 |
|
 |
Oslavy 10. výročí Aspektu kazily šovinistické výpady
[ 5.12.2003, Štěpánka Matúšková
Šovinistická bomba
]
Reportáž: Na Slovensku to nemají lehké. Přijeli jsme na oslavu 10. narozenin Aspektu. Aspekt je: záujmové združenie žien, feministický kultúrny časopis, knižná edícia, knižnica, vzdelávacie aktivity, info-doku centrum. Také o sobě říká, že je "tŕň v päte aj oku patriarchálnej spoločnosti a jej politiky". Já jsem odjížděla s pocitem, že ta úžasná a tolik důležitá práce není doceněná. No bodejť. Nemužeme přece chtít, aby ti, co mají trn pěkně hluboko zabodnutý, na něj pěli chválu. Co se stalo? Během dvou dnů jsme byly dvakrát verbálně napadené za to, že máme s Aspektem "něco" společného. To něco byl feminismus.
Oslavy začaly už ve čtvrtek prezentací publikací o problematice násilí a diskusí s představitelkami Iniciativy Pátá žena. V pátek program pokračoval v příjemném Českém centru otevřením výstavy "Aspekt - 10 rokov", která přibližovala celý vývoj časopisu na artefaktech spojených chtě nechtě se ženami - ložním prádle.
Následovala přednáška sociální filosofky Hany Havelkové, která shrnula, kam se feminismus dostal u nás v ČR. Hana Havelková hovořila o antifeminismu, který cítí potřebu vyjádřit se, "aniž by se jich kdokoliv ptal." Přednášející upozornila, že za komunismu došlo k modernizaci ženského statusu, na druhou stranu však jeho dalšímu rozvoji bránilo zakonzervování myšlenkových modů, neexistence veřejné diskuse i "prachobyčejná neinformovanost." Kontroverzní byla připomínka, že ženy v dřívějším režimu byly v pozicích, ale přišly o ně příchodem kapitalismu. V posledních pěti letech však vidíme výraznou změnu v chování žen. Odsunuly sňatky a dbají o jiné životní strategie, rodí nejmíň dětí za posledních 100 let, zůstávají singles, nebo žijí se svým partnerem nesezdány. "Všechny tyto změny jsou ve znamení osobní svobody a individualizace, přestože klima zůstává zdánlivě konzervativní."
Havelková použila pojem "kuchyňský feminismus" pro spontánní, mnohdy naivní projevy českých žen, žíznících po reflexi. Připomněla "fenomén Sommerová", a neočekávaný úspěch dokumentů O čem sní ženy (muži). Stačilo vyslovit na veřejnosti dosud nevyslovenou reflexi.
Hana Havelková se také obšírně vyjádřila ke stavu ženského hnutí. "Polemizuji s tezí, že lokální ženské hnutí aktivizuje lokální genderové změny. Taková je západní zkušenost." Podle řečnice trvalo organizacím 10 let, než začaly být politické a komunikovat s veřejností. Mezitím jim prý uteklo tempo. Na vině byl také zastrašující antifeminismus, pod jehož vlivem se podle Havelkové začalo používat pojmu gender a nikoliv pojmu feminismus. Celkově filosofka vidí přicházet podněty pro veřejný zájem shora. Přednášející také kriticky zmínila absenci teoretické diskuse mezi akademičkami a akademiky, Hnutí považuje za fragmentalizované. Na to reagoval Mirek Vodrážka, který je toho názoru, že ženské hnutí neexistuje a nechce být politické. "Chce a nechce měnit." Jana Cviková se zapojila do diskuse připomínkou, že nejde sice o hnutí, ale daří se "otevírat témata."
Po diskusi a chvilce popovídání při kávě pokračoval páteční večer vokálním a instrumentálním feministickým představením Psychochaosu "Carmina Femina. Oratórium ženské duše" Mirky Vodrážkové a Heleny Zaoralové. Jde u skutečně strhující zpěv, doprovázený excentrickými klávesy. Skladba vychází na CD.
