1. Nemožnost střídání otce a matky při ošetřování dítěte v době nemoci

Při ošetřování nemocného dítěte se mohou rodiče dohodnout, kdo z nich bude pobírat podporu. Dávku však musí po celou dobu trvání nemoci pobírat jen jeden rodič, neboť právní úprava neumožňuje, aby se rodiče v případě jedné nemoci v péči o dítě střídali a každý tak pobíral dávku pouze v těch dnech, kdy o dítě pečoval. V případě, že má rodič na některé dny zajištěno ošetřování člena rodiny jinou osobou, stávající právní úprava danému rodiči také neumožňuje pobírání dávky v těchto dnech přerušit a pobírat dávku pouze za ty dny, kdy nemocného člena rodiny skutečně ošetřoval. Nemocnost dětí v praxi způsobuje potíže především ženám (které se o ně ve většině případů starají), a to jak v zaměstnání, tak v potenciálním přístupu k němu.

2. Znevýhodnění osob samostatně výdělečně činných v přístupu k rodičovským dávkám nemocenského pojištění

Podle současné právní úpravy jsou osoby samostatně výdělečně činné v oblasti dávek nemocenského pojištění diskriminovány oproti zaměstnancům. Osoby samostatně výdělečně činné nejsou nijak zvýhodněny v platbě pojistného, ale zákon o sociálním zabezpečení pro ně neupravuje možnost čerpat podporu při ošetřování člena rodiny. Jako dávky poskytované z nemocenského pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné upravuje tento zákon pouze dávky nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství. Pro vznik nároku na dávku peněžité pomoci v mateřství však zákon osobám samostatně výdělečně činným stanoví podmínky navíc, které pro zaměstnance zákonem o nemocenském pojištění stanoveny nejsou.

3. Znevýhodnění mužů při čerpání dávek spojených s péčí o děti

Otec dítěte může po narození dítěte pobírat peněžitý příspěvek odpovídající dávce, na kterou má nárok matka, pouze v případě, kdy se matka z objektivních důvodů nemůže o dítě starat. Pokud si tedy rodiče na základě vzájemné dohody vymění tzv. tradiční role, tj. žena se vrátí během mateřské dovolené do zaměstnání a muž zůstane v domácnosti s dítětem, nemá otec nárok na peněžitou pomoc z nemocenského pojištění (69% vyměřovacího základu - "mzdy"), ale pouze na dávku státní sociální podpory - rodičovský příspěvek (v současné době 3500 kč). V praxi to znamená, že otcové v době, kdy matka může čerpat mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou nečerpají, neboť by se tím výrazně zhoršila ekonomická situace rodiny.

4. Znevýhodnění mužů pečujících o děti z hlediska nároku na starobní důchod

Podle zákona o důchodovém pojištění je pro muže a ženy stanoven rozdílný věk pro odchod do důchodu, který se ženě ještě dále snižuje podle počtu vychovaných dětí. Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod se považuje za splněnou, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Zákon tedy z tohoto hlediska mužům nepřiznává podíl na výchově dětí - a dokonce nepamatuje ani na případy, kdy dítě vychová samotný muž, např. když matka zemře nebo je mu dítě svěřeno do výchovy. Současná právní úprava důchodového pojištění tak nejen podporuje přetrvávající stereotyp, že o dítě pečuje především žena, ale ani do budoucna nepočítá s vyrovnáním nároků mužů a žen.

5. Nedostatečná nabídka flexibilních pracovních režimů pro osoby pečující o děti

Podle platné právní úpravy má zaměstnavatel povinnost vyhovět žádosti rodičů pečujících o dítě do 15 let věku a těhotných žen o kratší pracovní dobu či jinou vhodnou úpravu pracovní doby. Zaměstnavatele však pracovní místa s flexibilním režimem (kratší pracovní úvazky, pružná prac. doba, práce na dálku, práce doma, aj.) vytvářejí z neznalosti a nepodložených obav pouze ve velice omezené míře.

6. Nedostatečná síť a nabídka služeb u zařízení pečujících o děti zaměstnaných rodičů (nízká flexibilita služeb např. pro rodiče pracující na směny, v některých oblastech špatná místní dostupnost).

7. Neuspokojivé možnosti rekvalifikace pro rodiče, kteří se po rodičovské dovolené vracejí do zaměstnání