[ 11.2.2004, Alena Králíková Rovné příležitosti > Politika ]

Na celém světě jsou ženy v národních parlamentech podreprezentovány a nijak zásadně se neúčastní politických rozhodovacích procesů. Ať se politické principy v jednotlivých zemích světa liší, jedna charakteristika je vlastní všem: jsou nerovné a nevstřícné k ženám. Chce-li žena vstoupit do politiky, čelí politickému, veřejnému, kulturnímu a společenskému prostředí, které je více či méně nepřátelské. Jaké překážky jsou tedy ženám stavěny do cesty a jak je lze překonat, je-li současná realita taková, že muži dominují v politické aréně a formulují pravidla hry?

Politické překážky

Na začátku 21.století více než 95% zemí světa zaručuje ženám možnost volit a kandidovat ve volbách. První zemí, která dala ženám právo volit, byl Nový Zéland (1893), v roce 1906 zaručilo Finsko ženám obě základní práva demokracie - právo volit i být volena. Češky se svého práva dočkaly díky nové ústavě z roku 1920. Nízká úroveň zastoupení žen v národních parlamentech řady evropských zemí je v podstatě porušením základních demokratických práv žen. Výzkumy přitom dokazují, že rozhodující roli v tom, kolik žen kandiduje do parlamentu, hrají politické struktury a ne společenské faktory. Nedávné výzkumy veřejného mínění v Polsku to potvrzují velkou vůlí občanů volit ženy; ty však na kandidátkách buď chybí úplně nebo jsou umisťovány na nevolitelná místa. Preferenčními hlasy tak musejí voliči dokázat zázraky, chtějí-li aby je reprezentovalo více Polek.

Mezi politické překážky, jimž ženy čelí, patří následující:

- převládající "maskulinní" model politiky, rozhodování a fungování vládních orgánů;

- nedostatek podpory v rámci politické strany, omezený přístup k politickým sítím,

- nedostatek kontaktů a spolupráce s dalšími organizacemi jako jsou ženské organizace

- absence vzdělávání a tréninků obecně pro ženy v rozhodovacích politických pozicích, a zejména pro mladé ženy se zájmem o vstup do politiky;

- povaha volebního systému, který může, ale nemusí být výhodný pro ženy političky.

Maskulinní model politiky

Politický život funguje podle norem a hodnot specifikovaných muži a na základě jejich životního stylu. Současná politika je spíše než na vzájemném respektu, spolupráci a utváření konsenzů, postavena na soutěži a konfrontaci v duchu "vítězů a poražených". Ženy, které se rozhodnou vstoupit do politiky i za takových podmínek, často nemohou volit jinak, než pravidla hry nastavená pro muže, přijmout a zorientovat se v nich. Žen je tak v politice nejen málo, ale ještě s přijetím pravidel a norem, které by v případě většího zastoupení svého pohlaví dokázaly upravit.

I pracovní prostředí parlamentu je přizpůsobeno mužům: je charakteristické nedostatkem podpory političek, které jsou vedle své funkce ještě matkami, manželkami, sestrami. Musejí plnit povinnosti dané jim břemenem domácích prací, kterého je společnost dosud nezbavila, ač jsou ženy dlouhá desetiletí nenahraditelnou součástí pracovního procesu. Otázka slaďování zaměstnání a rodinných povinností by sice měla být řešena oběma pohlavími, ve skutečnosti však spočívá převážně na ženách.

Nedostatek podpory v rámci politické strany

Ačkoli ženy na celém světě hrají obrovskou roli v průběhu kampaní pro svou politickou stranu, méně než 11% jich stojící v čele politických stran. Ačkoli voliči často deklarují svůj zájem volit ženy a vyšší počet žen na kandidátkách s sebou obecně přináší více zvolených žen, politické strany neposkytují kandidátkám takové zdroje jako kandidátům.

