[ 28.2.2006, Kateřina Příhodová, spolupracovnice proFem, o.p.s. Rodičovství > Rodičovství ]

V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se nyní projednává návrh na zvýšení rodičovského příspěvku na výši přibližně 40% průměrné mzdy (cca 7 300 Kč). V souvislosti s hlasováním o návrhu na zvýšení rodičovského příspěvku se ozývala víceméně jediná námitka týkající se jeho vysoké nákladnosti na státní rozpočet. Je s podivem, že v této souvislosti se nikdo nepozastavil nad tím, že finanční zátěž rodičovského příspěvku pro stát je způsobena zejména délkou doby, po kterou jej lze pobírat.

Neúnosná délka rodičovské dovolené

Rodičovská dovolená v ČR (4 roky) je zdaleka nejdelší v Evropě, přičemž naprosto unikátní je skutečnost, že doba, po kterou lze dávku pobírat, nejenže nekoresponduje s délkou rodičovské dovolené, ale dokonce ji překračuje o jeden rok. Česká úprava nemá jinde v Evropě obdobu a je velmi neúčelná.

Past na ženy

Právě délka rodičovské dovolené v kombinaci s navrhovaným zvýšením rodičovského příspěvku může pro ženy - matky představovat past. Tato past spočívá v riziku možného negativního dopadu na nezaměstnanost žen. Za situace, kdy se odhadovaná výše rodičovského příspěvku bude v mnoha regionech ČR blížit hrubému výdělku dosahovanému v řadě profesí, může pro řadu žen znamenat dřívější návrat do zaměstnání paradoxně snížení rodinných příjmů. Ženy, které se přitom rozhodnou zůstávat doma po dlouhou dobu (až do 4. roku dítěte) se stávají z hlediska dalšího uplatnění na trhu práce víceméně nezaměstnatelné. Navrhovaná úprava přitom motivuje ženy k tomu, aby např. z důvodu řešení možné obtížné aktuální zaměstnatelnosti či pravděpodobnosti pobírání nízkého výdělku, zůstávaly doma s dětmi po delší dobu. To může z dlouhodobého hlediska velmi negativně ovlivnit jejich další šance na trhu práce.

Dlouhá rodičovská dovolená nebyla v ČR vždy pravidlem

S účinností od 1.4.1964 upravoval mateřskou dovolenou zákon č. 58/1964 Sb.; o zvýšení péče o těhotné ženy a matky, který stanovil, že nárok na mateřskou dovolenou v délce 22 týdnů má jen žena. K prohloubení péče o dítě mohla žena čerpat tzv. další mateřskou dovolenou v rozsahu do 1 roku věku dítěte. K 1.1.1966 byla tato úprava převzata do z.č 65/1965 Sb., zákoníku práce. Od 1.7.1968 došlo k prodloužení mateřské dovolené na 26 týdnů. S účinností k 1.1.1970 byla prodloužena i tzv. další mateřská dovolená o jeden rok a žena ji mohla čerpat do 2 let věku dítěte. Od 1.7.1987 byla mateřská dovolená prodloužena na současných 28, případně 37 týdnů a k 1.1.1989 byla na současný rozsah (do 3 let věku dítěte) prodloužena rovněž další mateřská dovolená.

Peněžitá pomoc v mateřství byla po dlouhou dobu vyhrazena výlučně pro ženy

Dle původní úpravy zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (od 1.1.1957), byla poskytována ženě po dobu 18 týdnů a pohybovala se v rozmezí 70% až 90% z čisté denní mzdy se stanovenými minimálními denními limity. K 1.4.1964 se doba, po kterou byla poskytována peněžitá pomoc v mateřství prodloužila na 22 týdnů s rozdílně stanoveným způsobem výpočtu její výše pro prvních 18 týdnů (70% až 95% z čisté denní mzdy) a pro zbývající 4 týdny (40% do 60% čisté denní mzdy). Od 1.7.1968 byla doba poskytování peněžité pomoci v mateřství prodloužena na 26, případně 35 týdnů. K 1.7.1987 byla doba, po kterou byla poskytována peněžitá pomoc v mateřství sjednocena s délkou trvání mateřské dovolené, tj. mohla být poskytována po dobu 28 a 37 týdnů a po tuto dobu je poskytována dosud.

Nárok otců

K témuž datu došlo ještě k jedné významné změně - svobodnému, ovdovělému, rozvedenému nebo z jiných vážných důvodů osamělému zaměstnanci, který nežil s družkou, jestliže pečoval o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo o dítě, jehož matka zemřela, bylo umožněno pobírat peněžitou pomoc v mateřství po dobu, po kterou by ji byla oprávněna pobírat žena. Toto ustanovení bylo k 1.10.1988 modifikováno tak, že kromě shora uvedené situace byl zaměstnanec oprávněn pobírat peněžitou pomoc v mateřství v rozsahu výše citovaném rovněž v případě, kdy pečoval o dítě, jestliže se jeho manželce neposkytovala peněžitá pomoc v mateřství a sama nemohla nebo nesměla podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění. Tato úprava platí do současnosti. V této souvislosti je třeba upozornit, že rodičovská dovolená neexistovala. Zákonného nároku na pracovní volno z důvodu péče o dítě se muži dočkali až k 1.1.2001, kdy byla uzákoněna tzv. rodičovská dovolená.

Současné úpravě rodičovského příspěvku předcházel tzv. mateřský příspěvek, který mohl být původně pobírán ženou po dobu další mateřské dovolené. Muž mohl pobírat mateřský příspěvek od 1.1.1985 ovšem pouze v případě, že byl osamělý nebo jeho manželka (družka) nemohla o dítě z vážných důvodů pečovat. K 1.10.1990 nabyl účinnosti zákon o rodičovském příspěvku, který zavedl namísto mateřského příspěvku, příspěvek rodičovský a umožnil jej pobírat rodiči (bez ohledu na pohlaví), který celodenně osobně pečoval o dítě do tří let věku. Ke změně došlo k 1.10.1995, když bylo umožněno čerpat rodičovský příspěvek až do 4 let věku dítěte.

Více peněz, ale v kratší době

Na základě těchto informací se nabízí úvaha, zda by českým ženám a rodinám více nepomohlo, kdyby byl navržen ucelenější a efektivnější způsob úpravy rodičovské dovolené. Základem této úpravy by mohlo být zkrácení doby, po kterou je vyplácen rodičovský příspěvek (zejména zrušení 4. roku vyplácení) a sjednocení této doby s délkou rodičovské dovolené. Dále, co možná nejvyšší finanční podpora rodin v 1. a 2. roce trvání rodičovské dovolené, případně v závislosti na délce rodičovské dovolené postupné snižování výše rodičovského příspěvku, jako je tomu např. v Maďarsku. Rodiče mají na výběr, zda budou čerpat vyšší rodičovský příspěvek po kratší dobu, nebo v nižší výši rozložen do delšího časového období.

Podpořit rodiny s dětmi!

V tuto chvíli nicméně nezbývá než doufat, že se v budoucnu objeví návrh ucelenějšího systému finanční podpory rodičů během rodičovské dovolené, který nebude spojen s tak výraznými riziky možných vedlejších negativních dopadů a který v neposlední řadě najde tolik potřebnou podporu napříč celým politických spektrem. Vždyť pokud jde o cíl, zdá se, že panuje všeobecná shoda, a to podpořit rodiny s dětmi!