 |
|
 |
Slečny ze šovinistovy hlavy
[ 3.4.2003,
Šovinistická bomba, Kultura > Kultura a umění
]
Milan Knížák, ředitel Národní galerie, vystavuje do 12. dubna v síni Mánes pod názvem Slečny z mé hlavy.
Záměrně nechávám stranou reflexi Knížákova uměleckého výrazu, neboť bych opakovala známé skutečnosti. O kvalitách uměleckých dovedností ředitele Národní galerie již zřejmě pochybuje málokdo. Dokládá to naprostý nezájem publika i odborné veřejnosti o právě probíhající výstavu.
Už z letmého pohledu vyplývá, že Knížák musí být v jádru nešťastný člověk, protože nedokáže ženu vnímat jako osobnost. Jeho život je nepochybně touto skutečností velmi ochuzený. Knížákovy slečny jsou si totiž nápadně podobné. Chybí jim tvář. Podobný princip známe z řady reklam. Zobrazování pouze částí ženského těla, často bez hlavy, se nazývá „photographic cropping“. Gendrově založení teoretici se domnívají, že takové zobrazování vytváří z žen pouze fetiš, sexuální objekt a zbavuje jich jejich individuality.
Západní umění je na rozdíl od jiných kultur orientováno výrazně portrétně. Studium portrétů i postav je tradičně vnímáno jako snaha o zobrazení lidské osobnosti. Absenci tváří proto lze vysvětlit nezájmem o proniknutí k jádru, jehož důsledkem je skličující uvíznutí na povrchu. Je jasné, že umělec není v tomto případě schopen jakékoliv reflexe svých slečen.
Knížákovy slečny skutečně individualitou neoplývají, dokonce je zřejmé, že autora osobnosti modelek (pokud vůbec nějaké existovaly jinde než „v hlavě“) vůbec nezajímají. Na plátnech sledujeme dívky bez obličejů, s rozmazaným prostorem místo tváře či s helmou, naopak pohlaví je zvýrazněno a celé postavě dominuje. Knížák tím jasně definuje jedinou stránku ženství, kterou je s to vnímat. Nezbývá, než našeho „předního umělce“ upřímně politovat.
Štěpánka Hlupá, autorka pracuje v Gender Studies, o.p.s.
|
|
|
|
