[ 19.2.2004, Alena Králíková Rovné příležitosti > Politika ]

Volby do Evropského parlamentu v červnu 2004 se poprvé uskuteční v celkem 25 zemích „nové“ Evropské unie. V České republice proběhnou v pátek a sobotu 11. a 12. června. V průběhu předchozích volebních období se podíl žen v Evropském parlamentu postupně zvyšoval – v současnosti tvoří ženy 31% všech poslanců. Současné relativně pozitivní rozdělení křesel – alespoň podle pohlaví – však může být ohroženo dalšími volbami, zejména těmi letošními. Ty totiž prokáží respekt „starých“ i „nových“ států k principu rovnosti, jejž všechny deklarativně přijímají.

I nadále je proto třeba podporovat účast žen ve volbách a usilovat o dosažení paritní demokracie v Evropském parlamentu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o složení a pořadí kandidátů na kandidátních listin závisí na politických stranách v jednotlivých státech, hrají politické strany v členských státech rozhodující roli ve snaze o dosažení rovnosti mezi muži a ženami v Evropském parlamentu.

- členské státy Evropské unie se mnohokrát zavázaly k prosazování genderové rovnosti na národní, evropské i mezinárodní úrovni;

- genderová rovnost se vztahuje k základům sociální spravedlnosti, lidských práv a podstatě demokracie;

- genderová rovnost je zásadním předpokladem demokracie a udržitelného ekonomického rozvoje i rozvoje lidských zdrojů;

- zapojení obou pohlaví do rozhodovacích procesů vede k rozhodnutím, která lépe odrážejí a respektují občany státu, a podporují tak i kvalitnější alokaci veřejných zdrojů;

- genderová vyrovnanost vede k uvedení opomíjených nebo úplně nových témat mezi tématy politické agendy;

- vzhledem k tomu, že ženy tvoří většinu mezi občany a zároveň daňovými poplatníky, musí být stejně zastoupeny na pozicích, kde se přijímají politická rozhodnutí včetně ekonomických oblastí a využívání veřejných financí.

- odstranění demokratického deficitu, který se vztahuje k podreprezentaci žen v rozhodovacích orgánech Evropské unie. Tento demokratický deficit protiřečí plánům a hodnotám Evropské unie a proklamovanému cíli „přiblížit Unii občanům“. Je také překážkou k dosahování odpovídajících politických rozhodnutí a lepšímu přerozdělování zdrojů, jimiž disponuje Evropská komise.

- Průzkumy veřejného mínění již nyní dokazují, že Evropanky jsou euroskeptičtější než muži: jediným způsobem, jak změnit postoj žen k evropské politice, je zaujmout více žen-političek a intenzivněji se na evropské úrovni zabývat tématy, jež ženy vnímají jako podstatné pro rozvoj společnosti.

- příchod nových lidí do řad politických stran, rozšíření perspektiv a zkvalitnění stran v té míře, aby lépe reprezentovaly občany, jež mají reprezentovat (včetně různých skupin žen: migrantek, mladých žen, handicapovaných žen, starších žen apod.)

- obnovení legitimity stran v jejich vztahu k občanům a voličům: dosažení větší podpory jejich politice a aktivitám ze strany žen, protože ženy jsou spíše nakloněny podporovat ty strany, které se zabývají tématy pro ně důležitými, a které zajišťují participaci a reprezentaci žen ve vlastních řadách a v politice.

- zviditelnění žen v politice, překonání stereotypů – včetně těch spojovaných s muži – a prosazování ženských lidských práv;

- zapracování „ženských témat“ a genderově relevantních oblastí do politické agendy Evropského parlamentu.

Jen pokud bude ve volbách překonána tzv. kritické hranice 30% zastoupení žen, bude možné prosazovat genderovou rovnost uvnitř institucí a orgánů Evropské unie a komise, a podnikat „kritické kroky“ ve prospěch rovnosti mezi muži a ženami. Nově zvolený parlament bude například rozhodovat o podobě nového volebního zákona pro volby v roce 2009; bude-li tedy v Evropském parlamentu vysoké zastoupení žen a vedle nich genderově citliví muži, podaří se jim jistě prosadit do zákona požadavek rovného zastoupení, resp. parity.

Paritní demokracie je uznáním stejné hodnoty osob obou pohlaví. Parita zviditelňuje důstojnost žen a mužů, a zajišťuje respekt k jejich rozdílům. Paritní demokracie by měla být prostředkem k dosažení rovného sdílení práv, povinností a zdrojů muži a ženami.

Je-li tedy společnost složena z mužů a žen, měly by se ženy a muži stejnou měrou podílet na rozhodování o věcech, které ovlivňují jejich životy. S odhlédnutím od biologických rozdílností je zcela jasné, že v současné společnosti jsou zájmy a chování žen a mužů odlišné. Ačkoli některé ženy deklarují svůj pocit rovnoprávnosti s muži, nesmí být tento postoj důvodem k přehlížení faktu, že ženy jsou příliš často vyloučeny z participace v politických rozhodovacích pozicích. Kvazi-reprezentace žen ve vládním, parlamentních a dalších důležitých státních institucích zpochybňuje demokratičnost systému, jeho legitimitu a reprezentativnost.

Ženy nejsou minoritou, ale tvoří polovinu lidstva. Parita je proto něčím víc než jen participací – je otázkou rovného sdílení moci muži a ženami. Jak demokracie není výsledkem přirozeného procesu, nemůže ani parita být něčím, k čemu společnost, resp. jednotlivé státy, dospěje postupně. Parita je velmi aktuálním konceptem demokracie, který respektuje právo občanů na co nejreprezentativnější a co nejdemokratičtější fungování systému, v němž žijí.

Ženy mají o politiku zájem. Proti názoru, že tomu tak není, hovoří nejen jejich vysoká angažovanost na místní a regionální úrovni, a v nevládních organizacích, ale i vysoká úroveň vzdělání, jehož dosahují. Nemělo by již platit, že žena musí prokázat dvakrát tolik kvalit a zkušeností než muž, aby byla vnímána jako jemu rovná. Spíše než parita a všechny její aspekty by měl být zpochybňována současná situace na politické scéně, resp. složení politické reprezentace.

Měli bychom se zamyslet nad tím, zda současná podoba kandidátek jednotlivých politických stran v České republice odpovídá našim představám, a případně těm, kdo je sestavovali, položit otázku, proč se ženy nacházejí buď jen na nevolitelných místech nebo jen na první pozici a pak dlouho nikde.

Alena Králíková

Zdroj: EWL Lobbying Kit – European Elections 2004, have we got the balance right?, Brusel 2003.