[ 14.2.2006, Pavla Frýdlová, Gender Studies, o.p.s. Kultura > Kultura a umění ]

V Pražské Špálově galerii probíhá retrospektivní výstava nedávno zemřelé malířky viz nekrolog T. Brdečkové).
Průřez celoživotní tvorbou jedné z nejoriginálnějších českých malířek, Evy Švankmajerové (1940 - 2005), představuje v kombinaci s deníkovými zápisy nejen její celé malířské a kresebné dílo, ale i jedinečný svět imaginace.

Třebaže Evu Švankmajerovou (25.9.1940 - 20.10.2005) laická veřejnost považovala hlavně za spolupracovnici jejího manžela Jana Š., zůstalo po ní silné samostatné dílo. Působila jako malířka, grafička, scénografka, autorka koláží a keramiky, básnířka, prozaička, esejistka. Jako výtvarnice spolupracovala na filmech J. Brdečky, J. Jireše, E. Schorma, ale samozřejmě na filmech svého manžela Jana Švankmajera. Od roku 1970 se podílela na činnosti Skupiny českých a slovenských surrealistů, jejíž čelnou představitelkou byla. 

Upozornila na sebe na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Emancipačním cyklem – variacemi na známé obrazy, na nichž nahradila ženské postavy mužskými, z Boticelliho Zrození Venuše se stalo Zrození Venouše atd. Téma ženského údělu, ženské role konfrontovala s mužskou rolí. „Nebyl to žert. To zjištění, že mám trávit život spoustou sprosté manuální fyzické činnosti, co se jí říká ženská práce, a veškeré snahy intelektuální a lidské mají být u mého druhu podezřelé… nějaký čas jsem doufala, že se toto nedorozumění nějak vysvětlí. Necítila jsem se být nějak speciálně vybavena na nějaké drobné, hnusné činnosti a nepozorovala jsem nějaké zvláštní projevy vyšší duševní činnosti u mužských, co mě obklopovali… Ti se nadřazují s tím svým šroubovákem.“ (E.Š. Čas emancipací) 

Úděl ženy nebyl pro Evu Švankmajerovou jistě základním tématem její tvorby, její vztah k feminismu, stejně tak jako zařazení celého jejího díla do kontextu ženského umění (ale i celého moderního českého umění), čeká na zpracování. Rozhodně však nelze souhlasit se zjednodušeným vyjádřením Jana Švankmajera v publikaci, vydané při příležitosti výstavy. „Byla jsi vůbec feministka? Lesbičky si to myslely, ale já vím, jak Tě děsily traktoristky z padesátých let a jak jsi mazaně dokázala využívat ženské lsti…“

Víc než stovka výtvarných prací, jež jsou na výstavě konfrontovány s autorčinými deníkovými zápisy a záznamy snů, dává nahlédnout do autorčina světa i tvorby. Světa zjitřených emocí, všudypřítomného erotismu, ale i úzkosti, strachu a agresivity, jejichž prostřednictvím jsou rozkrývána kulturní či společenská klišé a tabu. Skutečnost jako tvorba a tvorba jako jeden z „útěků do skutečnosti.“

Dne 16. února 2006 se v Galerii Václava Špály na Národní třídě od 18 hodin uskuteční večer věnovaný osobnosti a tvorbě Evy Švankmajerové. 
Výstava je otevřena do 26.2.2006

Pavla Frýdlová