Aspektu
„Žádoucí“ genderové chování podporuje i reklama na dětské hračky (a pochopitelně hračky samotné) – holčičky si mají hrát na maminky, pročež mají k dispozici miniaturní žehlicí prkna, pračky atp., případně pečovat o svůj zevnějšek (toaletní stolky, krášlicí přípravky atp.). Od dětství se v nich vzbuzuje pocit, že se mají starat o ostatní (a tím se učit budovat vztahy) a o to, jak vypadají.
Chlapcům – „malým dobrodruhům“ – se od začátku nabízí rozvíjení zručnosti a konfrontace se světem; reklama jim přisuzuje stavebnice, modely, glóby. Rozvíjí se v nich touha po dobývání vnějšího světa.
Podobné příklady našla Jana Cviková i ve slabikářích – pro maminku je charakteristickým atributem kočárek, pro holčičku panenka; otec je naproti tomu zobrazen s motorkou a chlapec s kolem (bez vztahu k ostatním lidem, s možností rozšířit svůj životní prostor). V učebnici pro první stupeň základní školy se zase objevila maminka s pračkou („svým dobrým pomocníkem“). Když obrázek z nemocničního prostředí, pak je lékařem zásadně muž, ženy jsou pouze zdravotní sestry.
Jana Cviková upozornila, že přesah do mužského světa je dívkám povolen tak do dvanácti let věku (typ „divoška“ identifikující se v literatuře s mužským hrdinou – Vinnetou atp.). Přestoupit genderovou hranici bývá obecně těžší pro chlapce, kteří jsou za případná přestoupení (chlapec se např. chce aktivně zapojit do vaření) okolím tvrdě sankcionováni („nebuď baba“). Jana Cviková zároveň uvedla, že pro chlapce může být mnohem těžší najít vzor, s nímž by se mohl identifikovat – zatímco dívkám se nabízí jako nejbližší vzor matka, chlapec se má identifikovat s s bojovníkem navzdory tomu, že otec bývá nezřídka zobrazován jako muž s novinami na gauči, často neschopen postarat se o rodinu.
Svět učebnic a reklamy orientující se na dětské konzumenty zachycuje utváření řádu světa kolem nás – zatímco muž má být schopen zabezpečit rodinu, musí být podnikavý a rozhodný, u žen se upřednostňuje schopnost pečovat o domácnost, krása, jemnost, citlivost.
Podle Jany Cvikové jsou individuální rozdíly mezi jednotlivci výraznější než typické rysy. Navíc se představy o rodových rolích neustále mění a vyvíjejí. V tomto smyslu je tedy nutno odmítnout teorie o „přirozenosti“ a vykonstruované rodové role vnímat kriticky.
Přednáška Jany Cvikové se uskutečnila v rámci půlročního cyklu seminářů Ženská práva jsou lidská práva, kterou již druhým rokem pořádá občanské sdružení 
