 |
Čistá a sebejistá: reakce MICHALA VIEWEGHA na Výzvu Gender Studies
[ 5.5.2003, Michal Viewegh
Kultura > Kultura a umění
]
Nedávno jsem se dočetl, že společnost Gender Studies by ráda odtabuizovala menstruaci a přiblížila toto intimní ženské téma české veřejnosti. "Když se mluví o ženách, člověk má pocit, jako by to ani nebylo," praví se v projektu s názvem Tento měsíc menstruuji, přičemž oním "to" je míněna právě menstruace. Ženy z Gender Studies proto vyzývají nejen publicisty, studenty, filozofy a sociology, ale také české umělce, aby se do projektu zapojili, neboť uměleckou cestou se prý dá zpracovat řada ožehavých otázek s menstruací souvisejících.
Musím přiznat, že jakožto český umělec jsem se po přečtení této výzvy upřímně zastyděl, neboť na téma menstruace jsem dosud nenapsal ani jedinou povídku, natožpak román či operní libreto, a nepřímo jsem tak přispěl k udržování onoho pokryteckého statu quo. Uvědomil jsem si, že přestože máme už mnoho let svobodu slova, pokud jde o menstruaci, stále žijeme v zajetí orwellovského dvojího myšlení: něco jiného si myslíme, něco jiného říkáme. Třináct let po sametové revoluci se schováváme za zbabělé "manželka to dostala", protože nenacházíme dost občanské kuráže, abychom neuhýbavě řekli "manželka menstruuje".
S něčím takovým se nelze smířit. Kdokoli se trochu orientuje v současném českém umění, musí dát výzvě z Gender Studies za pravdu. Kromě asi dvou výtvarníků a muzikantského dua Horáček, Hapka (píseň Z fotky mé mámy kape krev) se zatím v Čechách nenašel nikdo, kdo by se postavil k vložkám čelem. Opravdu se zdá, jako by menstruace české umělce neinspirovala - a když už se najde autor odhodlaný rozpadající se povrch děložní sliznice umělecky zpracovat, jeho počáteční odvaha se obvykle omezí jen na přímočarý název a v díle se pak menstruace prakticky neobjeví (viz nedávno vydaná kniha Bohuslava Vaňka Havel, ženy, hygiena).
Můžeme ale právem namítnout, že jsou tu i jiná tabuizovaná témata, o nichž se nemluví prakticky vůbec, a jejichž umělecké zobrazení je proto možná ještě naléhavější. Uvedu příklad: zatímco britská výtvarnice Tracy Eminová se díky svým menstruací potřísněným kalhotkám dostala až do finále prestižní Turnerovy ceny, nedávný pokus Davida Černého o instalaci zlatého onanisty na střechu Národního divadla skončil naopak v samém zárodku, administrativním zákazem.
Samozřejmě chápu, že projekty typu Tento měsíc masturbuji nebo Tento měsíc začínám plešatět nemohou vzniknout ve společnosti Gender Studies, ale to neznamená, že by byly méně aktuální. Nebo snad znáte jedinou českou básnířku, malířku či baletní sólistku, která by umělecky ztvárnila třeba zvětšení prostaty?
Lidové noviny, 18.04.2003
|
