[ 21.2.2003, Kultura > Jazyk a literatura ]

V této knize představuje feminismus jednu z variant kritiky moderního humanismu jako projektu panství člověka nad světem. Vztah feminismu k psychoanalýze je dvojznačný: na jedné straně je psychoanalytická teorie patriarchální ideologií par excellence, neboť psychologicky a antropologicky ospravedlňuje panství mužů nad ženami, na straně druhé podává tato teorie analýzu mechanismů vzniku rodové bipolarity, na níž je toto panství založeno. Může být proto použita proti tomuto panství, a to obzvláště účinně tehdy, napojí-li se na strategie dekonstrukce subjektu a hierarchických dichotomií propracovávané poststrukturalismem. Tyto intelektuální postupy musejí být ovšem doplněny proměnou typu touhy. Panství člověka nad přírodou a ženou je postaveno na hegemonii "falické" touhy muže. Podvracení tohoto panství proto předpokládá rozvoj životních forem napájených "nefalickou" touhou ženy. Konečným cílem není nahradit jednu hegemonii jinou - patriarchát matriarchátem -, nýbrž osvobozovat se ze zajetí samotného protikladu Muž / Žena. V této perspektivě rozebírá kniha v postavách jejich hlavních představitelek klíčové směry současné feministické teorie: feminismus liberální, diferenční, poststrukturalistický, winnicottovský, postlacanovský a ekologický.

Pavel Barša přednáší politickou teorii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a filosofii na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Je autorem monografií Politická teorie multikulturalismu (1999), Imanence a sociální pouto (2001) a spoluautorem publikace Národní stát a etnický konflikt. Politologická perspektiva (1999).

ISBN 80-86429-06-7, brož., 226 str