Stranický nominační proces je také ženám nepřátelský - "mužské kvality" jsou kritérii, která tvoří základ pro výběr kandidátů. Atmosféra "pánského klubu" navíc vytěsňuje ženy i ze zapojení do práce stranických orgánů. Schopnosti ženy političek jsou pak zcela logicky podceňovány jak jejich kolegy a médií, tak i dalšími ženami. Na kandidátkách se ženy objevují spíše pro formu a to ještě na nevolitelných místech; současné zastoupení žen v Poslanecké sněmovně (16,5%) a v Senátu (11%) je tedy jakýmsi zázrakem. Až zavedení parity, případně kvót, vedlo v řadě zemí ke zvýšení počtu žen na kandidátkách - ve Švédsku například prosazení parity do zákona a její dodržování politickými stranami, vedlo k současnému stavu, kdy ženy tvoří více než 40% členů Parlamentu.

Spolupráce s ženskými organizacemi

Za posledních deset let se v řadě demokratických zemí zvýšil počet žen ve vysoké politice. Jedním z důvodů je bezpochyby zapojení ženských organizací a jejich práce s politiky a političkami, médii a veřejností. K dosažení genderové vyrovnanosti v politice je třeba, aby se závazek rovnosti odrážel v zákonech a politice státu. Ženy, které už v parlamentu jsou, by se měly snažit o plnění svých předvolebních slibů, spolupracovat s dalšími potenciálními političkami na všech úrovních a podporovat je v angažovanosti na místní a regionální úrovni, jež je důležitou zkušeností v dalších politických aktivitách.

Vzdělávání a trénink

Se zvýšením politické reprezentace žen úzce souvisí i potřeba dostatečného počtu žen kvalifikovaných pro politickou kariéru. Je proto třeba zaměřit se i na přípravu speciálních tréninků a školení k genderovému politickému uvědomění, lobbystickým dovednostem, účasti v politických sítích, vystupování a komunikaci s médii apod.

Volební systém

Typ volebního systému hraje důležitou roli v zastoupení žen v politice; zkušenosti ze zemí, kde je politická reprezentace žen relativně vysoká, potvrzují, že proporční systémy jsou pro zvýšení účasti žen v politice vhodnější než většinové.

Stane-li se žena političkou, neznamená to, že přestává být ženou. Přes potenciál svého intelektu a kreativity však čelí představě tradičních rolí v rámci daných kulturních vzorců, nedostatku sebedůvěry, vnímání politiky jako špinavé hry a způsobu zobrazování žen médii.

Ženy mají podle tradičních představ ve většině kultur primárně naplňovat role matek a pečovatelek o domácnost. Převážná většina společností stále udržuje fenomén segregovaných rolí; ženám byl sice "povolen" vstup do pracovního prostředí, politika by však měla zůstat věcí mužů.

Nedostatek sebedůvěry je jedním z "oficiálních" důvodů pro nedostatek žen v politice. Proti tomu však hovoří fakt, že ženy jsou skvělými organizátorkami politických, informačních a mediálních kampaní - zbývá jim tedy spíše překročit neviditelnou a přesto velmi silně maskulinně definovanou hranici pro vlastní zviditelnění a účast v politice za sebe sama a ženy voličky. S mírou sebedůvěry souvisí i vnímání jisté "špinavosti" politiky a nevůle žen vstupovat do kruhů, které nejsou jasně vymezené a fungují v provázanosti s pasivní korupcí a komplikovaným podnikatelským prostředím. Je snad spíše náhodou, že země jako Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko a Nový Zéland jsou na jednu stranu vnímány jako jedny z nejméně zkorumpovaných, a zároveň jsou na předních příčkách v zastoupení žen v politice (mezi 30 - 45% žen mezi poslanci).

Média jsou bezesporu čtvrtou mocností; mohou proto být jedním z prostředků ke zpochybňování genderových stereotypů, ale i viny žen za nízkou porodnost, nepropracovanou rodinnou politiku a rozvodovost. Uznají-li média rovnost žen a mužů, a přestanou-li být ženami pouze objekty, stanou se "ženská témata", aktivity političek a podnikatelek hodnotným tématem pro média i veřejnost.