[ 7.3.2003, Petra Vetečníková Rovné příležitosti > Trh práce ]

Podívejme se nejprve, jak současný peněžní systém místní komunity oslabuje. Peníze, kterými dnes za vše platíme, můžeme použít po celém světě (v kanadském obchodě sice české koruny nepřijmou, ale v každé bance nám je rádi vymění za potřebnou měnu). Není tedy nic, co by je drželo na jednom místě, uvnitř nějaké oblasti, obce, komunity. Lidí si vydělají peníze, hned je však zase rozpustí do celého světa. Proč by si kupovali jablka od souseda sadaře, když v obchodě seženou levnější a větší plody italských ovocných plantáží.

Sadař tedy nechá obrůst jabloně šípkovými keři a najde si, stejně jako všichni jeho sousedé, práci v obří továrně na jogurty v nedalekém městečku. Připojí se k ostatním - nakupuje potraviny z celého světa a pomáhá vyrábět potraviny do celého světa vyvážené. Mezi obyvateli městečka či vesnice nedochází k žádným obchodům. Z univerzálních polotovarů se připravují univerzální pokrmy stejné po celém civilizovaném světě. Podobné je to s oblečením i se všemi ostatními lidskými potřebami, s kulturou, se zábavou. Region ztrácí svůj osobitý výraz, stává se pouhým geografickým územím. Ale nejde zdaleka jen o kulturu, o rozmanitost. Nejde ani pouze o ty opuštěné jabloně.

Firma Danone se může z jakýchkoliv pohnutek rozhodnout svoji pobočku v našem pomyslném městečku zavřít. V tu chvíli se oblast zaplní nezaměstnanými, chudými, nešťastnými lidmi. Peníze z oblasti i nadále vytékají směrem k italským pěstitelům jablek, holandským bramborářům a americkým textilkám, nikdo už je však nedolévá. Obchody váznou, klesá zájem o služby - nikdo si je nemůže dovolit. Všichni s naříkáním čekají na příchod jiné bohaté firmy, která by zde postavila svoji pobočku a "vytvořila pracovní místa".

Taková naprostá závislost na rozmarech cizích velkých společností je dosti nepříjemná. Přitom ve vsi žije zmíněný sadař, žije tu i drobný zemědělec, švadlena, truhlář. Lidé jejich služby potřebují, ale nemají peníze na to, aby za ně zaplatili. Proto se na pracovním úřadě potkávají i s nimi...

No a právě v podobné situaci vznikl v Kanadě před dvaceti lety první systém místních peněz všeobecně známý jako LETS (jedná se o slovní hříčku - zkratku Local Exchange Trading Systems - obchodní systémy místní měny - a zároveň něco jako "pojďme" či "dejme se do toho"). V údolí řeky Comox v Britské Kolumbii zkrachovala továrna a nezaměstnanost v regionu dosáhla poté 18%. Autorem nové místní měny byl jistý Michael Linton, který se nějakou dobu zabýval studiem vztahů mezi chudobou, sociálními problémy a problémy životního prostředí. Při svém bádání zjistil, že míra obchodování vždy záleží na toku peněz do místní ekonomiky. Dobře věděl, že i v údolí Comox mají lidé rozsáhlé znalosti a schopnosti uplatnit se a že jediné, co jim brání, je nedostatek finančních prostředků. Proto zavedl nový místní peněžní systém, jehož členové si mezi sebou začali vyměňovat služby a zboží za místní peníze zvané "zelené dolary". Lidé tedy mohli pokračovat v obchodování a v práci bez čekání na nějaký příliv peněz zvenčí. Místní ekonomika se rozhýbala.

Zdá se vám to neskutečné? Pojďme se podívat, jak LETS systémy fungují. Každý má nějakého svého administrátora, který shromažďuje od členů seznam věcí a služeb, které mohou nabídnout a také těch, které naopak potřebují. V určitých časových periodách rozesílá list s touto nabídkou a poptávkou všem zúčastněným. Nabízí se všechno možné - od hlídání dětí a psů přes překlady z angličtiny a práci na zahradě až po různé nářadí, nástroje, oblečení, knihy, zeleninu a ovoce ze zahrádky či různé řemeslné práce. Zájemce o nějakou službu či předmět si svůj požadavek najde v nabídce a kontaktuje člověka, který potřebné nabízí. Domluví se na podmínkách a na ceně a po provedení práce či předání věcí oznámí administrátorovi, aby z jeho účtu odečetl smluvenou částku a připsal ji na účet "prodejce" (většinou se toto oznámení děje prostřednictvím šeku podepsaného oběma stranami obchodu).

Z mínusu na účtu nikomu neplynou žádné úroky, stejně jako se nepřipočítávají k sumě na účtech plusových. Vždy je přibližně polovina členů v mínusu a polovina v plusu, celkový součet účtů vždy dává nulu. "Zelené dolary" či jinak nazvané místní peníze existují pouze virtuálně a je jich právě tolik, kolik jsou členové systému ochotni vykonat práce, či kolik toho potřebují. Samy o sobě nemají místní peníze žádnou hodnotu - nelze s nimi spekulovat, nelze je rozmnožovat pouhým vhodným uložením, jak se to dnes děje s běžnými penězi, kterých je v důsledku toho podle údajů Světové banky ve světě devadesátkrát více, než zboží a služeb, které je za ně možné koupit - přesto se na mnoha místech světa nedostávají....

