3.2006, Alena Králíková, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Trh práce ]

Marie Brandalíková moderovala na přelomu ledna a února většinu kulatých stolů se zástupci zaměstnavatelů a úřadů práce v několika moravských krajích, kde působí její "domovská" vzdělávací instituce Marlin B&V s.r.o.. Všechny se odehrály na úvod projektu Slunečnice, v němž Gender Studies, o.p.s. působí jako partnerská organizace. Pro paní Brandalíkovou byla její pozice v břeclavské pobočce firmy a účast v projektu něčím novým - donedávna totiž pracovala na úřadu práce. Na obou stranách - té nové související s celoživotním vzděláváním i předcházející - měla příležitost setkat se s uchazeči o pracovní místo, ženami i muži různého věku, vzdělání či zkušeností.
Vzhledem k tomu, že v našich dlouhých rozhovorech velice zajímavě reflektovala řadu souvislostí, požádala jsem ji o její vlastní názor a odpovědi na otázky týkající se úzce tématu tohoto Zpravodaje.

Máte zkušenost z "obou stran" - jak úřadu práce, tak i vzdělávací agentury působící na Moravě: jak hodnotíte přístup osob starších 50 let - žen i mužů - ke změně zaměstnání? Jsou ochotni se rekvalifikovat, dále se vzdělávat, cestovat za novým zaměstnáním?

Je to samozřejmě velice individuální. Můžeme se setkat s osobami, které nehledě na věk neztrácejí odvahu a stále jsou ochotny se učit. Obecně lze ale říci, že s narůstajícím věkem a naopak klesající úrovni dosaženého vzdělání narůstá pasivita osob starších 50 let. Dlouhodobá nezaměstnanost a negativní zkušenost s opětovným nepřijetím do zaměstnání prohlubuje v těchto lidech zklamání, nedostatek sebedůvěry a často i další problémy, které se projevují v psychosomatické oblasti. Cestování za novým zaměstnáním je zřejmě nejméně akceptovatelnou volbou.

Dokážete nějak "porovnat" přístup žen a mužů?

Ženy jsou aktivnější a otevřenější jakékoliv změně; jsou mnohem více ochotny na sobě "pracovat". Muži spíše usilují o rychlý a hmatatelný zisk jak v oblasti vzdělání, tak zaměstnání a odměny.

Jak byste z tohoto pohledu zhodnotila roli úřadů práce, zvážíte-li relativně velkou míru diskriminace osob starších 50 let a mezi nimi ještě žen? Jsou v tomto směru úřady adekvátně aktivní?

Úřady práce pracují s veškerou klientelou, tedy i s těmi, kteří jsou pasivní v každé době, nehledě na věk, vzdělání, pohlaví. Odhadem se vždy jednalo zhruba o 60% uchazečů. Pracovníci úřadů jsou touto denní realitou významně ovlivněni a proto také skeptičtí. O to více mají zájem podporovat ty, kteří zájem projevují. Jejich jediným nástrojem však zůstává poskytování co nejvíce informací, podpora formou nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a případně i doporučení pro zapojení do programů a projektů, které jsou v daném kraji rozvíjeny.

Odhadnete kolik procent z klientů firmy Marlin B&V tvoří osoby starší 50 let? O jaké kurzy/ školení mají nejvíce zájem? Do jaké míry tvoří projekty na téma rovných příležitostí součást aktivit firmy Marlin B&V?

Mohu hovořit pouze za pobočku Břeclav, ne za celou firmu Marlin B&V. Z naší krátké zkušenosti dané působením na Břeclavsku tvoří osoby starší 50 let zhruba pětinu klientů firmy. Vzhledem k tomu ale, že společnost Marlin B&V s.r.o. realizuje ve Zlínském kraji veřejné zakázky - například pod názvem "Najdi si práci ve Zlínském kraji" a další, lze předpokládat, že celkové procento klientů v této věkové kategorii je vyšší.

Má podle vás problematika rovných příležitostí v regionech, kde působíte, dostatečný respekt a je pochopen její rozsah?

Podle mě je tato tématika vnímána stále spíše okrajově. Personalisté velkých firem jsou se souvislostmi rovných příležitostí spíše obeznámeni, ale v praxi se vše přizpůsobuje potřebám výroby či chodu institucí. Pro pochopení rozsahu této problematiky by bylo vhodné více ji prezentovat, avšak nalézt adekvátní formy není zcela jistě jednoduché.