[ 24.6.2002, Jana Opočenská Kultura > Náboženství a spiritualita ]

Německý časopis Junge Kirche se soustřeďuje ve svém posledním čísle /březen-duben 2002/ monotématicky na otázku čtení bible dnes. Přináší nadmíru zajímavé příspěvky. V článku nazvaném "Jméno, které zůstává tajemstvím" se dozvídáme o tom, že v Holandsku v souvislosti s prací Holandské biblické společnosti na novém biblickém překladu se rozproudila veřejná debata o tom, zda je vhodné překládat hebrejské Boží jméno JHWH /Jahwe/ slovem Pán.
V Německu plánuje malý tým dvou autorek a jednoho autora, že vydají nově pojatou bibli pro děti. Neomezí se jen na příběhy. Zprostředkuje dětem vhled do mnohotvárnosti a živosti biblických textových forem. Podle přesvědčení autorů tóra, prorocké texty a žalmy vyjadřují to,co děti a mládež prožívají a co neumějí anebo nechtějí vyjádřit vlastními slovy. Z Nového zákona budou do knihy pojaty - patrně ve výběru - také epištoly. Při práci se budou brát vážně poznatky biblického feministického bádání a podněty ze židovsko-křesťanského dialogu posledních let.
O dalším vydavatelském projektu bych chtěla poreferovat obšírněji. Symbolicky - v den reformace 31.10.2001 vyhlásily tři německé instituce - nakladatelství v Gütersloh, Hessensko- nassavská církev a Evangelická akademie v Arnoldshainu společný projekt, jímž je "Bible pro nové tisíciletí - Zákony /tj. Starý a Nový/ ve spravedlivé řeči". Kde a jak se tahle myšlenka zrodila? Živnou půdou byly Evangelické církevní dny posledních let a při nich "iniciativa a vytrvalost mnoha žen a několika mužů". Na Kirchentagu ve Frankfurtu v roce 1987 předložila jedna činorodá skupina biblické texty ve vlastním, spravedlivém, tj. inkluzivním překladu poprvé. V této tradici se potom pokračovalo při všech následujících sejitích tohoto typu až do současnosti.
Co se za označením "inkluzivní, spravedlivá řeč" skrývá? Co je jeho obsahem? Vedoucí projektu, farářka Hanne Köhlerová vysvětluje: Kriteriem tohoto překládání je spravedlnost v hebrejském chápání, spravedlnost jako pohyb snažící se dopomoci k právu malému, marginalizovanému člověku, který se stal - či přesněji byl učiněn - neviditelným. Cílem tedy je učinit v biblických textech viditelnými ženy a jejich práci, příslušníky dalších rasových a jiných menšin, osoby s postižením a p. K obvyklým požadavkům na překlad - jako je co největší srozumitelnost, stálý ohled na libozvučnost a krásu slova - tento tým třiceti překladatelek a překladatelů připojuje ještě dva další: zahrnutí výsledků feministické biblistiky a důsažných poznatků, vyplývajících ze židovsko-křesťanského dialogu posledních let. Projekt má být hotov v roce 2006. Ti, kdo se na něm podílejí si uvědomují, že mají před sebou úkol nesnadný, značně komplikovaný. Jeden z nich, profesor Martin Leutzsch, připomíná Jeronýmův překlad Písma do latiny tzv. Vulgatu jako příklad nespravedlivého překladu. Často se v něm vyskytují chybná přetlumočení, když jde o ženy. Vulgata po celá staletí mocně působila. Donedávna ji církev zaštíťovala proti kritice svou autoritou.
Překladatelská spravedlnost ve vztahu ž e n a m u ž ů je ovšem svízelná otázka. Jako rela-tivně nepopíratelný fakt se už přijímá, že např. vedle Ježíšových učedníků byly také ženy učednice.Anebo, že epištoly se neobracely jen na bratry, a proto oslovení v nich je třeba dnes přeložit jiným způsobem než tomu bylo dosud. Podle Leutzsche křesťanští překladatelé pracovali při svém překládání s určitým předporozuměním. V inkluzivních nebo potenciálně inkluzivních textech snadno docházelo k androcentrickému, tj. na muže soustředěnému zjednodušení. Po staletí v teologii a církvi převládal následující překladatelský přístup: "Kde jde o povinnosti a podřízené funkce, jsou ženy samozřejmě zahrnuty, kde naproti tomu jde o práva a nadřízené funkce, jsou ženy právě tak samozřejmě vyloučeny. Tento fenomén, zakotvený v patriarchátu, je rozšířený celospolečensky" /Leutzsch/.
