[ 26.7.2001, Pavla Frýdlová Kultura > Jazyk a literatura ]

Vydalo Gender Studies, o.p.s., k dostání na adrese Gorazdova 20, Praha 2, gender.library@ecn.cz, tel.:02-24915666

V červnu letošního roku se v Praze uskutečnilo týdenní setkání žen, které přes odlišné osobní i profesní zkušenosti spojuje jedno velké téma - způsoby pomoci jiným ženám, které prožily a přežily trauma různých forem násilí. Výběr žen nebyl náhodný - organizátorkám z kruhu Centra pro Gender Studies v Praze šlo o to, spojit několik dobrých úmyslů dohromady. Hlavním jádrem skupiny bylo 14 žen ze zemí, které ještě před deseti lety tvořily Jugoslávii - z Bosny, Černé hory, Kosova, Makedonie a Srbska. Stejně jako tyto ženy i my Češky jsme se začaly před deseti lety angažovat v tzv. třetím, nevládním sektoru, zakládaly jsme nezávislé iniciativy se zaměřením na ženskou otázku. Během těch let jsme se porůznu setkávaly na konferencích a měly jsme možnost všechny prožít pocity nevěřícnosti, když začal a probíhal válečný konflikt na Balkáně.
Skutečnost společného, byť regionálně velmi separovaného prožitku takto dramatických změn zavazuje zvláštním způsobem k přemýšlení o tom, co je vlastně ženská solidarita a jaké možnosti v sobě nyní, v této globální, často přepjaté a přelomové době nese. Toto byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodly sezvat dohromady ke společným pracovním setkáním ženy, které rozpad nám ještě nedávno přátelské a blízké Jugoslávie odtrhl od sebe a svým způsobem je přivedl do izolace.
"Potřeba vzájemně komunikovat a narušit izolace, v nichž žijeme, je pro nás všechny nesmírně důležitá. Tuto naši potřebu splnilo právě setkání v Praze, které pro nás uspořádalo Centrum pro Gender Studies za podpory Open Society Fundu. Jsme přesvědčeny, že právě taková setkání žen by měl program East-East podporovat…"(cit. Resumé ze strany hostujících účastnic)
Jakkoli se Centrum pro Gender studie pokusilo formou dvou veřejných diskusí zprostředkovat nebo alespoň přiblížit i české veřejnosti svědectví žen, které prošly škálou zkušeností s násilím za války, konečný efekt byl zaznamenán především v setkáních v komorním pracovním kruhu.
Díky pudu sebezáchovy vlastní psychické rovnováhy člověk někdy pochopí nebo dokonce vědomě zaznamená některé události až mnohem později poté, co se staly. Děje se tak přirozenou cestou právě díky oboustranně angažovanému rozhovoru (kdy na jedné straně citlivě položená otázka a na straně druhé odpověď mají stejný cíl - předat a sdílet informace, pochopit a tím si i pomoci), což je princip, na kterém je víceméně založena strategie všech sdružení, která poskytují pomoc ženám poškozeným násilím. Vzájemný a otevřený přenos zkušenosti se těmito metodami a strategiemi za nejrůznějších podmínek - ať už válečných (vznik sdružení Medica v Bosně) nebo takzvaně mírových v sobě také ukrývá velký potenciál z hlediska prevence. To bylo a je důležité především pro pracovní skupiny naší strany tj. české a slovenské.
Proto jsme se rozhodly zafixovat mozaiku užitých metod a odžitých postupů, které se ve sdíleném červnovém rokování navzájem konfrontovaly, do této malé publikace. Jde nám o prosté uchování a předání zdrojů možné inspirace. Tak, jako pro nás samotné je přirozený i tento pokus předat informace a energii v nich nastřádanou všem dalším lidem, které chtějí jakkoli o problému eskalace skrytého i otevřeného násilí na ženách přemýšlet nebo se jakkoli dál angažovat v jeho napravování.

Jana K. Hradilková