[ 28.3.2001, Iva Nachtmanová Násilí > Sexuální zneužívání ]

Jméno Elektra připomíná řeckou báji o dívce, která měla incestní vztah se svým otcem. Zejména právě ženám, které zažily v dětství podobný vztah a jsou jím dodnes poznamenány, je určena pomoc občanského sdružení Elektra, které před pěti lety založila terapeutka spolu se svou bývalou, v dětství sexuálně zneužitou klientkou. Jaké jsou mýty a předsudky o sexuálně zneužívaných ženách? Dá se sexuálnímu zneužití nějak předcházet? Odpovědi na tyto a další otázky poskytla sociální pracovnice Elektry Lada Dvořáková.

Ve vašich informačních letácích je napsáno, že poskytujete krizovou intervenci. Co to znamená?
Krizová intervence je zjednodušeně řečeno první pomoc v situacích, kdy nás klientka nějak zkontaktuje - ať už telefonicky nebo osobně - a potřebuje, aby ji někdo vyslechnul nebo potřebuje nějakou radu. Po ní může následovat terapie, pokud s ní dotyčná souhlasí. Období, kdy absolvuje klientka individuální psychoterapii, trvá v rozmezí roku až roku a půl, což je asi 12 až 15 sezení. V průběhu doby se vzájemný vztah vyvíjí a terapie probíhá u každé klientky různě, protože u každé jsou následky různě závažné. Potom by měla následovat skupinová terapie, kde se sejdou ženy s podobnou zkušeností. Některé ženy mohou jít rovnou do skupinové terapie, například ty, které byly "jen" znásilněny.

Je to tím, že se tyto ženy méně stydí, protože můžou ventilovat své problémy před skupinou více lidí?
Otázka studu tam není až tak důležitá. Měli bychom se vrátit k tomu, co se děje na té individuální terapii. Tam jde o to, aby si ta žena svůj zážitek nebo zážitky - protože v mnoha případech zneužívání trvalo několik let - , prožila znovu, ale získala na ně jiný náhled. Ona to trauma má ukryté někde hluboko v sobě, a je potřeba, aby se dostalo na povrch. Teprve potom se může ta bolest zlikvidovat. Může se neříkám úplně odstranit, ale alespoň zmírnit. V čím nižším věku byla dívka zneužívána, a čím delší dobu, čím okolnosti toho zneužívání byly bolestnější, tím je to všechno hlouběji zasuté a dá větší práci, aby to vyšlo na povrch a mohla se toho zbavit. Je velmi důležité, že taková dívka byla zneužívaná jako malá holčička, když se teprve vyvíjela, a protože se dělo něco, co se dít nemělo, její vývoj byl narušen. Žena, která byla znásilněna v dospělém věku, má sice traumatický zážitek a trvá dobu, než se ho zbaví - ale základní vývoj děvčátka nebyl narušen. Stalo se to dospělé "hotové" ženě. Z toho důvodu je i terapie méně náročná.

Jak vypadá terapie, která se poskytuje partnerům nebo rodinným příslušníkům?
Velice často se stává, že se na nás obracejí partneři nebo přátelé zneužívaných žen, někdy i bez vědomí jejich partnerek. Většinou je příčinou fakt, že u nich doma "něco neklape", často po sexuální stránce. Ta žena se většinou svěří partnerovi, aby vysvětlila své zvláštní chování a partner se pak snaží jí pomoct. Někdy se snaží spíš pomoct sobě než své ženě, nicméně výsledkem je, že nás kontaktuje a chce, abychom s tím něco udělali.
Je moc užitečné, když ta žena má i v tak těžkých chvílích vedle sebe oporu. Pokud je partner ochoten ji podpořit i v terapii, která je hodně náročná jak pro jejich vztah, tak pro ni samotnou, je to ideální. Někdy je to tak, že není od věci absolvovat několik konzultací i s tím manželem nebo partnerem zvlášť, protože je pro něj hodně těžké přijmout, že se žena v průběhu terapie mění, prochází určitým vývojem. On může mít pocit, že to ohrožuje jejich vztah. Určitě i on sám prožívá spoustu problémů a trápení a psychoterapeutickou podporu potřebuje také.

