[ 3.10.2003, Linda Sokačová Feminismy > Feminismus ]

Noise Summerschool 2003

Ve dnech 8. až 19. září 2003 se v belgických Antwerpách konal již 10. jubilejní ročník letní školy ženských studií Noise v multikulturní a interdisciplinární perspektivě. Tato letní škola je koordinována programem Ženských studií na fakultě sociálních věd Utrechtské univerzity, který byl založen již v roce 1982. Tento ročník letní školy měl podtitul Nové evropské identity a zprostředkované kultury, revize politiky lokace. Jak tedy z poměrně složitého názvu vyplývá hlavním cílem bylo představit evropské identity a vliv ICT (internet and communication technologies) na jejich formování a poukázat na vliv pozice individua ve světě a ve společnosti na jeho myšlení a identitu. Ne vše se však i přes ambiciózní název podařilo naplnit.

Letní škola byla tématicky rozdělena do čtyř bloků: osobní vzpomínky a veřejná historie, myšlení v pohybu: nomádismus a virtuality, gender mainstreaming a kulturní přítomnost ženy. Standardní den se skládal ze dvou dopoledních přednášek a tříhodinových odpoledních workshopů, v rámci kterých se diskutovala povinná písemná příprava, četba a témata přednášek. Letní školy se účastnilo zhruba 64 studentek a 1 student z Evropy a USA. Zastoupeny byly převážně severské a západoevropské státy, což mělo vliv na perspektivu, kterou bylo nahlíženo postavení žen a mužů ve společnosti. Situace ve státech střední a východní Evropy nebyla příliš akcentována a multikulturní hledisko tak ustupovalo do pozadí, ustupovalo také díky tomu, že v zorném úhlu byly převážně ženy z většinové společnosti, tedy ženy bílé pocházející většinou ze středních tříd. Neproměnlivá kategorie Žena byla téměř všudypřítomná.

Součástí letní školy Noise byly také dvě exkurze. Jednou z nich byla prohlídka muzea Centrální Afriky v Tervuren. Muzea z dob koloniální Belgie. Většina expozic pochází z týchž dob a tak se návštěvník/-ce může dozvědět, kterak evropští vojáci a občané přinášejí do zaostalé Afriky civilizaci, může si prohlédnout řadu mrtvých a vycpaných zvířat či naložených ryb v lihu. V současné době probíhají debaty o změně expozic - cílem je upozornit na imperialistickou podobu muzea, ale zároveň neskrýt koloniální historii Belgie. Součástí debaty jsou také restituční nároky Konga - vrátit bohatství, které odtamtud pochází, či ho zachovat v muzeu? V tomto bodě se projevilo jakési přetrvávající koloniální myšlení - vracet nebudeme, alespoň zatím, než afričtí odborníci nebudou na takové úrovni, aby se mohli o své bohatství náležitě postarat. Největším překvapením návštěvy muzea pro mě však bylo vystoupení ředitele muzea, který nejprve hovořil o současné podobě muzea a chystaných změnách a poté odpovídal na velmi kritické otázky přítomných studentek - uvažuje se také v rámci chystaných změn o genderu či o nedostatcích chystané reformy? Ředitel se však nijak nevymlouval a z jeho projevu bylo cítit, že gender a postavení žen ve společnosti mají v Belgii jinou váhu než v České republice (i když Belgie a západní Evropa má také řadu svých problémů).

Druhá návštěva směřovala do budovy Evropského parlamentu, kde se konal seminář o Evropské ústavě a postavení žen a mužů v Evropské unii. Téměř celý seminář v EP se nesl v řečnickém politickém duchu a nebylo řečeno nic podstatného. Kromě toho že se projevila malá znalost diskutujících o situaci ve střední a východní Evropě a skutečné situace žen a mužů v této oblasti.

V rámci letní školy se konal také sociální program, který více či méně navazoval na dění během přednášek a seminářů. Jednou z aktivit byla gay a lesbická prohlídka Antwerp, při které byly představeny různá místa, kde se gayové a lesby setkávají nebo která pro ně mají zvláštní význam. Při této prohlídce města byla také řečena řada informací o politice města k různým občanským skupinám a sdružením. Jakousi střešní organizací pro všechny lesbické a gay organizace v Antwerpské provincii je Roze Huis (Růžový dům). Tento dům je zdejší gay a lesbické komunitě pronajat městem za 1 euro ročně na dobu 10ti let a ta ho spravuje. Po řadě let vyjednávání si tato komunita mohla vybrat dům, který vyhovuje jejím záměrům, město ho odkoupilo a rekonstruovalo (na tento účel vyhradilo částku zhruba 230 tis. euro). V Roze huisu je velmi příjemný bar, ve druhém patře je knihovna gay a lesbické beletristické literatury a místnosti, které slouží ke schůzkám různých skupin a organizací. Ve třetím patře je nově vybudovaný společenský sál určený pro společenské akce (party, promítání, výstavy, atd.). Tato strategie přidělování prostor za symbolický pronájem se vztahuje i na další zájmová a občanská sdružení. Největší podpora směřuje ženským a uprchlickým organizacím. V Bruselu například funguje dům Amazone podporovaný belgickou vládou, ve kterém sídlí belgické ženské organizace, kterým je tak usnadněna koordinace jejich aktivit. Cílem je jednak podpora těchto skupin ale také jejich kontrola. Z průběhu debaty v Roze Huisu také vyplynulo, že i v rámci g/l komunity existují jisté patriarchální prvky - v řídících orgánech jsou zastoupeny především muži, zatímco v neziskových organizacích, pro které je charakteristický nižší příjem, jsou zastoupeny především ženy. A i v Belgii je mezi gayi a lesbami jisté pnutí, které pramení z nerovného vztahu mezi těmito dvěma skupinami. A ještě jedna zajímavá informace, v Belgii bylo pro gay, lesbickou a bisexuální komunitu zavedeno místním g/l hnutím zcela nové slovo - holebi (homosexuals, lesbians and bisexuals).

Dalším velmi zajímavým programem bylo představení projektu Planet Gender. Planet Gender je fotografický a textový projekt, který se snaží představit trasgenders a transsexuály. Projekt vymyslela žurnalistka estelle Slegers a dokumentární fotograf Marc De Clercq. Nedávno zakončili první kolo, ve kterém fotografovali a dotazovali vlámsky, francouzsky a holandsky hovořící transgenders a transexuály. V budoucnosti by se měl stát projekt mezinárodním a soustředit se na kulturní, sociální, sexuální, historické a ekonomické aspekty transgenders po celém světě.

I když podle mého názoru letní škola Noise nenaplnila všechna očekávání, která jsem do ní vkládála (možná to byl ten problém), je určitě velkou zkušeností. Kromě řady nových témat, která v ČR nejsou příliš akcentována (technobodies, ICT, kyberprostor, atd.), přinesl tento studijní pobyt také zajímavé mezinárodní srovnání. Východoevropští a středoevropští studenti mají více znalostí a ti západoevropští a američtí zase více věci diskutují a empricky zpracovávají. A s technickým vybavením antwerpské univerzity se ty české ještě dlouho nebudou moc ani srovnávat.