Nečekaný šovinismus
Večer po skončení pátečního setkání jsme se šly s Lexou, koordinátorkou Gender Studies, o.p.s., projít po Bratislavě. Sedly jsme si do velice příjemné, na první pohled alternativní kavárny, kde mladá DJ‘ka mixovala reggae. Číšník se nás rozjařeně ptal: "Čo robítě v Bratislave, babi?" "Jsme tu na narozeninách Aspektu," odpověděla Lexa. Kluk zesinal a začal na mě dost zuřivě: "Tak to si dáš pivo a borovičku, když jsi chlap."Pak mě chlapsky praštil do ramene a pravil: "Já vás vážně obdivujem, robit zbytečnou robotu." Dost jsme se tomu čudovaly.
V sobotu program pokračoval seminářem "Čo sa stalo a čo sa nestalo s feminismami v Českej a Slovenskej republike." Musím zde zdůraznit, že celé slovensko-české pojetí setkání mi bylo nesmírně milé a považuji ho za velmi obohacující. Bohužel jsem si bolestně uvědomila, jak se obě země za uplynulá léta od sebe vzdálily a vzájemně uzavřely. Naše informace o vývoji na Slovensku jsou nedostatečné. Jedno je však zřejmé, slovenská škola je především filosofická, česká tíhne k sociologii.
Lacinová řekla o teoretickém feminismu, že by byl neúčinný a neužitečný bez akčního feminismu, který ovšem teorii potřebuje jako svou reflexi. Znovu se ozval povzdech nad roztříštěností hnutí, které troskotá na "osobní averzi a boji o tenčící se zdroje". Filosofka Farkašová vzpomínala na posilnění intelektuálního impulsu, který přišel ze strany Aspektu právě v době, kdy vznikalo na Filosofické fakultě Univerzity Komenského Centrum rodových studií. Pro srovnání: před 10 lety vznikalo v Praze Centrum pro Gender Studies, ale na univerzitní půdě byl obor ustanoven až daleko později.
Zuzana Kiczková se svém vstupu vzpomněla pocity, které zažívala, když se setkala s tím, kam až západní feministické myšlení dospělo. "Byl to osobní i intelektuální šok. Nelze to dohnat, to by bylo příliš silné, ale aspoň se snažíme zachytávat cosi." Zuzana Kiczková připomněla slovenskou snahu vždy reflektovat reálnou situaci žen, která se mimo jiné odráží také v účasti Centra rodových studií v programu Paměť žen. Také tato filosofka si povzdechla nad stavem ženského hnutí: "Drobíme se, hádáme se, nejsme akční." Cítíme nutnost se specializovat a nebýt kompetentní ve všem. Místo toho spolupracovat se specializovanými organizacemi. Jana Cviková na to reagovala tím, že řekla, že to není hnutí, ale pohnutí. Něčím se pohnulo.
Puflerová z organizace Občan a demokracie uvedla, že ženská práva nejsou na Slovensku "zvnútorněné". Mirek Vodrážka, největší český a slovenský feminista (195 cm), hovořil ve své řeči o diskontinuitě a diskursivní smrti ženské otázky. "Měl jsem vizi, jak po rozpuštění Ženského klubu českého šly ženy domů a navařily teplé obědy svým mužům."
Sobotní incident
V úplném závěru sobotního dopoledne došlo k incidentu. Několik mladíků vešlo do místnosti, začali si shromážděné fotografovat a točit na video. Jejich mluvčí prohlásil, že nese vzkaz od atašé Albánské republiky a začal recitovat nesmírně oplzlé verše, zobrazující můžské pohlavní orgány a příbuzné elementy. Přitom oni mladící vypadali jako sympatičtí studenti. Nevím, jestli to byla spolu s drzostmi, které jsme vyslechly v kavárně, náhoda, ale ve mně zůstal dojem, že na Slovensku je feminismus přijímán daleko obtížněji, než u nás. Obdivuji ženy, které se přesto nevzdávají.
Program pokračoval dál, ale my jsme se už musely vrátit do Prahy.
|
|
|
|
