[ 24.2.2004, Radka Erbanová, Miluše Šubertová Rovné příležitosti > Politika ]

Norsko je bezpochyby známo jako země, kde se ženy aktivně včlenily do politického života a účastní se politických rozhodovacích procesů stejnou měrou jako muži. V Norsku jsou ženy přítomné ve formálních politických institucích v takovém rozsahu, jaký je dosud ve zbytku světa neobvyklý. Způsob, jakým toho dosáhly, může být pro české ženy inspirací.
Norsko získalo mezinárodní reputaci jako "stát žen", když se v roce 1968 stala první ministerskou předsedkyní Gro Harlem Brundtlandová a téměř polovinu členů vlády tvořily ženy. Od té doby byl vždy podíl norských žen ve vládách mezi 1/3 a 1/2. Ženy, jako aktérky politické moci jsou dnes fenoménem, který Norové vnímají jako normální.
Rada pro rovné postavení Norska vyzdvihuje, že vládní kabinet, v němž by ženy tvořily méně než polovinu členů by vypadal podivně a nedemokraticky.

Důvody integrace norských žen do politiky

Jak se stalo, že jsou norské ženy tak dobře integrovány do politického systému své země? Podívejme se do historie:
Ženský politický aktivismus v Norsku měl dva vrcholy, první během období bojů za volební právo žen na počátku 20. století, a druhý, který začal v 60. letech 20. století.
Právě v období 60. let minulého století v Norsku vzniklo nové, velmi silné ženské hnutí, které považovalo vstup žen do politiky za důležitý cíl. Toto směřování pomohlo také k oživení existujících ženských organizací a vedlo k vytvoření neobvyklého spojenectví mezi ženskými frakcemi politických stran a skupinami vně formálních politických institucí. Specifickým cílem tohoto spojenectví bylo zvýšení počtu žen v politice a k jeho dosažení byly pořádány speciální kampaně ke zvýšení počtu žen nominovaných na kandidátních listinách. Díky těmto kampaním vzrostla ženská reprezentace na národní i místní úrovni.
Dalšími, nejčastěji vyzdvihovanými důvody, které objasňují, jak bylo dosaženo významného místa žen v norské politice, jsou proporční volební systém, jež umožňuje proporční reprezentaci, politický aktivismus a vnímavá politická kultura (Skjeie).
V proporčním volebním systému není ženská kandidátka jediným stranickým kandidátem z různých volebních obvodů, takže šance žen, aby byly vybrány za kandidáty, jsou lepší než ve většinovém volebním systému založeném na jednomandátních volebních obvodech. Proporční volební systém tedy povzbuzuje soutěž mezi několika politickými stranami v jednom volebním obvodě. To může vést k soutěživému prostředí ve kterém jedna strana půjde příkladem, bude podporovat participaci žen a další, které se nebudou chtít odcizit ženám - voličkám, budou tento příklad následovat.
Pod pojmem vnímavá politická kultura se rozumí to, že gender je v Norsku přijímán jako politicky relevantní kategorie (Skjeie). Tento fakt pomohl ženám při argumentacích pro rovné zastoupení v oblasti politiky. V Norsku jsou široce podporovány principy spravedlnosti, rovnosti a solidarity a je přijímán princip "deskriptivní reprezentace". To znamená, že je zde silná tradice sociálního zastoupení a že jeho parlamentní shromáždění odráží větší měrou složení společnosti než je tomu v mnoha jiných národních shromážděních. Podpory tvrzení, že ženy mohou být zastoupeny pouze ženami, tak bylo v Norsku dosaženo snadněji, než tomu bylo v ostatních západních zemích.
Když byly zahájeny speciální kampaně ke zvýšení ženské reprezentace v politice, vznikly také nové způsoby argumentace pro tento cíl. Perspektiva, která zdůrazňuje genderově strukturované zájmy v politice, s sebou přináší ideu odlišnosti. Odlišnost mezi pohlavími začala být chápána jako relevantní a čím dál víc důležitá skutečnost také v politické reprezentaci. To, aby ženy byly zastupovány ženami, bylo považováno za nutné z důvodu doplňujících ženských zdrojů a jejich zájmů, které někdy mohou být v konfliktu se zájmy mužů. Úspěch tohoto přístupu spočíval v tom, že ženy nespecifikovaly, které ze zvláštních ženských zkušeností nebo zájmů by mohly být doplňkové a které by mohly být v konfliktu s tradičními (mužskými) hledisky. Dvě odlišné koncepce těchto genderových argumentů poskytly prostor různým politickým ideologiím: levicové strany byly schopné identifikovat se s konfliktními argumenty a konzervativnější pravice s přístupem doplňujících zdrojů. Ustavení idey ženské odlišnosti a společných zkušeností a zájmů zakládalo legitimitu pro ženy jako skupinu, která musí být adekvátně reprezentována.

