[ 30.12.2005, Michaela Marksová-Tominová, MPSV, ředitelka odboru rodinné politiky a sociální práce Rodičovství > Rodičovství, Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Švédsko může sloužit jako modelový stát, kde se genderová rovnost promítá ve všech oblastech života, včetně rodinné politiky. Švédská rodinná politika začala být systematicky tvořena již ve 30. letech 20. století a až do 60. let byla ovlivněna zejména tím, že docházelo k rapidnímu poklesu populace a Švédsko mělo nejnižší míru porodnosti v Evropě. V této době byla tedy orientována zejména pronatalitně. Zároveň byl podíl švédských žen na trhu práce pod průměrem zemí OECD. Svoji roli v tom sehrála také neutralita Švédska za 2. světové války, takže švédské žena nemusely nahradit muže v řadě do té doby "tradičně mužských" profesích, což přispělo ke vstupu žen do zaměstnání v ostatních zemích Evropy.

Během 60. let do Švédska stejně jako do ostatní "západní" Evropy dorazila druhá vlna feminismu. V této zemi byla mimořádně úspěšná zejména díky tomu, že se feministické hnutí rozvíjelo uvnitř sociálně demokratické strany, která jeho myšlenky přijala za své.

Důležité mezníky tvoří liberální reforma potratového zákona (v roce 1975), rozsáhlá zákonná rodičovské dovolená a universální poskytování služeb pro předškolní děti. Zaměstnaným rodičům s předškolními dětmi bylo umožněno pracovat na 6 hodin denně bez ztráty statutu. A zřejmě nejdůležitější bylo v roce 1971 zavedení povinného nezávislého zdanění pro muže a ženy, které způsobilo, že bylo mnohem více finančně výhodné pro domácnost a rodinu, aby žena byla zaměstnaná, než tomu bylo v předchozích letech. Lze konstatovat, že tato reforma rodinné politiky přispěla ke dvěma fenoménům spojovaným s obdobím 70. a 80. let: významný vzrůst porodnosti a prudký nárůst ženské zaměstnanosti. A na konci 80. let již Švédsko dosáhlo nejvyšší porodnosti mezi zeměmi OECD ruku v ruce s nejvyšší ekonomickou aktivitou žen.

Současná rodinná politika ve Švédsku

Cíl dnešní rodinné politiky je koncipován jako "vyrovnávání životních podmínek mezi rodinami s dětmi a bez dětí, podpora příležitostí obou rodičů při kombinování práce mimo domov s rodinnými povinnostmi a speciální podpora rodin v nepříznivých situacích".

Podpora rodin a dětí zahrnuje: dětské přídavky a další druhy peněžní pomoci rodinám, rodičovské pojištění a centra denní péče pro děti do šesti let, jejichž rodiče jsou výdělečně činní nebo studují.

Rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek

Celková délka rodičovské dovolené je dnes celkem 480 dní, přičemž je možné rozložit ji až do 8mi let věku dítěte. Během 390 dnů má rodič nárok na příspěvek ve výši 80% jeho mzdy. Je možné ho kombinovat s částečnou účastí na trhu práce, takže je možné pobírat buď celý, nebo 3, 1, 1 či 1/8. Dále je k dispozici dalších 90 dní s pevnou denní sazbou ve výši 60,- SEK.

Švédsko je významné také tím, kolik mužů se podílí na rodičovské dovolené, v roce 2002 se počet otců na RD pohyboval kolem 15%. Od 1. 1. 1995 byl zaveden "měsíc pro otce" - každý z rodičů musí na rodičovské dovolené strávit minimálně 30 dní (v roce 2003 byla tato doba prodloužena na 60 dní), jinak se nárok na rodičovský příspěvek za tuto dobu ztrácí.

Dny pro otce

Otcové mají nárok na 10 pracovních dní dovolené s dočasným rodičovským příspěvkem (80% mzdy) hned po narození dítěte (matka pobírá příspěvek v této době souběžně s otcem).

Zařízení péče o předškolní děti

Do začátku 70. let byla péče o předškolní děti svěřena převážně matkám, případně příbuzným, chůvám či pečovatelkám a jesle či školky navštěvoval velmi nízký počet dětí. V roce 1998 již téměř všechny děti ve věku 6 let navštěvovaly předškolní třídy, většina sedmi až devítiletých navštěvovala po školním vyučování volnočasová centra a 73% dětí ve věku 1-5 let bylo zaregistrováno ve veřejných zařízeních poskytujících péči o děti. Okolo 80% dětí z posledně jmenované skupiny navštěvuje zařízení, která jsou otevřena během také večer během celého roku. Veřejné služby péče o děti jsou dnes v kompetencích místních úřadů a financovány z veřejných financí (rozděleno mezi místní a centrální úřady), rodiče platí pouze mírný poplatek za hodinu.

Skandinávský model rodinné politiky má samozřejmě také své kritiky, zejména co se týče ekonomické nákladnosti. Vzhledem k situaci v naší zemi, kde většina žen je zapojena na pracovním trhu a síť předškolních zařízení je ve srovnání s většinou starých členských evropských států stále poměrně hustá, je užitečné se při koncipování a realizaci rodinné politiky švédským modelem inspirovat.

Článek byl napsán na základě studentské práce: Rodonná politika s ohledem na genderovou rovnost, pro předmět Metody analýzy politik, Fakulta sociálních věd UK, Katedra Veřejné a sociální politiky, Praha 2003, autorky: Radka Erbanová, Lenka Peroutková, Jana Strejčková.