Nemá vliv na četnost sexuálního zneužívání to, že se sex hodně objevuje v médiích?
Sexuálního zneužívání není víc než v minulých letech, jen se o něm víc a častěji mluví. První případ sexuálního zneužívání byl projednáván ve Spojených státech až někdy v 60. letech, do té doby neexistovalo v zákoně něco jako sexuální zneužívání. Možná se může zdát, že ho od té doby přibývá, ale výzkumy dokazují, že to tak není. Spíš bych řekla naopak - to, že se otevřeněji mluví o sexu, bych viděla jako pozitivní, protože díky tomu se i oběti zneužívání méně ostýchají o svém zážitku mluvit a obrátit se na nějakou pomoc.

Dá se nějak sexuálnímu zneužívání zabránit? Jaká je prevence?
V oblasti terapie jsme zatím jediné zařízení v celé republice, zatímco oblast prevence není tak úplně naše parketa. Už třetí rok se snažíme nějak preventivně působit, především formou různých přednášek, workshopů a seminářů jak pro laickou tak odbornou veřejnost, už druhým rokem běží projekt, v rámci něhož se věnujeme učitelům, kteří pracují s dětmi. Učíme je, jak vůbec navodit atmosféru, ve které je možné s dětmi na tohle téma otevřeně mluvit, snažíme se nabídnout jim inspiraci, jak potom přímo pracovat s dětmi.

Zajímá to ty učitele?
Určitě je to zajímá, ale bohužel musím říct, že ne tak jak bychom si přáli. Mám pocit, že učitelé jsou trochu zahlceni tématy jako drogy, problémy se šikanou, takže možná sexuální zneužívání není v centru jejich pozornosti. Zatím jsme zaznamenaly ohlas u učitelů pracujících s postiženými dětmi, které jsme měly na semináři.

Jsou postižené děti rizikovější skupinou co se týká sexuálního zneužívání?
Ano, protože mají omezený přístup k informacím. Mají bohužel nevýhodu - pachatelé se domnívají, že děti nedokážou to, co se jim stalo, vyjádřit. A když to dokážou, tak jim nikdo neuvěří nebo nebudou pochopeny. To se týká jak mentálně postižených, tak sluchově postižených dětí. Pro ně jsme udělali letos výukovou videokazetu s nejzákladnějšími informacemi o nebezpečí sexuálního zneužití. Jak se dozvídám o životě sluchově postižených, tak jsem překvapena, protože oni jsou asi nejohroženější skupinou - přímo svádí k tomu, aby se stali obětí něčeho podobného.
Loni jsme dělali brožurku pro zrakově postižené v Braillově písmu, na kterou byl velký ohlas. V současné době máme dvě nevidomé klientky a myslím, že zneužitých jich je mnohem více. Zdravotně postižení jsou rozhodně velmi ohroženou skupinou.

U laické veřejnosti asi bude převládat názor, že zneužitých žen je mizivé procento. Jak je to s jejich počtem?
Statistiky hovoří o dvaceti až čtyřiceti procentech, což je veliký rozptyl. Spadají tam jak ženy, které měly jednorázovou zkušenost s nějakou méně závažnou formou sexuálního zneužití - patří sem různé bezdotykové formy sexuálního zneužití nebo obtěžování - , tak ženy skutečně vážně zneužívané. Z tohoto počtu určité procento žen nepociťuje žádné následky. Více než patnáct procent ale pociťuje následky až do dospělosti, což je velké číslo.

Existují i sexuálně zneužití muži?
Ano, existují. Ale je fakt, že většinu těch, kteří k nám přicházejí, tvoří ženy. Všichni muži, nejen ti zneužívaní, mají tendenci se svými problémy bojovat sami. Zvláště když jde o problémy tak intimního rázu, je pro ně daleko těžší svěřit se, vyhledat pomoc i těch nejbližších. Přesto jsme za dobu existence Elektry už měly několik klientů mužů, kteří byli v dětství zneužiti.

