[ 16.3.2004, Štěpánka Matúšková, Gender Studies, o.p.s. Kultura > Kultura a umění ]

Rita Marhaug na vernisáži předvedla menstruační performanci

Vernisáž obohatila norská umělkyně Rita Marhaug se svou dcerou Sofií performancí. Obě ženy před diváky tiše menstruovaly, až jim krev tekla po bílých kalhotech.

„Jednoho dne mi narostou křidýlka, stanu se chemickou reakcí, hysterickou a nepoužitelnou." Norská umělkyně Rita Marhaug přináší feministická témata nejen do svého umění, ale i do života. Zajímá jí spojení maskulinní síly a ženskosti, překračování hranic rodu, vztah matky a jejích dětí. Data narození svých dvou dcer a syna má vytetovaná na levém předloktí.

Mohla byste srovnat norský přístup k menstruaci s českým? Zatím asi nevíte příliš o českých ženám, ale něco možná tušíte z výstavy.

Něco málo vím, mluvila jsem s několika českými ženami. V Norsku se velmi změnil přístup k menstruaci. Můžu srovnat svou generaci s generací mých dcer a s generací mé matky. Performance, kterou ukážu na vernisáži, je inspirovaná mou nejstarší dcerou a tím, jak se chovaly její kamarádky. Ona byla skutečně hrdá a šťastná, že začala menstruovat jako první ve třídě. Ve srovnání s mou tetou, která nic nevěděla, začala plakat a měla příšerný strach, že vykrvácí a umře, došlo k zásadní změně. Moje matka se o menstruaci dozvěděla od své starší sestry, ne od své matky. Babička byla velmi stydlivá žena, zvláště co se týká tělesnosti. Moje starší dcera si naopak rozložila po svém stole vložky, aby to každý viděl.

Mohu se Vás zeptat, jak jste to svým dcerám řekla vy?

Vlastně si to nepamatuji. Asi jsem jim řekla, jak to je, když jsem já menstruovala. Viděli u mě vložky. U mojí babičky zřejmě dcery nikdy nic takového neviděly. Samozřejmě vložky nebyly, ženy používaly plátno. Ale je zvláštní, že to byly venkovské ženy, obklopené zvířaty, a přesto pro ně byla menstruace takovým tajemstvím.

Má to pro to vysvětlení?

Já nevím. To je komplexní věc. Mají s tím co do činění kultura, náboženství a řada dalších věcí. A obecné potlačování ženského těla.

Pamatujete si nějaký šťastný pocit spojený s menstruací?

Ne, ale mám ráda pocit, když moje perioda přichází pravidelně. Dává mi to jistotu, že mé tělo funguje tak, jak má. To je velmi příjemný pocit. Také si pamatuji, že dívky, které menstruovaly, nemusely během tělocviku plavat, seděly u bazénu a dívaly se. Bylo příjemné sedět mezi nimi, čas od času.

Vaše tetování na levém předloktí... jsou zde tři čísla.

Ano, moje tetování. No, nebudu Vám vyprávět o veškerém svém tetování (chichichi). Ty tři čísla jsou data narození mých dětí. Jsem samozřejmě hrdá na své děti a také to znamená, že jsou neodmyslitelnou součástí mého života navždy. Ikdyby mě už nechtěly znát, kdo ví.

Víte, v této části Evropy asociuje číslo na předloktí něco zcela jiného.

Já vím, znamená to koncentráční tábor, ale i jiné vězení. Nebýt svobodný. Mateřství je ambivalentní. Samozřejmě, že jako matka tří mladých lidí se někdy cítím jako ve vězení. Chtěla jsem, aby to bylo viditelné. Mé dvě dcery a můj chlapec.

Možná jste potřebovala jako matka projít výraznou změnou?

Měla jsem své děti velmi mladá. Proměňovala jsem se celou dobu, od dospívání jsem přešla rovnou k mateřství. Mnoho lidí se rozhodne nemít vůbec děti, to je v pořádku, nebo své rodičovství odloží po třicítce, to je také v pořádku. Jisté je, že jim to zajistí dlouhé období duševní stability. Pro mě to bylo období neustálé změny.

Vaše dílo, práce Veroniky Bromové, moje texty ve Strašníčku, možná i další vystavené artefakty vyjadřují strach z toho, že bude menstruace viditelná na veřejnosti.

Strach je nejen z menstruační krve, ale i z dalších tělesných tekutin. V momentě, kdy opustí vaše tělo, jsou okamžitě pokládány za odporné. To je podivné. Vytváří se tak odstup od vlastního těla.

Přibližte nám své fotografie a performanci?

Zabývám se feministickou tématikou v umění a proto se v kontextu této výstavy cítím velmi dobře. Jako matka a žena myslím, že něco vím o rodině a je pro mě důležité tyto své zkušenosti přenášet do svých prací. Vystavené fotografie nezobrazují přímo menstruaci, ale vypovídají o vztahu matky a dcery, ženskosti. Jsme s mladší dcerou ve stejných letních šatech ve velkém mrazu. Já jsem bývala šampiónka ve vzpěračství. Fascinuje mě spojení maskulinní síly a ženství. Performance je blížeji spojena s menstruací. S dcerou jsme během performace "menstruovaly" skrze své bílé kalhoty. Most mezi generacemi. Souvislost mezi tělem matky a dcery. Mít odvahu vyrůst a přijmout ženské tělo. Menstruace se stane viditelnou. Být na ni hrdá.

Rita Marhaug, nar. 1965, od začátku 90. let vystavuje a pořádá performance. Vyučuje na Norském institutu umění a designu. Její tři děti se narodily v rozmezí let 1987 až 1990.