 |
|
 |
Zákaz není řešením!
[ 19.11.2003, Linda Sokačová
Rodičovství > Reprodukční práva
]
Na konci října schválil americký Kongres zákon, který zakazuje provádění interrupce v pokročilém stádiu těhotenství. Tento krok může být považován za jedno z vítězství zastánců legislativního zákazu interrupcí v USA. Jako to předešlé může být označeno stažení finanční podpory USA Populačnímu fondu OSN, který poskytuje finanční prostředky na pomoc ženám - poskytuje prostředky ochrany před pohlavními chorobami, zdravotní pomoc během těhotenství a porodu a radí s plánovaným rodičovstvím. Ze státní pokladny mohou být také podporovány jedině programy, které podporují sexuálním zdrženlivost před vstupem do manželství.
Příznivci legislativního zákazu interrupcí slaví tento krok jako vítězství nad „propotratovými aktivisty“. Nezmiňují však již, že tento zákrok se provádí pouze ve výjimečných případech. Z celkového počtu 1,3 milionů interrupcí provedených v USA v roce 2000 bylo těchto zákroků jen kolem dvou tisíc. Snaha vzbudit dojem, že je se jedná o jednu z dalších drastických metod „antikoncepce“, je tak položena na nepravdivých základech. Organizace vystupující proti legislativnímu zákazu interrupcí se ještě chystají obrátit k Nejvyššímu soudu, protože schválený zákon neobsahuje možnost provést tento zákrok v případě ohrožení života matky. Jelikož je zákon formulován poněkud vágně, hrozí nebezpečí, že by mohl být aplikován i na další způsoby provádění interrupce.
Jedním z největších úspěchů skupin podporujících legislativní zákaz interrupcí je však to, že se jim podařilo prosadit protiklad skupin „pro-život“ a skupin „propotratových“ (ve skutečnosti jedinci a organizace, které prosazují svobodnou volbu ženy a muže v těchto otázkách). Maskují tím skutečnou povahu debaty týkající se interrupcí. Otázka nestojí, zda interrupce ano či ne, zda jsou dobré či nikoli, ale jak jim preventivně předcházet a jak řešit tuto problematiku. Skupiny, které vystupují proti tzv. skupinám pro život, upozorňují, že legislativní zákaz v této oblasti nic neřeší. Problém interrupcí se tak pouze odsouvá do šedé, neveřejné sféry. Když není nic vidět, není ani co řešit. Nemluvě o tom, že legislativní zákaz činí z interrupcí velmi lukrativní byznys. Při ilegálních zákrocích také mnohem častěji dochází ke zdravotním komplikacím. Není totiž pravdou, že spolu se zákazem tato problematika jako zázračným proutkem zmizí. Oficiální statistiky v Polsku, kde tento zákaz existuje, sice uvádějí pouze 20 interrupcí ročně, neoficiální odhady pak ale hovoří o 100 až 200 tisících interrupcí prováděných nelegálně.
Skupiny pro svobodnou volbu interrupci nepropagují. Naopak, prosazují řadu způsobu, jak jí předcházet: antikoncepci, plánované rodičovství, sexuální výchovu. Tedy způsoby, které jsou ze strany příznivců zákazu interrupcí často odmítány a kritizovány. Jako lék je kromě legislativního zákazu nabízena sexuální abstinence. Sexualita se tak stává zcela nepřirozenou součástí lidského života, i když je tomu právě naopak.
Snahy skupin „pro-život“ často ani nereagují na aktuální situaci. Poslanci především z řad KDU-ČSL navrhující legislativní změny vedoucí k zákazu interrupcí v době, kdy dochází k rapidnímu snižování jejich počtu. V roce 1990 bylo provedeno 123 695 zákroků, zatímco v roce minulém to bylo 40 990 zákroků. Cesta k jejich snižování vede nikoli prostřednictvím legislativních zákazů a příkazů, ale cestou vzdělávání a osvěty. Zákazy nejsou řešením, je nutné vytvářet takové prostředí, které bude přátelské k dětem i k jejich rodičům či k těm, kteří je vychovávají.
vyšlo v MFDnes 8.11. 2003
|
|
|
|