Androcentrická, na muže se soustřeďující řeč, není však problémem jen biblických překladů. Vyskytuje se také na rovině původních biblických jazyků, při redakčním zpracování biblické látky. Jak překladatelsky pracovat s texty, které nejsou jen patriarchálně formulovány, ale které místy úmyslně posilují patriarchální struktury? Jsou to např.oddíly o mlčení a podřízení žen, l Kor ll,3; l Kor l4,34-.35; l Tm 2,l2 a j. Jak vnímat a překládat text, který bagatelizuje násilí, ospravedlňuje válku, vraždu a vyhnání? Žádný překlad - ani nejspravedlivější - nemůže v originále nic přeskakovat. Může však čtenářkám a čtenářům sloužit jako instrument kritiky ideologie. Např. odkazem na opačně znějící výroky může povzbuzovat k vlastnímu zralému úsudku.
Úvahy zmíněného autora a autorky z Junge Kirche se dotýkají i velmi citlivé oblasti řeči o Bohu. Cituji: "Ačkoliv teoreticky sotva kdo popírá, že Bůh není ani muž ani žena, přece je pro mnohé nemyslitelné, nepředstavovat si Boha jako Pána a Otce, Soudce a Krále. Dimenze biblických označení Boha, která kritizuje nadvládu, ustoupila ve všeobecném jazykovém úzu do pozadí, ne-li úplně vymizela. Řeč o Bohu v ženských obratech působí pro mnohé stále ještě podivně. Avšak toto pohoršení si nebudeme moci ušetřit" /Köhlerová/.
Neméně explozivní je úsilí o překladatelskou spravedlnost ve vztahu k ř e s ť a n s k o - ž i d o v s k é m . Profesor Leutzsch uvádí některé kardinální námitky židovské strany proti křesťanským překladům Starého zákona. Cituje židovského vědce Mosese Mendelsohna /l783/ o tom, že křesťanští překladatelé mění v hebrejském textu přízvuky, punktaci, písmena a dokonce celá slova. "Nečtou v tóře, co je tam napsáno, nýbrž to, co jim přijde na mysl." Námitka se zdvíhá proti křesťanskému přetlumočení Božího obrazu v ústředním izraelském vyznání víry, obsaženém v Dt 6,4: Věčný je jeden /der Ewige ist einer/. Židovská strana také nesouhlasí s křesťanským překladem termínů zachránce, tóra, lid Izraelský a j. Problémem pro ni je již v Novém zákoně začínající antijudaismus. Tuviah Kwasman /l987/ zase připomíná, že bez živé židovské tradice se stává biblický text neúplným. Text potřebuje ústní tradici jako pomoc a vodítko při výkladu.
Ze všech těchto důvodů se nyní zdá týmu mužů a žen, usilujícímu o nový, spravedlivý překlad celé bible, že je nezbytné, aby židovské překladatelky a překladatelé participovali jako rovnoprávní členové při křesťanském překládání. Jen tak prý lze zamezit, aby křesťanská strana už svémocně nerozhodovala o tom, co je a co není protižidovskou výpovědí.
Je pozoruhodné, že integrální částí tohoto projektu se stávají fáze jeho přezkušování v praxi. Více než třicet žen a mužů se již přihlásilo na pomoc. Před konečným zpracováním a vydáním budou pracovat s částmi tohoto nového překladu při bohoslužbách, ve sborových skupinách, při vyučování dětí, ale také v okruhu spíš necírkevních známých. Zkušenosti a návrhy na zlepšení se vrátí zpět k překladatelskému týmu.
Ambicí rozhodně není vytlačit již stávající biblické překlady. Překlad ve spravedlivé řeči bude sloužit vedle nich jako jedna nikoliv nevýznamná alternativa pro soukromou četbu Písma, k užití při bohoslužbách, na nižších stupních škol a na univerzitách. Překladatelé a překladatelky si přejí, aby jejich překlad probouzel zvídavost a aby v něm mnozí nacházeli evangelium, dobrou zprávu pro svůj život.
Tento počin pravděpodobně rozvíří hladinu v německy mluvících oblastech povšechné církve, ale patrně i leckde jinde. Kéž vyvolá otevřené, věcné rozhovory sester a bratří nad Písmem, plné vzájemného respektu a nových, existenciálních ujasnění a rozhodnutí. Vždyť nikdo z nás nezná celou pravdu o Bohu, o Ježíši, o dobru a zlu, o druhých a ani o sobě. Pravda se dává poznat jen ve společném hledání.