 |
|
 |
Jsou feministky ošklivé?
[ 19.12.2003, M. Marksová-Tominová
Šovinistická bomba
]
Jsou feministky ošklivé?
Senátor Kubera (ODS) se v rozpravě k sexuálnímu obtěžování vyjádřil: "… Nemohu v žádném případě podpořit naši paternalistickou ochranu a touhy neukojených feministek, kterým harassment nikdy nehrozí. … Nemohu je jmenovat, protože bych se dopustil toho, čeho se dopustit nechci, ale můžete si je na internetu prohlédnout - ty aktérky, které jsou v těchto směrech aktivní, těm se opravdu nemůže nic stát, nikdo je nikdy obtěžovat nebude. Naopak, našich milých krásných se to týká." Ačkoli pan senátor uvedl, že není sexista a nikdy by nevyslovil to, co někteří kolegové ve sněmovně, evidentně chodil s poslanci Tlustým a Krausem do stejné školy - nebo do hospody IV. cenové skupiny. Je neuvěřitelné, že osoba zvolená za senátora si dovolila vypustit z úst výrok, který urazil nejen feministky, ale i naše partnery a známé. Na druhou stranu bychom mu měly poděkovat. Pan senátor ve své bezbřehé vulgárnosti vyslovil nahlas to, co stále přežívá v povědomí řady lidí: že aktivistky usilující o zlepšení postavení žen ve společnosti jsou tak šeredné, že o ně žádný muž nezavadí ani pohledem, a tak jim nic jiného než boj za práva žen nezbývá. Klišé o vzhledu provází ženské hnutí od počátků. Už první feministky bojující za právo žen volit a studovat na univerzitách byly karikovány jako kníraté mužatky, ačkoli šlo o dámy vypadající naprosto žensky. Za feministky se považovaly i dámy Světlá, Němcová, Krásnohorská, ale i senátorka Plamínková a dr. Horáková… Žijeme v kultuře, kde je vzhled ženy považován za jednu z nejdůležitějších vlastností. Čím více se žena vzdaluje parametrům, které jsou obecně uznávány jako parametry krásy, tím jako by byla méně hodnotná. A tak diskreditovat debatu o rovnosti pohlaví pomluvou, že feministky jsou ošklivé, je pohodlnější než se tím začít skutečně zabývat. Sexuální obtěžování bylo v této zemi zesměšněno dříve, než se o něm vůbec začalo diskutovat - a to díky Škvoreckého eseji v Respektu v roce 1992, kdy poprvé použil termín "sexuální harašení". Od té doby provází diskusi o tomto závažném společenském jevu řada omšelých klišé typu "když se jeho definice uzákoní, muži už nebudou smět pomoci ženě do kabátu či ji pustit první do dveří". Jenomže sexuální obtěžování je uplatňování moci, vydírání se sexuálním podtextem, které je jedné straně vrcholně nepříjemné a jehož odmítnutí má negativní dopad na pracovně právní vztah. Takových žen i mužů je řada. Jenomže kvůli celospolečenskému klimatu je pro takové ženy jednodušší ze zaměstnání tiše odejít a před nikým o tom nemluvit. Mohly by totiž být označeny za nedůtklivé feministky. Fotografie zaměstnankyň Gender Studies na internetu zatím nenajdete. Doporučuji však podívat se na webové stránky na portrét pana Kubery. Nevím, proč se definici sexuálního obtěžování v zákoně tak brání - jeho nikdo obtěžovat nebude.
Autorka je ředitelkou PR Centra pro Gender Studies
|
|
|
|
