 |
|
 |
Shromáždění na podporu Mírového plánu pro Čečensko
[ 13.2.2004, Výbor SOS Čečensko
Multikulturně > Ženy ve světě
]
„Porušování lidských práv nemůže být vnitřní záležitostí žádného státu“. Sergej Kovaljov
Shromáždění na podporu Mírového plánu pro Čečensko u příležitosti 60. výročí čečenské genocidy 1944 – 2004 se uskuteční 23. února od 17.00 na Náměstí Míru v Praze 2.
Podobná shromáždění ve stejný den proběhnou v několika evropských městech. Ve Vilniusu, v Bruselu, v Moskvě, v Římě, v Paříži a v Praze se lidé sejdou, aby si připoměli nejen genocidu čečenského národa v historii, ale i její současnou podobu. Akce, s tímto výročím spojené, jsou pořádány také jako výraz velké nespokojenosti s absencí jakéhokoli výrazného postoje a odpovídajícího angažmá evropských politických představitelů veřejnosti ve prospěch mírového uspořádání poměrů v Čečensku.
Čečensko je Evropa. Lidé tam žijí příliš dlouhou dobu v atmosféře násilí, strachu a ponižování. Rozvrat této země v izolaci umožňuje zcela nekontrolovatelné bujení zločinného chování nezodpovědných osob na obou stranách – ruské i čečenské. Dosavadní způsob řečení konfliktu jen přispívá k nepřehlednosti situace i k tak otřesným činům, jako byl poslední teroristický útok v moskevském metru.
Cílem těchto shromáždění je rovněž získat podporu veřejnosti a jejích politických zástupců pro Mírový plán Iljase Achmadova, který dosud oficiálně podpořilo již 145 poslanců Evropského Parlamentu. (více informací o obsahu obsahuje souhrnný dokument v příloze). Cílem shromáždění v Praze je i upozornit na alarmující fakt, že české úřady vůbec neberou v úvahu trvající stav čečenské genocidy ve vztahu ke stále narůstajícímu počtu uprchlíků, jejichž situace je za současné situace zcela bezvýchodná.
Během shromáždění v Praze bude přečten text Mírového plánu a promluví několik zástupců veřejnosti a několika nevládních organizací, které se zabývají humanitární a občanskou pomocí lidem z Čečenska.
Budete mít rovněž možnost připojit svůj podpis k Výzvě na podporu Mírového plánu Iljase Achmadova.
Za přípravnou skupinu Shromáždění a Výbor SOS Čečensko
Jana Hradilková, Jaromír Štetina, Ondřej Cakl a Radek Gális
Při příležitosti Shromáždění k uctění obětí minulé i současné genocidy čečenského lidu se můžete připojit se svým podpisem pod mezinárodní výzvu na podporu Mírového plánu pro Čečensko :
„Podmínečná nezávislost“ Čečenska – mírový plán Iljase Achmadova
V březnu loňského roku představil ve Washingtonu ministr zahraničí Čečenské republiky Ičkerija Iljas Achmadov svůj návrh na urovnání rusko-čečenského konfliktu. Mírový plán se nazývá „Rusko-čečenská tragédie - cesta k míru a demokracii (Podmínečná nezávislost pod mezinárodní správou)“ a výzvu Transnacionální radikální strany adresovanou generálnímu tajemníkovi OSN a čelným představitelům všech zemí, aby se tímto plánem zabývali a realizovali jej, podepsalo k dnešnímu dni již téměř 16000 lidí z celého světa, včetně více než 140 poslanců Evropského parlamentu.
Podstatou Mírového plánu je návrh, aby Čečensko opustily ruské jednotky a dosazená promoskevská státní správa a místo nich byly do země nasazeny vojenské a policejní síly OSN. Obyvatelstvo by mělo být postupně demilitarizováno a pod správou OSN by země v budoucnosti mohla dojít k případné nezávislosti.
Celý obšírný plán je rozdělen do šesti částí: 1. Cena současné války, 2. Čečensko v kontextu mezinárodního terorismu, 3. Samostatnost či autonomie?, 4. Důvody Ruska proti osamostatnění Čečenska, 5. Řešení – podmínečná nezávislost a 6. Závěrečná doporučení.
První čtyři kapitoly jsou úvodem k vlastnímu mírovému návrhu. Achmadov hledá příčiny stávajícího konfliktu, přičemž zachází až do druhé poloviny 18. století, kdy byla zahájena kolonizace Kavkazu carským Ruskem, vypočítává negativní důsledky současné války na ekonomiku, humanitární situaci, ekologii, sociální sféru a demokratizaci Ruska, vidí nebezpečí v radikalizaci čečenské společnosti a možného přerůstání konfliktu do okolních zemí.
