[ 11.5.2001, Michaela Marksová-Tominová Rovné příležitosti > Politika ]

Vláda tento týden schválila již čtvrtou verzi dokumentu Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. Jde o jediný oficiální dokument, v němž se naši politici touto problematikou zabývají a díky za něj. Úkoly obsažené v dokumentu nejsou koncipovány špatně. Autoři prosazují princip rovnosti jako součást politiky vlády a zabývají se tím, jak v přístupu k ekonomické aktivitě zajistit ženám i mužům rovné příležitosti. Tím však obsah Priorit a postupů vlády... nekončí. Dokument se věnuje také vyrovnávání sociálního postavení žen a mužů, kteří pečují o děti, a potlačování násilí páchaného na ženách (jde se zejména o domácí násilí). Záměr je tedy pěkný, je zde však jeden háček: jednotlivé resorty zadané úkoly většinou nejsou schopny plnit. Upřímně řečeno to v současné situaci ani nelze očekávat. Na každém ministerstvu je totiž touto agendou pověřena jediná osoba, přičemž ji má vykonávat jaksi navíc, vedle své běžné činnosti. Další, co je potřeba dodat, je skutečnost, že takto pověření úředníci a úřednice začínají teprve v letošním roce absolvovat základní školení, z něhož se dozvědí, co to vlastně ty rovné příležitosti jsou. Není divu, že se ministerstva dostávají každoročně poněkud do rozpaků, co mají do zprávy o plnění úkolů z "Priorit" psát. A tak tuto zprávu redukují na vyplňování tabulky, kolik žen u nich pracuje na místech náměstků či ředitelů odborů. Tím pro mnohé z nich celá agenda rovnosti začíná a končí. Prosazovat rovné příležitosti je ale potřeba i do všech strategií a politik, které daný resort vytváří. Říká se tomu metoda "genderového mainstreamingu" a znamená to, že veškerá rozhodnutí mají být přezkoumávána z hlediska, zda nedopadají rozdílně na lidi jednoho nebo druhého pohlaví. Podivili byste se, kolik takových věcí se dá najít například v dopravě nebo urbanistickém plánování. Ministr Špidla, do jehož resortu péče o rovnost pohlaví spadá, je bezpochyby první polistopadový vrcholný politik, který rovné příležitosti pro muže a pro ženy bere opravdu vážně. Návrhům, které jeho ministerstvo předložilo na přijetí dočasných vyrovnávacích opatření, díky nimž se do vysokých funkcí ve státní správě dostane více žen, lze jedině zatleskat. Jenže práce Špidlova ministerstva zjevně nestačí, protože oblastí, ve kterých by se situace žen v České republice měla zlepšit, je ještě mnohem více. Letos se v "Prioritách" poprvé objevil návrh na založení samostatného Výboru pro rovné příležitosti. Tato organizace by představovala tzv. národní institucionální mechanismus, jehož vytvoření nám k vyrovnání příležitostí mužů a žen doporučují různé mezinárodní dokumenty. Výbor pro rovné příležitosti by ovšem nesměl viset ve vzduchoprázdnu - musel by mít vlastní samostatný rozpočet a alespoň minimální rozhodovací pravomoci. Dokud nebude existovat, nepomůže nám ani třicet procent žen vřídících funkcích na ministerstvech.

Lidové noviny, 11.5.2001