 |
|
 |
Senátor Kubera se "omluvil"
[ 6.2.2004, Nenad Djapić
Šovinistická bomba
]
Milé přítelkyně, milí přátelé,
po přečtení protokolu ze zasedání Senátu ČR k zákonu o státních svátcích a významných dnech jsem chtěl senátoru Kuberovi napsat dopis, který měl začínat:
Pane senátore Kubero!
Mám pochopit, že jste se omluvil? To je ta omluva, kterou jsem žádal já mnozí/hé, kteří se podepsali/y pod můj dopis předsedovi Senátu ČR, a tím z něj udělali petici? Vy přece vůbec nevíte, komu se máte omluvit, nevíte ani jak. Vůbec jste to nemyslel tak, jak to bylo pochopeno. Ty „neukojené“ feministky nejsou ty „naše“, ale snad úplně jiné... Vy jste to přece nemyslel sexuálně, nýbrž jinak. Přesto jste se omluvil i Boženě Němcové, i ostatním feministkám, včetně první ruské feministky i celé Timurovy party, kterou jste, jak se dovídáme ze záznamu diskuze “hluboce studoval“. Vy jste se, senátore Kubero, omluvil, přestože ani nechápete proč, komu a jak se musíte omluvit...
... A tak nějak jsem chtěl pokračovat dál, ale brzy mi došlo, jaký bezbřehý blábol senátní stenografové zaznamenali. Ne. Senátor Kubera není v celé té aféře urážek, věcných a slovních omylů a omluv vůbec důležitý. Důležité je poznání, na jaké úrovni se vedou diskuse, rozpravy a výměna názorů v senátu jedné středoevropské země, která se brzy stane členkou Evropské unie. Na projevech některých zástupců, zvolených občany ve svobodných demokratických volbách, je cítit jejich neujasněná postoj k chápání lidských práv v dnešní české společnosti.
Když si volení zastupitelé dovolují na půdě senátu pronášet výroky, které jsou nejen osobními urážkami, ale i urážkami důstojnosti, zaručené každému občanovi ústavou, bez ohledu na náboženství, pohlaví, rasu a nic, vůbec nic se nestane, je jasné, že něco zcela základního není v pořádku.
Můj původní záměr, zažádat Senát ČR, aby senátora Kuberu zbavil na patnáct minut poslanecké imunity, abych mu vrazil pár facek, tak jak se to mezi „námi muži“ patří, mi teď připadá neadekvátní. Vím, že by senát tuto žádost odmítl, já bych neriskoval zfackovat „představitele lidu“ a tím se dopustit neskutečné trestného a opovrženíhodného činu a vymyslel bych a zahrál něco jako “fackovací“ happening před televizními kamerami a pro pozvané i nahodilé publikum. To “fackování” v jakékoliv formě mělo být přiblížení se Kuberově úrovni. Jeho tvrzení, že moje životní partnerka, kterou považuji za feministku, je „neukojená“ je urážkou mé mužnosti a sexuálních schopností, tedy dovedností a ctností, které se týkají nás Mužů, a kterým jenom my, Muži rozumíme. Chtěl jsem zahrát takové malé veselé divadýlko, které by možná pomohlo oživit existenciálně nutnou společenskou diskusi o problémech a postavení žen v české společnosti.
Po druhém přečtení protokolu diskuse v senátu mě tyto moje naivní choutky přešly. Mám pocit, že Kubera, Pavlata a mnozí jiní, bohužel pravděpodobně velká část těch, která senát zvolila, by vůbec nepochopila, o co by se přitom jednalo. Vtip by vyzněl na prázdno a byl by tím kontraproduktivní. Situace (viz diskuze v senátu) je daleko, daleko tragičtější.
Evropo, drž se! Máš se na co těšit.
Ne petice, divadýlka, happeningy, demonstrace, vtipné články a jiskřivé diskuze, obveselující publikum, jsou potřeba. Potřebná je základní, vytrvalá, celospolečenská výchovná práce, která teprve po dlouhém čase může přinést žádoucí výsledky. Že to jinak nejde, a že se tomu tato společnost nevyhne je nutnost, která vyplývá ze základních postulátů české ústavy i té právě se rodící evropské ústavy. Právě, před ženami, které jsou hanlivě označovány jako “neukojené feministky, které nikdo nechce” leží nesmírné množství práce. Ale nejen před nimi.
Nenad Djapić
filmový režisér
P. S.
I povrchní analýza záznamů senátních diskuzí budí domněnku, že někteří představitelé lidu jsou vděčni za “tragikomické” (jak to řekl senátor Pavlata) dějiny českého národa, které přes Českou kotlinu nechaly projít “dvě totality”. Nebýt té druhé, nebylo by možné tak často slyšet v senátě ”vtipné” vypořádání se s oponenty a pánové senátoři by se museli spoléhat na vlastní mozek, museli by citlivě a důmyslně snášet argumenty, aby se prosadili. Myslím, že by senátní stenografové měli dost volného času na popíjení kávy.
|
|
|
|