Ženské norské hnutí a genderové kvóty

Značný vzrůst ženské reprezentace nastal na počátku 80. let minulého století, kdy více stran přijalo kvótní opatření. Genderové kvóty byly nejprve vysoce kontroverzním tématem, dnes jsou ale široce akceptovány. Čtyři ze šesti hlavních stran přijaly systém genderových kvót pro jmenování kandidátů do voleb a pro jmenování členů do stranických postů na všech úrovních. Po vládě vytvořené Gro Harlem Brundtlandovou v roce 1986 přišly k moci konzervativnější strany a vytvořily koaliční vládu. Žádná z těchto vládních stran sice nepřijala oficiálně kvótní systém, ale všechny se chovaly tak, jako by ho měly.
Systém genderových kvót zvýšil ženskou účast v norské politice, ale nyní, kdy jsou ženy chápány jako politicky důležitá skupina, která si zaslouží rovné zastoupení v demokratické společnosti, se kvóty stávají stále méně důležitými.

Neúspěchy norských žen v korporativních institucích

Existuje ale také druhá stránka obrazu politické participace žen v Norsku. Skjeie píše, že vysvětlení úspěchu žen v politice jsou standardní a značně přehlížejí odlišné tendence a vývoj v jiných oblastech veřejného života. V korporaticních institucích, kde se setkávají úředníci, experti a vůdci organizovaných zájmových skupin, je zastoupení žen mnohem nižší než ve volených politických orgánech. Výběr zástupců na tomto poli dosud spočívá více na "zásluhách", definovaných podle kritérií odlišných od reprezentativity (Skjeie). V roce 1989 tvořily ženy pouze 3.3% vedení obchodních korporací, v roce 1990 bylo pouze 10.9% žen na vyšších pozicích ve státní správě, a v roce 1991 byl podíl žen mezi univerzitními profesory pouze 7.2%.
Nařízení genderových kvót v Zákonu o rovném postavení se týká všech veřejně ustavených výborů, ale v korporativních institucích nebyla tato nařízení tak úspěšná jako ve volebních institucích. Skjeie se domnívá, že jedním z důvodů této situace by mohlo být to, že vedoucí pozice uvnitř korporativních organizací jsou velmi omezené. Obzvláště v Konfederaci odborových svazů, která po dlouhou dobu odmítala všechny druhy kvótních regulací, jsou jednotlivci obvykle jmenováni do vedoucích pozic po odchodu do důchodu. V tomto případě by zvýšení počtu žen v těchto pozicích mohlo znamenat rezignaci nebo předčasný odchod do důchodu pro muže jmenované do těchto úřadů. V roce 1985, po vzrůstajícím tlaku za zvýšení počtu žen, přijala Konfederace na své národní konferenci kvóty pro své vnitřní konzultativní výbory. Na konci roku 1987 však konfederace zjistila, že tato nařízení nevedla ve výborech k žádným změnám. Po veřejné kritice byl tento problém řešen zvýšením celkového počtu členů ve výborech, čímž byla dána příležitost ženám.

Zájem o genderové složení různých veřejných komisí je v norské politice zohledňován již téměř dvacet let; ženská participace v politice také zvýšila zájem státu o situaci a postavení žen. Různá opatření přijatá v rámci veřejné a sociální politiky usnadnila slaďování práce a rodiny: počet zařízení denní péče o děti se v Norsku v 80tých letech minulého století téměř zdvojnásobil. Byla prodloužena rodičovská dovolená a ustanoveno, že také otcové jsou povinni si vybrat alespoň čtyři týdny této dovolené.
Během posledního desetiletí se norským ženám podařilo definovat gender jako politicky relevantní kategorii, která jim zaručuje zastoupení v orgánech veřejného rozhodování (Skjeie).
Podle van der Ros je Norsko nordickým sociálním státem, kde "stát převzal poručnictví žen od jednotlivých mužů".
Ženy jsou úzce spojeny se státem nejen jako jeho sociální klientky ale také jako voličky dávající oprávnění státní politice.

Zdroje: Volně přeloženo podle textu Women, Politics and Policies of Equality in Europe, Eeva Raevaara and Susanna Taskinen.
Autorky odkazují na texty:
Skjeie, Hege. Den politiske betydningen av kjřnn. En studie av norsk topp-politikk. Oslo:Institute for Social Research, Rapport 92:11, 1992.
Van der Ros, Janneke. "The State and Women: A Troubled Relationship in Norway", in Barbaraa J. Nelson and Najma Chowdhhury, eds., Women and Politics Worldwide. New Haven and London: Yale University Press, 1994