Děje se sexuální zneužívání více v sociálně slabých nebo deprivovaných rodinách?
Incest je až bezohledně demokratický a děje se ve všech sociálních skupinách. Rodiny, které můžou na povrch vypadat úplně normálně, jsou často nějak narušené. Ani vzdělání nehraje žádnou roli. Roli hraje spíš to, jestli je nějak narušen vztah mezi manželi, protože zneuživatelem je většinou otec nebo muž, který je v otcovské roli - otčím nebo přítel matky.
Existuje několik teorií, proč vlastně dochází ke zneužívání. V jedné se říká, že vlastně vůbec nejde o sex, ale spíš o zneužití moci, o snahu udržet si moc nad teritoriem, a o touhu po bezelstné lásce, kterou může nabídnout jedině dítě. Na druhé straně jsem slyšela názory odborníků, že to vůbec není pravda, že tam jde hlavně o sex - muž nezvládne své pudy, když žije v domácnosti s půvabnou dívkou a začne s ní sexuálně žít.

A co ženy, které jsou v narušeném vztahu a toto zneužívání trpí?
Tady bývá velmi často příčinou, že tyto ženy byly v dětství také sexuálně nebo jinak zneužívané, že pocházejí z rodin, kde neměly takovou péči, jakou by mít měly. Hodně často je pachatelem nový partner matky, která je rozvedená s dítětem a kvůli tomu, že má obavy z dalšího rozpadu rodiny a je na partnera až příliš fixovaná, má tendenci přehlížet to, co se v rodině děje. Velice často se stává, že matka to ví a nedokáže adekvátně zasáhnout. Zvláště když byla sama zneužívána, je pro ni těžké začarovaný kruh přerušit. I co se týče pachatelů - není to pravidlem, ale hodně často jsou to zase muži, kteří byli v dětství psychicky nebo fyzicky týráni.

Je sexuální zneužívání častější například u východních národů, třeba v Rusku?
Má se za to, že sexuální zneužívání je demokratické, a to co do typu rodin, ve kterých se děje, tak co do mentality národů. Ale určitě je rozdíl ve společenské normě, protože u nás nepovažujeme za normální, aby třináctiletá dívka zahájila sexuální život, provdala se a měla děti, kdežto jinde to za normální považují. Z mého pohledu to sexuální zneužívání je, já si myslím, že ty dívky prožívají trauma, když jsou nucené se v tomhle věku provdat. Přála bych si, aby se to změnilo, ale myslím, že je to otázkou velmi dlouhé doby, jestli se to vůbec povede.
Ani incestní vztah není ve všech zemích tabu, tak jako u nás. A zatímco u nás je možný sexuální vztah mezi bratrancem a sestřenicí, v některých zemích je to zakázáno.

Jak s pachatelem sexuálního deliktu zacházet?
U nás to bohužel moc neexistuje, ale v některých zemích dávají přednost před tím pachatele sexuálního zneužívání zavřít, aby šel do nějaké účinné terapie, leckdy se usiluje o to, aby rodina zůstala pohromadě. Já vím, že to bude znít možná nepřijatelně, setkala jsem se s bouřlivými reakcemi, ale funguje to a přináší to výsledky. U nás bohužel neexistuje mnoho specialistů, kteří by byli schopni takovouhle rodinnou terapii provádět a má se za to, že by se pachatel měl na co nejdelší dobu zavřít, takže k rozpadu rodiny dojde a dítě je pak traumatizováno jak zneužíváním, tak následky rozpadu rodiny. V průběhu let se náhled na celou věc mění a my když pracujeme s postiženými ženami, tak jedním z cílů je, aby ony dokázaly tomu pachateli odpustit. Samozřejmě, že je důležité, aby pochopily, že nejsou na vině, ale zároveň by měly odpustit a být schopny vidět na otci i dobré stránky, protože nic není černobílé.

Jak dlouho trvá, než se to trauma podaří odstranit, nebo odezní?
Je to individuální, terapie trvá dva až tři roky. Často se mě klientky při prvním pohovoru ptají, zda je možné špatné vzpomínky odstranit. Není možné na to zapomenout. To se snažily celou tu dobu předtím a nedařilo se jim to. Ale je možné docílit toho, aby vzpomínky, které v nich jsou, tolik nebolely, nebo aby vůbec nebolely.