 |
Helen Benedict: To není vaše vina!
[ 23.7.2003, Marta Ljubková
Kultura > Jazyk a literatura
]
Helen Benedictová přednáší žurnalistiku na newyorské Kolumbijské universitě a problematikou sexuálního násilí se zabývá od chvíle, kdy při návštěvě ženské věznice zjistila, že ženy pykají za delikty, které jsou z téměř tří čtvrtin (ne)přímým důsledkem jejich někdejšího znásilnění rodinnými příslušníky. Knižní publikace na toto téma začala uveřejňovat již v osmdesátých letech a Není to vaše vina! (v orig. Recovery: How to Survive Sexual Assault for Women, Men, Teenagers, ant their Families) se ve Spojených státech dočkala opakovaného vydání. Tato publikace má – jak napovídá podtitul – nejširší čtenářské zacílení - pomůže obětem sexuálního násilí i těm, kteří žijí v jejich okolí.
Autorka pojednává téma citlivě, bez nádechu skandálnosti nebo senzace. S oběťmi soucítí, ale zároveň je prakticky a pevně instruuje, jak situaci zvládat. Počítá i se čtenářkami a čtenáři, kteří se obětí znásilnění stali v minulosti – jim může publikace nabídnout nové uvědomění si prožitého, případně ulehčující sdílení nelehkých pocitů.
Praktických rad, jak pomoci oběti znásilnění, se dostane i těm, kteří s obětí žijí – ať už jako partneři (partnerky) nebo sourozenci či rodiče a přátelé.
V první části autorka definuje samotné znásilnění i následný proces zotavování. Pojmenovává základní mýty, které se ke znásilnění váží (např. při znásilnění nejde o sex, ženy si o znásilnění říkají, znásilňovány jsou pouze počestné ženy), a velmi pádně je vyvrací.
Ve vlastní, návodné části postupuje Benedictová krok za krokem – udílí rady, jak postupovat v prvních čtyřiadvacet hodin po znásilnění, jak si pomoci sama, jak mohou pomoci blízcí a co mohou nabídnout instituce, zejména policie.
V dalším oddíle se zabývá specifickými případy sexuálního násilí, k němuž dochází v manželství, jednu kapitolu věnuje i znásilnění mužů, samostatnou pozornost věnuje starším obětem, dospívajícím, lesbám a gayům.
Svůj široký záběr Benedictová opírá o dlouholeté zkušenosti nabyté prací s oběťmi znásilnění, v textu hojně cituje autentické výpovědi i případy ze své praxe. Její přístup je nesentimentální, ale soucitný, snaží se ukázat, že trauma způsobené znásilněním je otřesné a neomluvitelné, zároveň však dává všem čtenářům i čtenářkám jasný impuls, že vyléčení existuje.
Znásilnění, ač závažný trestný čin, je v naší společnosti obestřeno pochybnou aurou mlčení, médii často prezentováno jako story s lechtivým přídechem, i na to autorka poukazuje a velmi ostře tento přístup kritizuje.* Knihu Benedictové by proto do rukou měli vzít i ti, kteří se se znásilněním nikdy nesetkali. Všichni bychom totiž měli přemýšlet o jevu, se kterým se musí naše civilizace vyrovnávat.
(Praha, One Woman Press 2003, 373 s. Z angl. orig. přel. Miroslav Korbelík.)
|
