[ 3.3.2004, Násilí > Domácí násilí ]

Jediné letošní představení hry Vagina Monology americké autorky Eve Ensler bylo v neděli uvedeno v brněnském divadle Husa na provázku. Výtěžek z vyprodaného představení půjde stejně jako vloni na konto občanského sdružení Magdalenium. To použije peníze na další vybavení chráněného bydlení pro ženy, které se staly obětmi násilí.

„Celková částka činila vloni přes sedmnáct tisíc korun. Letošní výtěžek si tak úplně netroufám odhadnout, jeho výši budeme znát až na konci týdne, ale vzhledem k tomu, že bylo úplně vyprodáno, můžeme být spokojeny,“ uvedla hlavní organizátorka akce Petra Steinerová, zakladatelka pořádajícího občanského sdružení Cesta ženy.

Nešlo přitom pouze o uvedení Vagina Monologů, ty byly pouze vyvrcholením celovíkendového V-Day Brno 2004. V sobotu odpoledne byly promítány dva filmy německé výtvarnice, porodní asistentky a matky tří dětí Katji Baumgarten, filmy doplnila diskuse o porodech doma. Vzhledem k tomu, že poslaneckou sněmovnou i senátem prošel nedávno zákon o tzv. nelékařích, který de facto znemožňuje samostatnou práci porodním asistentkám a za vedení domácích porodů je tím kriminalizuje, šlo o téma na výsost aktuální. Vnímání těhotenství jako nemoci a porodu jako operace je možné nahlížet jako formu symbolického násilí na ženách, téma porodnictví tedy s filozofií V-Day velmi úzce souvisí.

Celkem devět hereček, oblečených tradičně do rudé a černé, vystoupilo v neděli v rámci vlastního představení Vagina Monologů. Důvody, které je k účasti na vystoupení vedly, shrnula jedna z nich následujícími slovy: „Dostala jsem se k Vagina Monologům v Londýně. Seděla jsem v divadle mezi nadšeně kvičícími Japonkami a sledovala „the most sexist and funniest show“ a řekla jsem si, že je dobré rozkvičet také diváky z Brna Husovic, Králova Pole, Žabovřesk, Řečkovic, Bystrce, Lískovce, Nové osady, Jundrova, Černých polí, Starého Brna a tak dále a tak dále. Řekla jsem si, že pro každou ženu z Brna teď musí nastat čas být „sexy ve městě“.“

Velkou část diváků a divaček brněnského představení tvořily ženy starší a střední generace a také manželské páry. Jakkoli by se tedy mohlo zdát, že Vagina Monology jsou určeny výhradně ženám či feministkám, opak je pravdou. Tato hra může být chápána jak v politické rovině feministického aktivismu, tak v rovině naprosto osobní až intimní. Za každým monologem se skrývá konkrétní příběh, konkrétní žena, konkrétní vagina, a přesto nebo možná právě proto, jak jsou často tyto příběhy tragické a frustrující, nesou v sobě vtip a obrovskou úlevu, v sále přímo hmatatelnou. A v to také vidíme hlavní vysvětlení, proč je divadelní představení Vagina Monologů silnějším zážitkem než „pouhé“ čtení knihy. Společný úlevný smích a prožitek, když naplněné hlediště společně křičí: „Kunda, kunda!“, je možné považovat za zajímavou vaginální terapii, o jejíž nutnosti nelze pochybovat.