Místní peníze nelze ukrást a nemá ani žádnou cenu je hromadit - lze si za ně přece koupit jen místní služby a věci, kterých je omezené množství. Proto systémy LETS neznají propasti mezi bohatými a chudými, neznají situace, kdy člověk něco potřebuje, ale "nemůže si to dovolit". Každý umí, zná nebo má na půdě něco, co může komunitě na oplátku nabídnout. Místními penězi jsou oceňovány i práce běžným systémem degradované za podřadné, nevýdělečné a umožňuje tak uplatnění lidí dnes poněkud vyřazených. Starý "nepotřebný" člověk může pohlídat dítě, naučit mladé upéct dobré koláče či uplést ponožky nebo třeba nabídnout k pronájmu pračku či šicí stroj. Maminka na mateřské může třeba nabídnout upletení svetru či upečení sušenek, nezaměstnaný může na zahrádce za domkem vypěstovat zeleninu či na podzim usušit jablka. Lidé dnes vyřazení jako nepotřební tak nacházejí své místo ve společnosti, získávají nové kontakty, přátele. Říká se, že zatímco klasické peníze lidi rozdělují, ty lokální je spojují.

Samozřejmě tu musí existovat obrané mechanismy proti chytrákům, kteří by se chtěli stát členy LETSu, získat tu pro sebe vše co potřebují a zmizet dříve, než by se komunitě jakkoliv odplatili. Všichni účastníci mají přehled o stavu účtů ostatních, a protože se povětšinou všichni znají, hledí si každý svůj mínus rychle vyrovnat, aby nevypadal jako ten, kdo jenom "žere". Ti, kteří s takovými pocity problém nemívají, mohou poměrně brzy narazit na všeobecné odmítání poskytnout jim službu či nějaký předmět. Každý totiž má právo jakýkoliv obchod z nejrůznějších důvodů odmítnout a pocit, že někdo chce jenom využívat druhých, je důvodem poměrně pádným. Naopak ovšem nic nebrání vydržovat si v systému takové účastníky, kteří v důsledku nemohoucnosti či jakýchkoliv problémů nemohou druhým už nijak posloužit, potřebují však pomoci. Každý si přeci může za služby takovému člověku vybrat potom zase od někoho jiného...

LETS systémy nebyly nikdy určeny k úplnému nahrazení konvenčních peněz a asi je také nikdy zcela nenahradí. Mají je jen doplňovat tam, kde dnešní peněžní systém selhává - čili na místní a lokální úrovni, na úrovni skupin lidí dnešním systémem vyřazených.

Do jaké míry nahradí LETS systém v dané komunitě národní měny, záleží především na počtu jeho členů - čím více lidí nabízí své služby a nepotřebné předměty, tím více toho může zájemce získat za místní peníze a tím méně využívá peněz státních. Na druhou stranu ovšem při opravdu velikých skupinách, kde se lidé nemohou navzájem znát, hrozí více pokusy o zneužití systému. Proto e doporučuje velikost skupiny v rozmezí 50-300 členů. Existují však dobře fungující systémy větší i menší.

Velmi zajímavé a obohacující bývá zapojení místních podnikatelů do LETS, Obchodník či majitel restaurace může účtovat část ceny za své produkty v místní měně - on si za místní peníze může například kupovat čerstvou zeleninu od zahrádkářů. Takové "slevy" se vyplatí zvláště v oblastech s vysokou nezaměstnaností, kde lidé nemají dost peněz a uvítají možnost takové "slevy".

LETS je tedy neziskový směnný systém vytvořený k využití a rozvíjení možností a také dovedností místních obyvatel a zejména ke zvýšení objemu místního obchodování. Jakýmsi jeho mottem by mohla být věta: "Bohatství obce neleží v její pokladně, ale ve schopnostech a dovednostech jejích obyvatel."

LETS v České republice

LETS najdete i v České republice. Pokud byste tedy chtěli získat další informace či se stát přímo součástí některého našeho LETSu, můžete se obrátit na některou z níže uvedených adres. Lidé provozující tyto již existující systémy vám také případně rádi poradí se založením vlastního.

LETOKRUH
Letokruh funguje v Českých Budějovicích a v jejich okolí od února 2000. V srpnu 2001 čítal 43 členů (aktuálnější stav neznáme). Platí se tu Žaludy (protože z každého žaludu vyroste statný dub). Letokruh vydává pro své členy pravidelný měsíční informátor a vytváří i vlastní internetové stránky http://letokruh.webpark.cz/
Kontakt: Letokruh u Nováků, Česká 28, 370 01 České Budějovice, telefon: 387 314 198, email: letokruh@email.com

Pražský LETS
V Praze vytvořila LETS systém Agentura GAIA v listopadu 1999. V říjnu 2001 (novější údaj nemáme) čítal 102 členů - z toho ovšem pouze 20-30 aktivních. Měna se nazývá Chechtáky. Více informací můžete získat také na internetové stránce http://www.ecn.cz/gaia/projekty/lets.html
Kontakt: LETS, Agentura GAIA, Lublaňská 18, 120 00 Praha telefon: 222 519 734

ROZLET
Rozlet je zkratka pro Rozmarýnkový LETsystém fungující v Brně a v okolí. od podzimu 1999. Počet jeho členů se pohybuje okolo třiceti. Zakladatelem je Asociace Permakultura - právě proto je brněnský LETS rozmarýnkový - jeho základnou je jundrovský Rozmarýnek - detašované pracoviště Domu ekologické výchovy LIPKA s ukázkovou permakulturní zahrádkou. Zde můžete pravidelně najít aktuální nabídky a poptávky.
Kontakt: Alena Suchánková, telefon 549 248 111, email: bedrunka@c-mail.cz

Petra Vetečníková

Článek vyšel v Biozpravodaji Hnutí DUHA č. 29.