[ 4.2.2004, Štěpánka Matúšková Multikulturně > Ženy ve světě ]

Women in Marginal Areas – Women in Precarious Economies
Ženy v chudých oblastech - Ženy v ekonomických těžkostech

WORKSHOP WOMEN MAKING CONNECTION byl rozdělen do dvou částí. Dopoledne jsme se Sue diskutovaly o stavu komunit v našich zemích. Ve skupince jsme se sešly dvě ženy z Albánie, Rumunka a já z České republiky. Sue je Britka, stala se profesionálkou - community development worker. Pracovala také na obnově afrických komunit zničených kmenovými válkami. Byla velmi nadšená z myšlenky komunitního rozvoje a pevně přesvědčená, že všechno je možné. Není nutné vzdát se předem.

S námi, ženami poznamenanými zkušeností východní Evropy to bylo horší. V našich zemích byly komunity záměrně ničeny totalitní mocí již od začátku 2. světové války. Bezohledný nástup tržní ekonomiky tento rozklad dokonal. Moje sestry byly přesvědčeny, že komunity se nepodaří oživit bez zásahů shora. Čekají na rozhodnutí vlády, ocenění ze strany médií, podpory politiků. Odporovala jsem jim.

Necelý měsíc před konferencí jsem spolu s přáteli založila občanské sdružení Náves v jihočeské vsi pod Šumavským pohořím. Někteří chtěli na počest tohoto svátku vysadit na návsi velký strom jako symbol života. Místní lidé, kteří na návsi žijí, byli proti. Z pochopitelných důvodů. Stromy jsou všude kolem, tak proč mít na návsi stín a spadané listí. Pro mě byl důležitým důvodem argument, že naše ves je specifická tím, že strom na návsi nemá. Tak jakým právem násilně měnit její obraz. Situace spěla ke konfliktu.

Najednou se zrodil spásný nápad. Místo stromu postavíme lavičku. Hned jsme se pustili do práce, pozdě večer před slavností byla hotová. Druhý den jsme lavičku slavnostně odhalili a hned ji vyzkoušela nejstarší obyvatelka. Sedělo se jí dobře. Kolem lavičky hrála kapela, procházeli se klauni na chůdách a děti i dospělí hráli voňavé hry. Lavička se usmívala, všichni si na ni sedali a chválili. Nebyl snad nikdo komu by vadila.

Pro mě to byl velmi silný příklad, jakým způsobem přistupovat ke komunitě. Vyprávěla jsem o tom v Great Yarmouth dokonce přede všemi a když našemu nápadu zatleskali, bylo mi radostí do pláče.

Odpoledne jsme navštívily Uršulu v jejím komunitním centru v chudší části Great Yarmouth. Uršula mi říkala, že když přišla na místo svého působení, tak jen chodila po ulici, zdravila lidi a zvala je do své kanceláře. Půl roku trvalo, než přišla první skupinka a řekla: „Chceme klub“. A ona na to: „Tak jo, pojďme se podívat, kde by se na něj mohly sehnat peníze.“ Uršula nikdy neoznačí svou práci jako HELP, vždy říká SUPPORT. Lidé si musí pomoci sami, ona je v tom může podpořit. Dnes je Uršula velmi hrdá na projekt, který se jí podařil. Pod mostem už nejsou odpadky, ale dětské kresby na billboardech.

V dalším centru Magdalena, které jsme navštívili, měli zrovna otevřeno. Vyprávěli nám o zdařeném nápadu. Na slavnost svého centra, vytvořili obrovskou mapu jejich čtvrti. Návštěvníci pak mohli dotvářet vizi budoucnosti podle svého přání. Chcete komunitní kompostovač, zapíchněte příslušnou vlaječku na vybrané místo. Součástí komunitních center v Great Yarmouth je také kancelář CLIP – místo informování občanů.

Komunitní myšlenka je přísně demokratická, odmítající hierarchický přístup. Komunitní centra v Great Yarmouth a jeho okolí mi ukázala perspektivu, na kterou nejsem ve své zemi zvyklá. Lidé v centrech nejsou přesvědčeni o své nadřazenosti, nemyslí si, "že vědí nejlíp, jak by měla komunita vypadat". Naopak, jak řekl jeden z vedoucích centra Magdalena Gal Travis, často nabízí jen otevřené dveře a čaj. Čeká kdo přijde s nápadem k nějaké iniciativě. Teprve potom začne pracovat na tom, aby se tato myšlenka zrealizovala. Když si například místní rybáři chtějí založit jezera pro ryby, "community development worker" jim začne pomáhat ve vyhledávání finančních zdrojů. Konečné řešení je ovšem na nich. Nikdo to za ně nezařídí, když se sami nechopí svého cíle.

Cíl

Komunitní centra mají především socializační smysl. Cílem je poskytnout lidem prostor, kde mohou sdílet své životní problémy, zkušenosti a radosti a předcházet tak konfliktům se sousedy. Může pomáhat především v oblastech trápených nezaměstnaností a chudobou, z nichž plynou sociální defekty, vandalismus, kriminalita, drogy, osamělost, lhostejnost, bezmocnost. Centrum je také partnerem firmám či státu, a možností bránit se.

V komunitních setkáváních je důležitější samotný průběh než cíl. Vytvořit z místa bydliště opravdový domov.