[ 16.1.2006, Pavla Frýdlová, Gender Studies Kultura > Kultura a umění ]

Dlouhá cesta k filmu o Boženě Němcové

Tento týden se zásluhou Goethe institutu a Českého centra v Mnichově uskuteční v pražském kině Ponrepo česká premiéra filmu Této noci hvězdy nevyšly - Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern. Film německé režisérky Dagmar Knöpfel se zabývá posledními dny Boženy Němcové, jejím zápasem o lásku, rodinu, o život. Skutečnost, halucinace, sny a vzpomínky vytvářejí filmovou realitu. Režisérka se inspirovala posledními třemi dopisy Boženy Němcové. Dopisy, adresované jednomu z jejích posledních přátel, Vojtovi Náprstkovi, spoluzakladateli českého feminismu, nikdy nedošly. Tyto tři dopisy byly poprvé v úplnosti publikovány v roce 1995 v Literárních novinách.

Postavu české spisovatelky ve filmu vytvořila přední německá herečka Corinna Harfouch. Spolu s režisérkou usilovala o to ztvárnit Boženu Němcovou jako autorku a osobnost, která si zaslouží být řazena vedle Virginie Woolf, Sylvie Plath, Fridy Kahlo a dalších umělkyň, které chtěly všechno: rodinu, seberealizaci, volnou lásku, a byly připraveny za to zaplatit vysokou cenu. Film je spíše přerušovanou cestou do nitra než chronologickou biografií. Prostřednictvím textu tří dopisů nechává diváky nahlédnout do spisovatelčina světa.

„Když mi v roce 1998 spisovatel a herec Klaus Händl vtiskl do ruky drobnou knížku se slovy „to je látka pro tebe“, bylo mi jako většině lidí jmény Boženy Němcové neznámé,“ říká režisérka. Jednalo se o tři poslední spisovatelčiny dopisy, které do němčiny přeložila a k tisku připravila Susanne Roth - Zuzana Rothová, skvělá bohemistka, feministka a neúnavná propagátorka české literatury v německy mluvících zemích, Švýcarka, zaujatá postavou české spisovatelky natolik, že v letech 1987 - 1991 uspořádala anketu mezi českými spisovateli o jejich poměru k Boženě Němcové a jejímu dílu. Knížka Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern, obsahující dopisy psané již těžce nemocnou Němcovou, překládala Susanne Roth, zápasící s rakovinou. Knížka vyšla dva měsíce před její předčasnou smrtí v roce 1997.

„Dárek Klause Händla mě v následující h pěti letech provázel všude. Byla jsem jím jako hypnotizována. Ano, byla to látka pro mě, ale film jsem z ní nechtěla dělat. Poté, co jsem natočila dva filmy odehrávající se v 19. století, z nichž jeden končí sebevraždou hrdinky, hledala jsem lehčí látku, ale osud mi zjevně přichystal něco jiného. Lehké látky nemohou fascinovat, zato dopisy Boženy Němcové mě „nepouštěly“, byly pro mě výzvou jak z evidentně nezfilmovatelného textu - tří nedokončených dopisů - udělat film. Síla této ženy, její vůle vytvořit ze života něco hezkého, mě přitahovaly neodolatelnou silou. Dala jsem dopisy číst Corinně Harfouch. Také ona byla jimi fascinována. V průběhu dalších let jsem nikdy o jiné představitelce neuvažovala.

V roce 1999 jsem díky zemské filmové podpoře napsala první verzi scénáře. V té době jsem poprvé četla Babičku. Byla jsem ráda, že jsem ji přečetla až poté, kdy jsem už znala dopisy a také mnohé detaily z autorčina života. Protože jen na pozadí celé tragedie života Boženy Němcové je idyla Babičky srozumitelná…

V roce 2000 jsem při příležitosti uvedení mého filmu „Rekviem pro romantickou ženu“ byla pozvaná také do Brna. Před představením jsem se procházela městem s Andreasem Ströhlem, tehdejším pracovníkem pražského Goethe institutu, dnes ředitelem Filmfestu v Mnichově. Přes ulici přecházel impozantní muž s ještě impozantnějším červeným nosem a Andreas mi sdělil, že je to nejznámější a nejoblíbenější český herec Boleslav Polívka. Okamžitě mi bylo jasné, že to musí být můj Josef Němec…

Zcela překvapivě přišla nabídka divadla v Heilbronnu na realizaci divadelního představení na základě původního scénáře. Začala vznikat divadelní verze a já jsem mohla při její přípravě navštívit v Čechách všechna místa, k nimž vedly stopy Boženy Němcové. Na podzim roku 2000 se uskutečnila premiéra hry a já jsem poprvé pocítila potvrzen síly své nelehké látky: publikum, na začátku veselé, rozjařené, sedělo ke konci hry v šoku, někteří lidé měli v očích slzy, byli skutečně dojatí naléhavostí textu.“ (režisérka Dagmar Knöpfel)

Po divadelním úspěchu projevila o film zájem bavorská televize a režisérka znovu začala pracovat na scénáři. Pak následovalo několikaleté obtížné období bojů o finanční prostředky, až konečně začátkem roku 2004 bylo k dispozici minimální financování filmu a mohlo se začít s realizací. Film se natáčel v Praze, převážně s českými štábem a českými herci, kromě Bolka Polívky s Petrem Formanem, Ondřejem Vetchým, Annou Polívkovou, Táňou Fischerovou a dalšími. Ačkoliv byl film hotov již koncem roku 2004, nebylo jednoduché jej dostat do distribuce. Premiéru měl na Filmfestu v Mnichově v červnu loňského roku a od listopadu je konečně v německých kinech.

Tam jej také viděla Tereza Brdečková. Z její kritiky pod názvem Žena proti všem citujeme závěr: „Knöpfelová si však spíš než kritiku zaslouží díky za seriózní a citlivý přístup. Jako Češi bychom se jí neměli ptát, proč svůj film neudělala jinak. Spíš by nás mělo zajímat, proč se na něm nepodílela Česká televize ani české ministerstvo kultury. A také proč se nikdy nenašly peníze na velkolepý scénář o Boženě Němcové, který má už pětadvacet let v šuplíku Věra Chytilová.“
Celý článek je v Respektu 48/2005 nebo na www.cs-magazin.com/2006-01.

Česká premiéra filmu (v němčině s anglickými titulky) se koná v sobotu 21.1. ve 20 hod. v kině Ponrepo za přítomnosti režisérky. Druhá projekce se uskuteční v Ponrepu v pondělí 23.1. v 17.30.