[ 30.8.2001, -krek- Kultura > Jazyk a literatura ]

Tvorba druhé - a letos poslední - papírové Loly, mezinárodního feministického magazínu v angličtině a španělštině, zůstala protentokrát na bedrech evropských a latinoamerických editorek. Jihoafrickou část redakce zaměstnaly přípravy na zářijovou Světovou konferenci OSN proti rasismu v Durbanu, stejně jako organizace předběžného fóra nevládních organizací tamtéž. Alespoň dvě stopy jejich činnosti čtenář/ka najde již v závěru tohoto čísla: první v reportáži Za hranicemi o dvou jihoafrických ženách jako typického cíle rasismu každodenního a celoživotního, druhou v textu Otroctví pro jednadvacáté století, výtahu z přípravných setkání před Světovou konferencí.

Jinak obsahuje 64 stran nové Loly tradiční koktejl teoretického i praktického feminismu, servírovaný nevládně, občansky a radikálně demokraticky. Stejně jako v reálném světě převládají hořké substance, ale žádný strach z kocovin: chuťový podkres snů a tužeb, sladidlo utopie nechybí.

Ze stránky na stránku, z konference na konferenci. Čtenář/ka nejdříve spolu s autorkami zavítá do Quebeku, kde se za barikádami největší policejní operace v dějinách Kanady sešly hlavy 34 amerických států FTAA k dalšímu kolu neoliberálních tanečků. Jejich Skrytou agendu pak konfrontují se závěry Second Conference of Peoples, pořádané Continental Social Alliance: "Globalizace a tržní liberalizace zhoršují existující genderové nerovnosti a prohlubují asymetrické mocenské vztahy mezi muži a ženami v Americe," toť úvodní věta vyčerpávající deklarace, adresované nejen zabarikádovaným elitám.

Gender democracy se prozměnu vrací ke stejnojmenné konferenci, konané v listopadu loňského roku v Berlíně. Text zde přednesené přednášky profesorky Thürmer-Rohrové se opírá o tři otázky: Co je rodová demokracie? Muži rovni ženám? Norma jako standard? a vrcholí Nebezpečnými koncepty.

Kongresová turistka Lola končí v brazilském Porto Allegre. Poselství z tamního setkání Světového sociálního fóra je formulováno pod titulkem Výzvy k nové politické kultuře.

O stěžejní materiál tohoto čísla, který (bohužel) na aktuálnosti jen tak neztratí, se postarala Christine Noelle-Karimi, která podrobně zachytila novodobou historii afghánské války a vítězné tažení hnutí Taliban očima poražené/ho. Ženskýma očima. Titulek Trýzněné perly odkazuje na prohlášení tálibánského pohlavára Maulawi Saeed-ur-Rahmana: "Nehodláme ženám brát práva, která jim islám dává… neučiníme je zvířaty, budeme je schraňovat jako perly v krabičce."

Avšak Táliban není hlavním nepřítelem aktuální Loly. Hned tři články mají na mušce Pandemii ticha. Infekci, jejíž tvář je stále Víc ženská, mladší a chudší: AIDS. Dva zmiňované deskriptivní a faktografické materiály doplňuje alespoň trocha naděje: Otevírání dveří, zacelování ran o roli škol v boji s chorobou.

Trocha povzbuzení po všem utrpení? Žádný problém, povznášející kulturní rubrika přináší pod titulkem Slova a smrt obsáhlý výběr ženské poezie dvacátého století s tematikou smrti a sebevraždy.

Tato recenze zřejmě není ukázkovou PR strategií. Zachycuje však novou Lolu přesně tak, jak si klade Lola za cíl zobrazovat svět. Svět není k popukání. Nová Lola také ne.