Za bezprostřední příčinu prvního (1994-1996) i současného (od 1999) konfliktu považuje Achmadov odmítnutí Čečenska být pouhou autonomní republikou v rámci Ruska. Jako součást Ruska jsou totiž Čečenci ponecháni napospas „svévoli a tyranii (ruské) moci“, která je beztrestně vraždí a prezentuje to jako „vnitřní záležitost“ Ruska.
Achmadov dále vyvrací některé argumenty Ruska proti osamostatnění Čečenska. V Rusku panuje obava z možného rozpadu celé federace, avšak podle Achmadova po odtržení Čečenska tzv. lavinový efekt nehrozí, a to z několika důvodů: jiné demografické podmínky v některých autonomních republikách (místní národnost nepřesahuje 50 procent celého obyvatelstva např. v Jakutsku a Burjatsku), geografická poloha (Baškortostán a Tatarstán leží uvnitř Ruska), multietnické složení místního obyvatelstva (případ Dagestánu) apod.
Rusko navíc již není závislé na čečenské ropě, neboť nový ropovod postavený v roce 2000 území Čečenské republiky obchází. Ani argument možného ohrožení bezpečnosti Ruska neobstojí, neboť bezpečnost ohrožuje právě válečný konflikt nikoli potenciální samostatný čečenský stát.
Achmadov navrhuje jako řešení současné krize transformovat Čečensko v demokratický demilitarizovaný stát po několikaletém přechodném období pod správou mezinárodního společenství. Samostatné Čečensko by bylo výhodné jak pro Rusko (odpadne bezpečnostní riziko a finanční zátěž způsobené válkou, bude vyřešen „čečenský problém“ a z Ruska dobrovolně odejde značná část čečenského obyvatelstva, které je zde tradičně vnímáno jako nepřátelské), tak pro mezinárodní společenství (možnost dohlížet na formování demokratických institucí a rozvoj tržního hospodářství).
Pro zavedení „podmínečné nezávislosti“ je nejprve třeba zřídit mezinárodní řídící orgán pod hlavičkou OSN a nasadit v zemi pořádkové síly OSN (podobně, jako tomu bylo například v Kosovu či na Východním Timoru). Demilitarizace společnosti může probíhat formou finanční náhrady za odevzdané zbraně.
V počáteční fázi bude mezinárodní řídící orgán muset spolupracovat se stávající vládou Aslana Maschadova, který má pod kontrolou mnoho skupin čečenského odporu, posléze však bude i tato vláda nahrazena nově zvolenými představiteli.
Iljas Achmadov se obává, že ruská strana nebude mít zájem se jeho mírovým návrhem zabývat, a obrací se proto na Spojené státy americké, Evropskou unii a její členské země, aby „ve vztazích s Ruskem kladly větší důraz na rusko-čečenský konflikt, zevrubně posoudily předkládaný plán podmínečné nezávislosti a iniciovaly trojstrannou dohodu o jeho realizaci na úrovni Organizace spojených národů“.
Doplňující informace:
Koordinátorem a organizátorem této mezinárodní podpisové akce je poslanec Evropského Parlamentu Olivier Dupuis, který od 18. ledna t.r. drží hladovku, jejímž cílem je připomenout špičkám Evropské unie nutnost zabývat se skutečností pokračující čečenské genocidy z humanitárního, lidskoprávního i politického hlediska. Touto hladovkou vyzývá pan Dupuis i evropskou veřejnost k podpoření Mírového plánu Iljase Achmadova, ve kterém jedním z hlavních požadavků je přítomnost pořádkových sil OSN v zemi. Zároveň požaduje i umožnění přístupu nemocných čečenských dětí na půdu těch evropských států, kde jsou zdravotníci ochotni jim pomoci a zaručení svobodného pohybu pro členy čečenské exilové vlády presidenta Maschadova.
Výzvu k podpoře Mírového plánu podpořilo již přes 15 tisíc občanů z 90ti zemí a 145 poslanců Evropského parlamentu. Mezi nejvýznamnějšími signatáři Výzvy jsou Sergej Kovaljov, Jelena Bonnerová, Vladimir Bukovskij, Natalija Gorbaněvskaja (všichni Rusko) a Bernard Kouchner (Francie).
Jak postupovat v případě, že se rozhodnete Výzvu podepsat :
1. Podepsat se na podpisový arch, který je k dispozici u pořadatelů Shromáždění. Váš podpis bude posléze poslán elektronickou poštou organizátorům podpisové akce
2. Sami můžete podepsat Výzvu na webových stránkách www.radicalparty.org
Výbor SOS Čečensko
Kontakt : asoka@ecn.cz
|
|
|
|
